My z Kačerova

Za své dětství jsem měl dva seriály, které mě vždycky, k nelibosti rodičů (televize byla v místosti, kde spali), spolehlivě přinutily vstávat každé ráno v sedm a sledovat je - Pokémoni a Kačer Donald. Dneska nechápu, člověk horko těžko vstává v deset. Každopádně to nic nemění na tom, že Kačeři jsou legendární a nadčasový seriál, který má i v dnešní době stále co říct. Důkazem budiž fakt, že jsem si několik postav nedávno vypůjčil při vysokoškolské zkoušce z politologie… a uspěl jsem. Jde o to, že i když se to možná nezdá (aspoň dle mých rodičů, pro které to vždycky byl jen ten "ztřeštěný americký seriál" a časopis, který mi pravidelně kupovali), Kačeři jsou vlastně takovou skvělou metaforou na lidskou společnost. Postav není moc, ale charakterově pokryjí většinu lidí. Stejně tak se jejich příběhy a patálie dotýkají téměř veškerých oblastí lidské činnosti. A nenápadně kritizují a více či méně moralizují (pro malé děti ideální, zvlášť v dnešní době). S přibývajícím věkem si tohle uvědomuju více a více. Dneska jsem si jen tak zběžně z nostalgie projel několik náhodných dílů a zjistil jsem, že pro mě celý seriál nabývá nového rozměru už jen díky mé životní lásce - angličtině. Opravdu doporučuji všem, kteří se o angličtinu zajímají. Originální americké znění vás úplně pohltí… a rozdrtí. Myslím, že už jsem toho viděl dost, ale snad krom Simpsnů je tohle ta nejbrutálnější angličtina, kterou jsem kdy v seriálovém světě slyšel. A jak já miluju americkou angličtinu! Miluju každou sekundu Duck Tales, opravdu, každou každičkou scénu i postavu. Kačera Donalda (Donald Duck), jeho bratrance housera Gustu (Gladstone Gander), Strýčka Skrblíka (Uncle Scrooge), Kulíka, Dulíka, Bulíka (Huey, Dewey, and Louie), Magiku Von Čáry (Magica De Spell), Šikulu (Gyro Gearloose), Rafany (Beagle Boys) atd., znám je všechny. A i když uznávám, že je to dějově velmi prosté a možná i proto už to tolik nežeru jako když mi bylo 10, nemůžu si pomoct a s radostí dávám pět hvězdiček. Kačeři si to prostě zaslouží. Když vidím, na čem vyrůstají dnešní děti dnes (samí roboti, Beyblady apod.), je mi z toho smutno. To my jsme měli jinačí dětství... :)) (29.01.2012)

Moje nejoblíbenější disneyovka. Letec Rampa, Hamoun, Ňouma a samozřejmě strýček skrblík, který by si pro korunu nechal vrtat koleno jsou kouzelní. Pamatuju si jak jsem v dětství každou sobotu a neděli pouštěl v 7:30 h TV a koukal na jejich další dobrodružství. Dále musím pochválit skvělé Rafany a samozřejmě taky Magiku von Čáry, která touží po Skrblíkově prvním desetníku. (14.06.2008)

Implementace kapitalistických symbolů do mladých myslí diváků TV. V ČR rozhodně aktuální v 90. letech po revoluci, kdy jsem seriál viděl i já. Vysoké hodnocení svědčí o naprosté neprozřetelnosti, které jsem zpočátku taky propadl. I když se seriál snaží maskovat neustálou honbu za poklady (penězi - kapitálem) rodinnými hodnotami, faktem zůstává, že pro strýčka Skrblíka jsou stejně nejdůležitější. Copak někdy zůstal opravdu chudý? (28.07.2011)

Snad není nikdo, kdo by tohle neznal. Klasika mezi kreslenými seriály. Dnes si rád pospím, ale kdysi, když Kačeři běželi v tv, tak jsem shchválně brzo vstával aby mi neušel ani jeden díl. Všechny postavy zkultovněly a měly dostatek prostoru. Různorodost příběhu a klasická koupel Skrblíka v penězích... Je v tom kus mého dětství. (06.01.2009)

Jen málo mých lásek z dětství obstojí i při retrospektivě po dvaceti letech. Výjimkou je sousedovic Eliška, a pak ještě zvířecí farma v Kačerově. Jedinečný dabing plný hlášek, primitivně zábavné příběhy a animace, která je sice starší než já, ale hravě strčí do kapsy polovičku mazanic pro dnešní děcka. (29.10.2017)