Paris Blues
Režie:
Martin RittKamera:
Christian MatrasHudba:
Duke EllingtonHrají:
Paul Newman, Joanne Woodward, Sidney Poitier, Louis Armstrong, Diahann Carroll, Barbara Laage, André Luguet, Marie Versini, Serge Reggiani, Dominique Zardi (více)Obsahy(1)
Druhý film režiséra Martina Ritta s dvojicí Paul Newman a Sidney Poitier se odehrává ve městě, které dlouho sloužilo jako útočiště hudebníků černé pleti, kteří sem prchali před rasovými předsudky v USA. Do Paříže ve filmu přijíždí americký jazzband pod vedením skvělého pozounisty a nadějného komponisty Rama Bowena jehož členem je mimo jiné i černý saxofonista Eddie Cook. Oba hlavní představitelé zanedlouho narazí na pár mladých amerických turistek Connie Lampsonovou a Lillian Corningovou, z nichž si každý vybere tu svou. Brzy mezi oběma novými páry začne docházet k neshodám, které se týkají především návratu do USA, po kterém touží Connie i Lillian - do Francie totiž původně přijely pouze na dvoutýdenní dovolenou. Avšak Ram s Eddiem jsou proti, Ram vidí slibně se rozvíjející pařížské angažmá a Eddie se zase jako černoch cítí v Paříži mnohem svobodněji a více respektován než doma. V tomto velmi vydařeném jazzovém filmu si zahrál (jako herec i jako hudebník) také slavný Louis Armstrong a o hudbu se postarala jazzová legenda Duke Ellington. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (36)
Ještě než TV začala v nekonečných seriálech řešit citové problémy doktorů, film řešil citové problémy umělců. Pařížské blues se svým barem (na kraji města) má k realitě stejně daleko jako seriálové nemocnice (na kraji města). Dobří herci pronášejí banální šroubované dialogy a do toho hraje Ellington. Pět minut s Luisem vás sice zvedne ze židle, protože ucítíte skutečnou atmosféru jazzového klubu, jenže zbytek je jen limonáda pro maloměstské Američanky (Po první noci: Paříž je přesně taková, jakou jsem jsi ji představovala). Mimochodem: viděl někdy někdo dvě ŠTÍHLÉ americké turistky? ()
Spíš než o jazzu je to o tom, jak se dvě Američanky snaží klofnout Newmana a Poitiera... Původní scénář měl řešit mezirasové milenecké vztahy, ale psal se rok 1960 a nebyla vůle ani odvaha něco takového prezentovat. ()
Sex, drogy a rock 'n' roll padesátých let... ()
21. 04. 2009 (128.); ,,Ram Bowen", ,,Eddie Cook" a ,,Wild Man Moore" tři úspěšné osoby ()
Jedna hvězdička za muziku, druhá za herce (je legrační vidět mladého Newmana vedle Louise Armstronga), třetí za atmosféru starých dobrých jazzových časů, kdy se muzika brala ještě docela vážně. Jinak je to celkem obyčejný film s obyčejnou a asi i naivní zápletkou. ()
Po děsně dlouhé době starý film. Znovu se mi potvrdilo, že pokud se chcete podívat, jak se v nějaké době žilo, nejlepší je nehledat nějaké retro filmy, ale pustit si film z té doby. Malý, jednoduchý, téměř nezávislý film o dvou muzikantech v Paříži počátku 60. let. Ti potkají dvě dívky. Zatímco hlavní hrdina v podání skvělého Newmana to bere jen jako povyražení a hudba je pro něj na prvním místě, ona by chtěla vztah. V druhém černošském páru to skřípe protože ona se chce vrátit do USA a bojovat za rasovou rovnost, on si užívá klidu a svobody v Paříži. Dojde tu na v té době neobvyklé témata jako rasismus či drogy, ale prim hraje jazz ve všech podobách, což není úplně můj šálek čaje (i když battle s Armstrongem je vynikající) a celkově je ten film tak trošku o ničem. ()
Snímek v němž krásně ladí jazzová hudba s Pařížskou atmosférou. K tomu ještě výborný Paul Newman a další velmi dobří herci, včetně Louise Armstronga a vynikající jam-session uprostřed filmu, která je nejsilnější částí filmu, protože jinak se jedná o prostý a jednoduchý příběh, což je trošku škoda, protože zprvu se zdálo, že půjde o hloubavější formu. ()
Poitier a Newman odvedli výkon, který se od nich očekává, ženské postavy mě nesedly a příběh je spíše průměrný, ale působivý koncert s Armstrongem někde uprostřed za to stál! ()
Tenhle film asi nesedne každému, protože jazz již dnes patří mezi žánry s užším okruhem posluchačstva. Pro jazzové fandy je to však vskutku "dáreček" (kdyby už jen pro účast fenomenálního Armstronga a všudypřítomnou Ellingtonovu hudbu) a pro muzikanty, kteří někdy nějakou dobu fungovali v jakékoli kapele, je to "zrcadlo", troufnu si říci se stále aktuálním odrazem;-) Je zbytečné se rozplývat nad herectvím Paula Newmana v jeho vrcholném období, je to prostě "frajer". V roce 1961 natočil Newman ještě jeden kousek, který se mi vryl hluboko do srdce - je to Biliárový král. Paris Blues odedneška v mých očích stojí po jeho boku. 95% ()
Paris Blues je možná trochu klišovitou reklamou na "svobodné ovzduší" Paříže, tak jak si ho američtí liberálové rádi představovali a dávali do kontrastu ke stále ještě přetrvávajícím sociálním nerovnostem soudobé Ameriky (spoluautorem scénáře byl jeden z holywoodských "blacklistees" Walter Bernstein), ale naštěstí svým politickým podtextem nepřesahuje hranice snesitelnosti a neubírá prostor tomu podstatnému, o čem film (snad) měl být - totiž hudbě. Jako sonda do jazzové subkultury totiž funguje skvěle a svým půvabem nakazí i diváky, kteří - tak jako já - v žádném jazzovém klubu v životě nebyli... ()
Matty hodnocení filmu vystihl. Satchmo, slibný Newman a Poitier a mnoho jazzu v Paříži. ()
Z dnešního pohledu příšerně naivní film. Kdyby tam nehrála hlavní roli skvělá hudba (a Paul Newman) asi bych to ani nedokoukal. ()
Zapadlé jazzové kluby, černobílá Paříž a mladí Newman a Poitier, to už by mohlo někoho nalákat. Ovšem realita je zcela jiná. Dvě Američanky přijedou do Paříže, kde si je ihned nabrnknou bluesoví hudebníci a ukážou jim ty umělečtější kouty, které Paříž nabízí. Toto sice může dobře fungovat na papíře, ale když to není z toho filmu díky statické kameře a neinvenční režii poznat, naprosto to tak ztrácí smysl. Navíc ta proklamovaná rasová otázka je naprosto mimo, kdyby hlavní čtveřici tvořili dvě bílí muži a dvě bílé ženy, vypadal by film naprosto stejně. Jediný důvod proč Paris Blues dám třetí * je díky geniálnímu výstupu Louise Armstronga, který mě totálně dostal do kolen. ()
Velice krásný starší film ()
Řešit jazz, rasovou otázku, kokain, ženský a jestli zpátky do USA nebo zůstat "na svobodě" v Paříži a to všechno najednou... už mi toho přišlo moc a čím dál víc jsem se nudil a těšil, až to skončí. ()
Hezky to bylo a byl tam Louis Armstrong v krutopřísnym jazzovym souboji. ()
Související novinky
Zemřel herec Sidney Poitier
Dnes přišla smutná zpráva z bahamských ostrovů. Ve věku 94 let zemřel nejstarší herecký držitel Oscara za hlavní roli, floridský rodák Sidney Poitier. Médiím zprávu sdělil přímo bahamský předseda… (více)