Kdyby tisíc klarinetů

Muzikály si moje srdce nikdy moc nezískaly, ale i přes to jsem si doplnil vzdělaní o klasický český muzikál. Hudba Suchého a Šlitra mi nevadí, některé písničky se mi i docela líbí. Takže to docela vypadalo nadějně Ale zklamalo. A to hlavně kvůli jednoduchému příběhu. Až moc jednoduchému. Zápletka je prostá a ještě nevím proč by se na ni měl dívat něco přes dvě hodiny. Pak už i békání všech ostatních umělců bylo moc dlouhé. Prostě střihač mohl v pohodě hoďku zpěvů a ,,vtipných" keců a skečů ustřihnout. Možná kdybych se narodil o něco déle a oblíbil si tenhle skalní film Suchého a Šlitra, držel bych se ho zuby nehty. Ale takhle mi to prostě přišlo moc zdlouhavé, takže 60% (24.06.2014)

Make music, not war. Protiválečná myšlenka je jasná a já s ní určitě souhlasím, jenže s hodnocením tohohle filmu mám problém. Co s tím? Na jednu stranu je to místy hodně příjemné na sledování, většina písniček toho má dost do sebe, jako přehlídka zpěváků a zpěvaček tehdejší doby je to celkem povedené a ten nápad se zbraněmi měnící se na hudební nástroje je hodně zajímavý, jenže na druhou stranu se s tím nápadem vůbec nepracuje, taky to má hodně slabý a bezradně vedený děj, až moc to stojí na těch estrádních vystoupeních a dvouhodinou stopáž si to rozhodně neuhájí. Sice je to muzikál (naštěstí ten typ, který jsem schopný odsledovat) a od něj nemůžu očekávat bůhvíco, když v něm jde hlavně o hudbu, ale i na takový druh filmu to mělo celkem slabý scénář, nemůžu si pomoct. A jestli si to budu chtít někdy pustit znova, klidně tomu tu čtvrtou hvězdu dodatečně přidám, ale zatím zůstanu u silných tří, protože i přes spoustu zdařilých hudebních scén mě to stejně až tolik neodrovnalo. Silné 3* (21.10.2022)

Filmový přepis muzikálu Kdyby tisíc klarinetů je prapodivným pomníkem jedné etapy českého hudebního divadla. Na počátku byla inscenace Divadla Na Zábradlí ze sezóny 1958/9, po té fenomén SeMaForu a výsledkem se stalo černobílé širokoúhlé pacifistické pásmo, které u nás prohrálo v konkurenci s barevnými a srozumitelnějšími Starci na chmelu a v některých zemích bylo dokonce zamítnuto do širší distribuce. Fenomén se z filmu stal až při obnoveném uvedení za normalizace. V čem je tedy problém? Naivní zapracování rádoby nezávislé televize (stejné médium se ve filmech řešilo už před válkou a už tehdy mnohem inovativněji), zejména parodické scény se Šmídou i s celým ministerstvem války jsou jak vystřižené z jiným šedesátkových počinů (Bílá paní, Konec agenta W4C nebo Šíleně smutná princezna). Zatímco na divadle Zuzanu hrála zralá Ljuba Hermanová, ve filmu máme tutéž roli věřit sexy Brejchové, což taky drhne. Takže zůstává besídka semaforských populárů, která funguje jako náhodný jukebox a formát celovečerního filmu vrací nejméně o tři čtyři dekády zpět. (26.02.2009)

Film jsem teď viděla podruhé a i když mě baví všechny písně, které ve filmu zazní, tak příběhově je to velice slabé. I tak ale věřím že na tehdejší doby to bylo něco pozitivního a jiného. Navíc všechny oblíbené pěvecké hvězdy na stříbrném plátně, to musela být pastva pro oči i pro uši. Není to zlý muzikál, to ne, písněmi je to přemrštěné, ale příběhově opravdu hodně slabé a málo promyšlené. (06.11.2020)

Jsem v šoku z toho, jak Klarinety zestárly. Některé písničky i scénky pořád atmosférické, ale ta vetchá dějová kostřička, na kterou jsou navěšené, ta násilně roubovaná a v závěru dokonale na hlavu postavená protiválečnost, ty bezzubé náznaky politické satiry, to rozpačité herectví (s čestnou výjimkou Brodského zlého klauna), to přebíjení subtilní semaforské poetiky malou českou snahou o velkou světovou estrádu… A to jsem to jako kluk bezmezně miloval. (01.06.2012)