Československo,
1963, 35 min
Obsahy(2)
Jan Werich a Jiří Sovák v brilantní komediální miniatuře o jedné libře... Dva opilci si chtějí na poště vyzvednout libru, aby měli za co pít. Po mnoha nepříjemnostech jim úřednice libru nevydá a dokonce na ně pošle místního policistu. (Česká televize)
Zajímavosti (10)
- Jiří Sovák (Jerry) v knize "Dík za váš smích!" vzpomínal: "Pro slovo jsem nikdy daleko nešel. Kvůli slovu jsem měl taky pěknou řádku malérů. Třeba jednou, když mě ráno před vinárnou zatýkal takovej malej esenbák a já vyžadoval: 'Platím celý daně, chci celýho esenbáka!' A ono se ho to asi nějak i dotklo, byl jsem potom popotahovanej. Taky přitom přišlo na přetřes, že jsem zpíval hymnu, když mě zajišťoval. Vyslýchali mě, proč jsem to udělal. Tak jsem se přiznal: ze lstivosti. Když zní hymna, musí přece uniformovaný policajt salutovat a nemůže nikoho zatýkat! Tenhle můj fór s malým policajtem se dostal na obrazovku v Uspořené libře. Má ho tam Werich. Dal jsem mu ho rád, třebaže se divil - herci jsou na tyhle věci dost citliví. Werichovi jsem řekl: 'Jsem moc rád, když mý fóry říkají národní umělci!'" (NIRO)
- Na převedení snímku v roce 2016 do vysokého rozlišení spolupracovala Česká televize s Národním filmovým archivem a Ateliéry Bonton Zlín. Odborníkům se povedlo napravit poškození zvukové stopy, které vzniklo už při natáčení. Několikavteřinovou scénu přemluvil za svého otce Jiřího Sováka jeho syn Jiří Schmitzer. (sator)
- Dáma se neustále rozčiluje, že jí ti dva vyrušují, když píše důležitý dopis do Táráringapatámu. Ale pokud si film stopneme v čase 11:42, tak si může přečíst, že Stella Zázvorková napsala úplný nesmysl, protože na papíře stojí: „Pálím tedy často!? Hihihi!!! Přála bych si držet od Vás opět něco tak poutavého! Zda-li? Bláhové sny, které mnou zmítají jsou jako vlny okeánu, který nás dělí.“ (Stefi_836)
- Stella Zázvorková se přiznala, že oba protagonisty Wericha se Sovákem v průběhu natáčení nenáviděla, protože ji při natáčení stále provokovali, pošťuchovali a nenechali „dělat umění“. Následně dodala: „Dneska bych se už tomu zasmála.“ (sator)
- Stela Zázvorková v jednom z televizních rozhovorů uvedla, že si pod svůj klobouček, který ve filmu měla, dala vycpávku, protože jí byl velký. Jan Werich však ve scéně začal improvizovat, přičemž se Zázvorková začala obávat, aby klobouček nenadzvedl, jak se poté také stalo, což okomentoval slovy: "To není můj, já ho neměl nadívanej." Režisér scénu do filmu vložil nesestříhanou. (Chip89)
- Jiří Sovák se naučil text k oběma hlavním mužským rolím, a to nejen z úcty k Janu Werichovi, ale i proto, že se sám Werich nemohl rozhodnout, kterou z postav bude hrát. (Komiks)
- Jelikož Werich neznal pořádně svůj text, rozhodl se v mnoha scénách improvizovat. Všichni se nakonec shodli, že výsledný film je mnohem lepší, než jeho papírová podoba. (Nach)
- Protože se Werichovi Sovákův klobouk líbil víc, před natáčením proběhla výměna a Werich si jej ponechal. Následně tuto záměnu využili během improvizací při natáčení a vznikla díky ní i scéna s "nadívaným kloboukem". (Nach)
- Jana Werichová si ve filmu nejen zahrála, ale celou hru také přeložila. (milaneg)
- Město Seringapatam (dnes Srirangapatna) se nachází v jihovýchodoindickém státě Karnátaka. Má přes 23 000 obyvatel a velký náboženský a historický význam (bitva u Seringapatamu v roce 1799). Takže žádná autobusová zastávka v džungli... (gjjm)