Oni sražalis za Rodinu
They Fought for Their Country
Bojovali za vlasť
Obsahy(1)
Nedostatečně vyzbrojená Rudá armáda ustupuje v roce 1943 před německými tanky k Donu. Hladoví vojáci, kteří fyzicky i duševně strádají, jsou decimováni při zoufalých obranných bojích. Je těžké nenechat se přemoci hrůzou a bezmocí. Civilisté z vesnic jim navíc spílají do zrádců, kteří zemi nedokázali ubránit… Film Bojovali za vlast byl natočen k 30. výročí konce války podle stejnojmenného nedokončeného románu Michaila Šolochova. Na rozdíl od většiny sovětských válečných filmů své doby se mu daří vyhýbat se přílišnému klišé a přepjatému patosu. Naopak disponuje dobře vykreslenými, uvěřitelnými charaktery, mezi nimiž vyniká hlavní postava, výřečný a chvástavý vojín Lopachin. Jeho představitel Vasilij Šukšin zemřel v pouhých 45 letech právě při natáčení tohoto snímku – zbývající scény tak musely být dotočeny s dublérem a předabovány. Mezi kvality Bondarčukovy vize sovětského ústupu patří i inovativní práce s kamerou od Tarkovského spolupracovníka Vadima Jusova. (Česká televize)
(více)Recenze (73)
"Gospodin nenechaj ma umrieť..." Myslel som, že všetko zásadné na tému vojnový film som zo ZSSR už videl, ale toto mi nejako ušlo. Alebo presnejšie vedel som o ňom, ale myslel som, že je to jedna z tých sovietskych sračiek. Zbadal som však meno Bondarčuk a bolo rozhodnuté. Film má poctivú stopáž, niektoré scény najmä bombardovacie sú skvelé, ale najviac ma zaskočili dialógy, ktorých je tu pomerne dosť, ale sú skvelé a takmer bez zbytočných propagandistických kecov. Rieši sa tu život bežného vojaka na fronte, kde každý z nich prežíva svoje problémy a minipríbehy. Vtipné momenty sa myslím vydarili, vždy keď sa ozýval chlapský smiech, smial som sa s nimi. Vnútorné dialógy mi nevadili a najviac sedeli Bondarčukovi pri scéne, kde ho raneného z obrovského krátera ťahá mladá sestrička. Malý počet hodnotiacich ma trochu prekvapuje. ale som rád, že som mu dal šancu a svoju kvalitu si film obhájil. Videné na STV2 pri príležitosti 70. výročia od ukončenia 2. svetovej vojny. 80%. ()
Skoro za 5 rudých.. Ve filmu se asi 3x plká něco o vlasti..a to je popravdě asi 2x více než jsem schopnej tolerovat.. A taky to občas zaškytalo v uvěřitelnosti průběhu bitev... Ale na druhou stranu, když se bojuje, je to pompézní a syrově šílené jako coppolova Apocalypsa ..A když se nebojuje, tak jsou vztahy mezi charaktery natolik nosné, že jsem se vlastně ani na okamžik nenudil. ()
Úžasné. Sergej Bondarčuk se vrátil k Michailu Šolochovovi, podle jehož předlohy natočil už dříve svůj slavný debut Osud člověka. Tentokrát se legendární režisér zaměřil na boje u řeky Don a opět mě jeho snímek nezklamal. Vzhledem k roku vzniku jsem čekal klasickou sovětskou propagandu, místo toho jsem se dočkal výtečného filmu s výborně napsanými postavami, u nichž nechybí trpký humor a vlastnosti jako strach, zoufalost, ztráta nadějí a celkově lidský rozměr. Bitevním scénám nezůstal Bondarčuk nic dlužen - ukázal nefalšované peklo. Herci jsou opět skvělí. Vede především Vasilij Šukšin jako Petr Lopachin, pro něhož to bohužel byla poslední role, a samozřejmě samotný Bondarčuk, který si na bedra zase naložil hodně nejednoduchou roli a opět byl v roli křesťanského (!) vojáka Zvjaginceva neskutečně přesvědčivý. Atmosféra opět neskutečná, Ovčinnikova hudba nesmírně působivá. Krásný divácký zážitek, který by byl ještě krásnější, pokud by ČT k vysílání použil původní superširokoúhlý formát a ne příšerný ořez 4:3. ()
Bolestná skutečnost prvních dnů, týdnů a měsíců druhé velké vlastenecké války sovětskoruské společnosti se zejména bolševickostalinistickou optikou - v mnoha ohledech je jí poznamenáno ještě dnešní putinovské Rusko - skousávala jen velmi ztuha. Psát o ní s využitím velmi nelichotivých fakt, byť jen naznačit zbytečnost stalingradského dramatu znamenalo riskovat. V konkrétních případech to byla i otázka mravní, svědomí, tísnivých mučivých výkřiků nitra: Kdes byl, cos dělal, jak se to jen mohlo stát? V roce 1942, v jeho letních i podzimních měsících, v měsících stále - a zdálo se, že nezadržitelně - postupujícího německého vojska, směřujícího ze severu k Zakavkazsku s jeho strategickými zásobami ropy, nesnadnými mnohonárodnostními vztahy, to bylo snad ještě nesnadnější. Výběr režiséra, herců, válečných scenérií, průběh bitev a bojů tohoto období války svým charakterem zřejmě zcela odchylného od toho, který nám byl po dlouhá desetiletí prezentován a vštěpován, to jsou ve svém celku hlavní přednosti jak literární Šolochovovy předlohy - nedivme se, že nedokončené - , tak poetiky, zvolené Serhijem-Sergějem Bondarčukem. Jejich svědectví bylo, je a zůstává potřebné pro nezbytnou celostnost dějinné paměti i duševní zdraví naší současnosti, která se - z jiné strany a ne úmyslně - dostává jiným vchodem, ale v zásadě stejným způsobem do situace, v níž jsme žili před listopadem; do situace společnosti, která oprávněně volá po svobodné informaci. ()
Galerie (17)
Photo © Mosfilm
Zajímavosti (5)
- V jedne ze scén lze v pozadí vidět po řece plující křídlový člun. Ty však v době války ještě neexistovaly. (Aelita)
- Vasili Šuškin, představitel Piotra Lopakhina, zemřel během natáčení. (Terva)
- Film byl natočen k 30. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce dle stejnojmenného nedokončeného románu Michaila Šolochova a byl natočen na 70mm formát. (Aelita)
Čeho se bojí ruská elita? – " V polovině minulého století už bylo jasné, že se rozpadnou koloniální říše s mateřskými zeměmi v Evropě. Současně s tímto procesem vznikaly v USA první geopolitické studie, které v několika alternativách rozpracovávaly následnou dominanci Spojených států na planetě. Samozřejmě, že centrem všech variant Americké světovlády muselo být eliminování geopolitického vlivu Sovětského svazu. Jedna z verzí byla zajímavá, alespoň pro mne, protože mi připomínala Hitlerovu hypotézu o nutnosti hledání nového životního prostoru. Ta se dala shrnout do následujících vět. Sovětský svaz, kterému Američané z propagandistických důvodů tehdy neřekli jinak než sovětské Rusko, obývá rozlohou největší světové, surovinami neobvykle bohaté území, zdaleka neodpovídající počtu jeho obyvatel. Jde fakticky o světové přírodní bohatství, na které nemají Rusové žádný přirozený nárok jenom proto, že se v těch prostorách narodili. Pokud Rusko světovému obchodu nedovolí, aby se na tomto, převážně neobnovitelném bohatství, mohl podílet, je svět oprávněn Rusko k tomu donutit třeba i silou. Nebyla to samozřejmě jediná platforma antisovětské politiky, ba řekl bych, že byla jednou z nejutajovanějších, protože skutečně až příliš připomínala jeden z původů nedávné světové katastrofy." (http://blisty.cz/art/72485.html) ___ Čeho se bojí americká elita? – Noam Chomsky vysvětluje skupině studentů, proč v Americe vládne kultura strachu, takto: "Předpokládám, že tato situace odráží strach a zoufalost. Žijeme v zemi, která se bojí. V USA je strach nezvykle silný. A proto se lidé smyšlenými strachy snaží nějak rozptýlit a zklidnit se. Americký strach je vlastně velmi zajímavý kulturní fenomén, který vychází ještě z koloniálních dob. (...) Velmi zajímavou knihu napsal literární kritik Bruce Franklin. Kniha se jmenuje War Stars a zabývá se vývojem populární literatury, čili literatury pro široké masy čtenářů, pro lid. Při popisu dneška se Franklin zaměřuje i na televizi atp. V jeho knize se stále navrací některé pozoruhodné motivy. Například v populární literatuře je to tato idea – hrůzostrašný a nelítostný nepřítel nás málem zničí, ale na poslední chvíli se objeví nějaký superhrdina nebo superzbraň, nebo skupina studentů, která v horách bojuje s Rusy, nebo něco podobného, a zachrání nás. Přičemž toto téma má jeden společný podtón – hrůzostrašný nepřítel, který se nás chystá zničit, se často ukazuje být tím, koho my utlačujeme. (...) Předpokládám, že takový strach je část všeobecné tendence. Nejspíše je tomu tak, že v hloubi duše víme, že když šlápneme někomu na krk, je to nesprávné. Že pokud jednou vykořisťovaní a potlačení povstanou a začnou se bránit, pak se octneme v nebezpečí. To je možná i půda pro různé vymyšlené hrozby. Takový paranoidní strach je v kultuře velmi neobvyklý." (http://www.alternet.org/noam-chomsky-why-americans-are-paranoid-about-everything-including-zombies?paging=off¤t_page=1#bookmark) ___ "«Nevládní» organizace NED (která u nás dlouhodobě spolupracuje s Člověkem v tísni) s celkovým rozpočtem 100 milionů dolarů na rok je financována především americkým Kongresem a vládou USA, což kredibilitě této instituce příliš nesvědčí. NED zahájila činnost v roce 1983, kdy v Bílém domě úřadoval prezident Ronald Reagan, aby «prosazovala demokracii». Přeloženo z řeči americké vlády a Pentagonu – šlo a zároveň jde o klíčovou instituci participující na destabilizaci, převratech a svrhávání cizích vlád, jejichž představitelé mají tu smůlu, že jsou na kordy s Washingtonem. (http://blisty.cz/art/72493.html) ___ Italský časopis Politico odpovídá na otázku, proč se Rusko rozhodlo riskovat své miliardové obchodní vztahy se Západem: "To proto, že Rusko si již neváží Evropanů tak, jak si jich vážilo po skončení studené války. Rusko si myslí, že vše, co dnes zajímá Západ – to jsou peníze." (http://www.politico.com/magazine/story/2014/03/russia-vladimir-putin-the-west-104134.html?ml=m_t1_2h#.UxQ30JiJTgy) ___ Toto není film o válce, ale o lidech, kteří MUSELI bojovat. I proto je to více soubor jednotlivých lidských portrétů než jeden ucelený příběh, což si uvědomoval i sám autor literární předlohy Michail Šolochov, který psal knihu několik let a nakonec údajně rukopis před svou smrtí spálil. Portréty vykreslují proměnu mírných lidí, když válka krystalizuje charakter každého z nich. () (méně) (více)