Bojovali za vlast

Válečný velkofilm není naštěstí jen pouhou sovětskou propagandou, jak jsem původně očekával. Bondarčuk výstižně zvolil střídání tvrdých bojů s chytře napsanými postavami. Filmu nechybí kromě válečných bitev a napětí ani humor a pohled do nitra obyčejných vojáků.V jaké situaci se ocitli skvělě dokazuje scéna, kdy je Piotr Lopachin "peskován" stařenou za to, že kvůli nim musí opustit svůj domov. (09.05.2016)

Bolestná skutečnost prvních dnů, týdnů a měsíců druhé velké vlastenecké války sovětskoruské společnosti se zejména bolševickostalinistickou optikou - v mnoha ohledech je jí poznamenáno ještě dnešní putinovské Rusko - skousávala jen velmi ztuha. Psát o ní s využitím velmi nelichotivých fakt, byť jen naznačit zbytečnost stalingradského dramatu znamenalo riskovat. V konkrétních případech to byla i otázka mravní, svědomí, tísnivých mučivých výkřiků nitra: Kdes byl, cos dělal, jak se to jen mohlo stát? V roce 1942, v jeho letních i podzimních měsících, v měsících stále - a zdálo se, že nezadržitelně - postupujícího německého vojska, směřujícího ze severu k Zakavkazsku s jeho strategickými zásobami ropy, nesnadnými mnohonárodnostními vztahy, to bylo snad ještě nesnadnější. Výběr režiséra, herců, válečných scenérií, průběh bitev a bojů tohoto období války svým charakterem zřejmě zcela odchylného od toho, který nám byl po dlouhá desetiletí prezentován a vštěpován, to jsou ve svém celku hlavní přednosti jak literární Šolochovovy předlohy - nedivme se, že nedokončené - , tak poetiky, zvolené Serhijem-Sergějem Bondarčukem. Jejich svědectví bylo, je a zůstává potřebné pro nezbytnou celostnost dějinné paměti i duševní zdraví naší současnosti, která se - z jiné strany a ne úmyslně - dostává jiným vchodem, ale v zásadě stejným způsobem do situace, v níž jsme žili před listopadem; do situace společnosti, která oprávněně volá po svobodné informaci. (01.03.2008)

Pro mě v jistém smyslu dost zklamání. Kamera, herecké výkony, psychika vojáků, celkové ladění i atmosféra, to vše je výborné. Dokud nedojde na bojové scény. Po Bondarčukových opusech Vojna a mír a Waterloo jsem očekával uchvacující válečnou vřavu, což se tak úplně nedostavilo. Prostě vždycky jedou německé tanky (vesměs T34 a T54 s upravenou korbou) po pláni, Rusové na ně začnou pálit, Němci aniž by si moc vystřelili přijdou o pár tanků, ujedou, Rusové se stáhnou a to je celý. Obdobně je to s nálety. Možná už jsem zmlsán současnými filmy, každopádně jsem si technickou stránku představoval jinak. Ale jinak je film rozhodně dobrý, to v každém případě. Přehnaně neheroizuje, ideologie tu je čistě jako povinná úlitba době a zváště drastické vize Bondarčukovovy postavy jsou velmi působivé. Rozhodně stojí za vidění. (15.10.2006)

Šolochov námět, Bondarčuk režie, Šukšin a Tichonov hlavní role = záruka vysoké kvality. Snímek který v podstatě nezestárl, vyvaroval se většiny dobových klišé a poměrně věrohodně zachytil ústup jedné sovětské jednotky za Don. Po vizuální stránce vynikající - obraz hořícího větrného mlýna, stáda ovcí mezi tanky, nebo vize raněného Zjaginceva se doslova vryje do paměti. Kamera spolu s hudbou vytváří chvílemi atmosféru, z které běhá mráz po zádech. Mezi sovětskými válečnými filmy patří "Bojovali za vlast" rozhodně k nadprůměru. (01.08.2007)

Atmosféra bezvýchodného tíživého snu, surreálné blouznivé výjevy raněných vojáků plné ohně a tmy, dlouhé záběry nekonečných donských stepí podbarvené žalozpěvy a zvuky bombardování... Tohle není žádný naturalismus Bratrsva neohrožených, tohle je Jobova noc. - Mírně mi ve filmu nesedí snad jenom závěrečná čtvrtina, která víceméně upouští od kouzelné lyriky dosavadního děje a dominují v ní dialogy a monology, nezřídka nasycené přehnaným patosem (který k tomuto filmu jinak patří). (24.02.2008)