Bojovali za vlast

Mnohokrát reálnejšie než kolorizované zábery z druhej svetovej. Vizuálne úchvatné, až som nechápal, že toto je rok 1975 a produkcia Sovietskeho zväzu. Strašná vojna a milióny mŕtvych. Väčšinou bezmenných, nikto si na nich už nikdy nespomenie. Tento film dáva šancu aj týmto bezmenným hrdinom, hoci si nerobím ilúzie ani o Červenej armáde a už vôbec nie o Stalinovi, ktorý bol priamo zodpovedný za ten obrovský počet obetí priamo na fronte. Niektorí označia film za propagandu, ja v tom vidím vojnový realizmus. (25.11.2022)

Šolochov námět, Bondarčuk režie, Šukšin a Tichonov hlavní role = záruka vysoké kvality. Snímek který v podstatě nezestárl, vyvaroval se většiny dobových klišé a poměrně věrohodně zachytil ústup jedné sovětské jednotky za Don. Po vizuální stránce vynikající - obraz hořícího větrného mlýna, stáda ovcí mezi tanky, nebo vize raněného Zjaginceva se doslova vryje do paměti. Kamera spolu s hudbou vytváří chvílemi atmosféru, z které běhá mráz po zádech. Mezi sovětskými válečnými filmy patří "Bojovali za vlast" rozhodně k nadprůměru. (01.08.2007)

Bolestná skutečnost prvních dnů, týdnů a měsíců druhé velké vlastenecké války sovětskoruské společnosti se zejména bolševickostalinistickou optikou - v mnoha ohledech je jí poznamenáno ještě dnešní putinovské Rusko - skousávala jen velmi ztuha. Psát o ní s využitím velmi nelichotivých fakt, byť jen naznačit zbytečnost stalingradského dramatu znamenalo riskovat. V konkrétních případech to byla i otázka mravní, svědomí, tísnivých mučivých výkřiků nitra: Kdes byl, cos dělal, jak se to jen mohlo stát? V roce 1942, v jeho letních i podzimních měsících, v měsících stále - a zdálo se, že nezadržitelně - postupujícího německého vojska, směřujícího ze severu k Zakavkazsku s jeho strategickými zásobami ropy, nesnadnými mnohonárodnostními vztahy, to bylo snad ještě nesnadnější. Výběr režiséra, herců, válečných scenérií, průběh bitev a bojů tohoto období války svým charakterem zřejmě zcela odchylného od toho, který nám byl po dlouhá desetiletí prezentován a vštěpován, to jsou ve svém celku hlavní přednosti jak literární Šolochovovy předlohy - nedivme se, že nedokončené - , tak poetiky, zvolené Serhijem-Sergějem Bondarčukem. Jejich svědectví bylo, je a zůstává potřebné pro nezbytnou celostnost dějinné paměti i duševní zdraví naší současnosti, která se - z jiné strany a ne úmyslně - dostává jiným vchodem, ale v zásadě stejným způsobem do situace, v níž jsme žili před listopadem; do situace společnosti, která oprávněně volá po svobodné informaci. (01.03.2008)

Zaslouží si snímek, který momentálně atakuje osmdesátiprocentní hranici na ČSFD, jedinou hvězdičku? Zeptám se jinak, zasloužím si já ve svém věku ztratit bezmála tři hodiny času sledováním nabubřelé a vyčpělé propagandistické podívané? A ještě jinak, nestálo by ostatním uživatelům za to, sundat klapky z očí, zbavit se nostalgie a zhlédnout dávno viděná díla znovu? V některých případech by to mohlo vést k zásadnímu přehodnocení stávajících dojmů. Během několika dní jsem zhlédl Bondarčukovu prvotinu Osud člověka a následně i tenhle kousek, přičemž Bojovali za vlast se dá považovat za totální uměleckou prohru, kdy v sobě protežovaný Bondarčuk potlačil všechno progresivní a natočil výchovný film plný patosu, snahy konstruovat mýtus sovětského člověka a propagandistický výplod oficiální sovětské kinematografie 70. let. Jestli mi u slavných amerických válečných filmů, jako je Spielbergovo drama Zachraňte vojína Ryana, vadí všudypřítomný patriotismus a glorifikace amerického hrdinství, tady se mi v hojné míře připomene slogan kupónové privatizace Jistota desetinásobku. Bondarčuk se nevyhýbá ani neuvěřitelným tragikomickým scénám typu opakovaného střihu na tvář vyděšeného německého vojáka konfrontovaného s patetickým výrazem a planoucíma očima sovětského vojáka postupujícího vpřed nebo německou jednotku, která uprostřed zuřivé tankové bitvy pod vedením opilého důstojníka spořádaně pochoduje po silnici. Ostatní členové rodiny se shromáždili před obrazovkou a nevěřícně sledovali dění, načež se znejistěně ptali, jestli se jedná o parodii. Ve stejné době se ve světové kinematografii odehrávaly úplně jiné procesy a vznikala špičková díla, tady se pod státní kuratelou zastavil čas, nebo spíš vrátil někam do 50. let. Snaha věnovat se osobním charakterům vojáků vyznívá užvaněně a nudně, choreografie bitev je neskutečně tupá a nelze nevzpomenout na televizní tradičně podvyživenou evropskou produkci zastupovanou např. německou trilogií Válka generací, která jako vrchol nabídky předvede jeden tank, nicméně je zfilmovaná vynalézavě a Bondarčukův snímek poráží rozdílem několika tříd. Ono to vážně není o penězích a počtu vojenské techniky, ale o odvaze, chytrosti a umu. Celkový dojem: 25 %. (28.05.2016)

Sovietsky reziser Sergej Bondarcuk bol hodne tolerovany oficialnou vladnou mocou a dost protezovany, na rozdiel od napriklad Tarkovskeho. Do dejin filmu sa zapisal hlavne opusom Vojna i Mir, a v roku 1975 sa rozhodol natocit dalsi snimok s menom Oni Srazalis za Vlast. Film je vlastne len sledovanim ustupu Cervenej Armady z ruskych stepi pred utociacim Wehrmachtom. Vykreslene psychologicke profily su fajn, ale film ma dost rozvlacne tempo a tych par vojnovych scenok smrdi az samoucelnostou - len aby sa nieco dialo. Pre mna je Jurij Ozerov stale vyssie ako hodne sudruhmi tolerovany Bondarcuk. 60 % (23.05.2015)