Bojovali za vlast

Nechtěla bych to zažít, strategický či "strategický" ústup před nepřítelem za cenu obětí na životech (o majetku nemá cenu mluvit) civilního obyvatelstva. Pocit těch vojáků, pocit těch lidí, tu hrůzu, tu bezmoc, ten zmar. Lidi jako zmatené stádo ovcí mezi tanky, protože divize má posledního důstojníka a ten za chvíli taky umře. Vojáci nemají co jíst a obyvatelstvo jim nechce jídlo dát, protože v první řadě sami mnoho nemají a v řadě druhé je považují za zrádce. Upřímně jsem si oddychla, když to skončilo, protože je určitá hranice beznaděje, kterou není dobré překračovat. A nenávist k našim nepřátelům poneseme na špičkách bodáků. (07.10.2010)

Bojovali za vlast je válečný velkofilm, který se co do působivosti a epičnosti směle vyrovná všem těm nákladným blockbusterům západní produkce, ale na rozdíl od nich není tak přehnaně patetický a vlastenecký a disponuje dobře vykreslenými charaktery. Bojové scény, kterých je ve filmu mnoho, byly nepochybně nákladné, neboť se v nich vyskytuje velké množství vojenské techniky a explozí, avšak především první bitva odehrávající se na pláni se mi zdála být natočená poněkud unyle – prakticky se celá skládala ze střídajících se záběrů na střílející sovětské vojáky zabírané v polodetailu a vybuchující německé tanky, přičemž v tom obrovském množství vystřílených patron nebyl snad ani v jednom záběru ukázán voják zasažený kulkou. (09.01.2011)

V starověku byl takový významný velitel pluku, Alexandr... ehm... zatracená paměť. Suvorov? Žádný Suvorov, ten .. Makedonckov. -//- A jaké byl národnosti? On? No.. měl nějakou vlastní národnost, po ptákách. Nevěřil jsem vlastním očím a uším, ale ve filmu Sergeje Bondarčuka byl tentokrát i náznak humoru, což v tom umírání ruských gerojů byla velice příjemná změna. Na tehdejší dobu skutečně velkolepé bitvy, o výbuchy nebylo nouze, jen toho filosofování by mohlo být míň.. paradoxně nejmíň zajímavou postavou byl Ivan Zvyagintsev samotného Bondarčuka, jehož sténání na úvodu druhé části filmu a chvíli na to v lazaretu bylo úmorný. Naštěstí film podrželi ostatní herci, především pak staršina Poprischenko (Ivan Latikov) a kníratý důstojník se Streltsovem (dokud žili). (09.05.2016)

Bojovali za vlasť, boli hladní, osamelí, chýbali im ženy a mali radi tabak. Ich revírom bola ruská pustina a ich protivníkmi nemecké tanky. Muži z ruskej armády. Tí Nemci boli celý čas inkognito, vidíme iba raz ich tváre, inak si ich perzonifikujeme prostredníctvom tých tankov a sú tak strašidelnejší. Páčilo sa mi, že v tomto vojnovom opuse sme úplne mimo miest, že funguje chémia medzi dobre napísanými postavami a že bitky by obstáli v takejto podobe aj v dnešnom blokbasteri. Musím napísať, že ma tento film bavil viac, ako mnohé britské a americké vojnové filmy 70. rokov. Bondarčuk skrátka bol pán režisér a vedel, ako vychcať so štátom požadovanou propagandou. (18.10.2016)

Skoro za 5 rudých.. Ve filmu se asi 3x plká něco o vlasti..a to je popravdě asi 2x více než jsem schopnej tolerovat.. A taky to občas zaškytalo v uvěřitelnosti průběhu bitev... Ale na druhou stranu, když se bojuje, je to pompézní a syrově šílené jako coppolova Apocalypsa ..A když se nebojuje, tak jsou vztahy mezi charaktery natolik nosné, že jsem se vlastně ani na okamžik nenudil. (29.03.2020)