Kate

Před pár týdny jsem shlédnul Gunpowder Milkshake, jehož snaha o stylovou akci a sexy vizuál se začala nečekaně rychle zajídat. Dámy nicméně dál potřebují své hrdinky, které potrestají (rozuměj rozsekají) všechny ty dareby mužského pohlaví. Proto je tu nájemná vražedkyně Kate. Ta ovšem zjistí, že jí zbývá pramálo hodin života. Nesáhne po kapesnících, ani si nepustí oblíbený díl nějaké telenovely, ale je odhodlaná najít lidi, kteří jsou za to všechno zodpovědní. Celkově se na to dívá díky solidní akci i vizuálu docela hezky. Jasně, co se syrovosti týče, s Atomic Blonde nebo Johnem Wickem se to nemůže srovnávat. Ale má to pár slušných hlášek, docela dost solidních nápadů (nemyslím tu nehezky digitální bouračku), neony, cool soundtrack a Mary Elizabeth Winstead, která mi v akčním podání sedí víc než kdejaká její předchůdkyně. A užvaněná dívčí japonská parťačka mi překvapivě nevadila. Velmi slušné tři hvězdy. (14.09.2021)

Scénář je ta největší klišé rutina (a motiv otravy jen vede ke srovnávání s Crankem, který nabízí úplně jiný level nápaditosti a zběsilosti), motivace hrdinky mi přišla chabá (já bych si prostě někam zalezl a chcípl), tu autohoničku na začátku snad vystřihli z počítačové hry a neónový vizuál je už těžký provar. Ale přestřelky a bitky jsou solidně ochoreografované, natočené i brutální (jen to finále je docela nuda) a Winstead ta unavená zabijákyně sedí. Žádný zázrak, ale za mě nejlepší z vlny filmů o zabijákyních posledních let. (17.09.2021)

Mary Elizabeth Winstead v Japonsku nedává na odiv svoje vnady, aby se asijským kolegům nerozšířily zorničky do evropských parametrů, nýbrž svůj plochý hrudníček dostává do akčních a značně brutálních poloh. Je to holka na zabíjení, která skončila po jedné nezdařené akci s jedem v těle. A nyní ji zbývá jen nějakých 24 hodin, než účinky polonia dosáhnou svého vrcholu. A musí se v nočních ulicích i budovách utkat s japonskou mafií, nepřímo ochránit neteř vlivného mafiána a nepostavit si proti sobě svého zaměstnavatele. Slovutný David Leitch je jedním z producentů filmu. A je to znát. Po zběžném přečtení scénáře jistě naznal, že není z nejoriginálnějších a je samé klišé. S otravou v těle už bojoval třeba Dennis Quaid a (ženských) nájemných zabijáků jsou filmy plné, takže prim dostala akce, skvěle natočená akce, která je brutálně pojatá. A hlavní hrdinka je postupem času (po)řádně fyzicky zdecimovaná. Režijně má film na svědomí Cedric Nicolas-Troyan, o němž od jeho debutu Lovec: Zimní válka nebylo více slyšet. Je fakt, že takového režiséra si musel všimnout Netflix, který využil jeho vytříbeného vizuálního cítění a akční zdatnosti, takže film by se v kinech vůbec neztratil. Akcí film překypuje, k mání jsou přestřelky s krvavými průstřely a kontaktní bitky, které nejsou po choreografické stránce nikterak rozmáchlé. Sympatická ženská hrdinka dává vale umolousaným mužským hrdinům a přináší pořádnou akční nálož, kde estrogen nahrazuje větší porce testosteronu. 10/10 (25.09.2021)

Mary Elizabeth Winstead sa snaží byť herečkou, ktorá sama o sebe utiahne film. A keďže do všeobecného povedomia divákov vstúpila vďaka filmu Smrtonosná past 4.0, tak sa neustále pokúša presadiť v akčnom žánry. V rámci filmu Kate sa postave McClana priblížila zatiaľ najviac (nebrať ako lichotku). Neustále tu dostáva na držku, ledva sa drží na nohách, no aj tak vždy nájde energiu a spôsob, ako dať dole ďalších zloduchov. Japonská verzia Atomic Blonde: Bez lítosti sa samozrejme nekoná. M.E. Winstead nemá herecké kvality Charlize a ani nedokáže byť tak presvedčivá, pútavá, zaujímavá v súbojoch (za celý film v podstate potešil len jeden súboj, a to ten kuchynský). Navyše Mary nám stárne, takže pôvabom ju zatienila neznáma tvárička Miku Patricia Martineau. Mary, venuj sa vedľajším postavám osudových žien, tam žiariš (Scott Pilgrim proti zbytku světa, Fargo 3. séria). Tento pokus si zajtra už nebudem pamätať. Neúspešný režisér Cedric Nicolas-Troyan mi totiž nedal k tomu žiadny dôvod. (11.09.2021)

Japonsko je pro mě zemí plnou paradoxů, a přesto patří mezi mé oblíbené státní celky. Je tady staré Japonsko, k němuž neodmyslitelně patří kastovní systém se samuraji, kodexem bušidó a vlastní odrůdou mafie, a pak je tu Japonsko moderní, uječené, plné anime a neonů, které nasává všechny neřesti západního světa jako houba a které na mě působí spíše bizarně. No, a protože obě tato Japonska existují současně, má v tom pak nejeden gaidžin pěkný guláš (nebo spíš nějaké řasy s rýží a wasabi). Myslím, že režisér i scénárista mezi takové cizince patřili, protože se do snímku pokusili dostat všechno, o čem kdy slyšeli, a zrovna dvakrát se jim nezadařilo. Filmu příliš neprospělo ani to, že se vykašlali na invenci, obšlehli kdejaký akčňák, přičemž Nikita z toho přímo řvala (v agónii), a velmi rychle mi bylo jasné, že z toho koukají maximálně dvě pěticípé. Mám ale zrovna jakési filmově- hemoragické období či co, takže jsem nakonec přiklepl třetí slabší kousek za mnohá (leckdy i nápaditá) zabití. P. S. Pro lepší zážitek zkuste příliš nepřemýšlet a úplně zapomeňte na logiku. / Poučení: Předmětů, zvířat a lidí zasažených radiací se co? Nedotýkáme! 3*- (04.05.2024)