Reklama

Reklama

V paprscích slunce

  • Rusko V lučach solnca (více)
Trailer 1
Rusko / Německo / Česko, 2015, 106 min (Alternativní 90 min)

VOD (1)

Obsahy(1)

Severokorejská dívka Zin-mi se připravuje na oslavy výročí nejvyššího vůdce Kim Čong-ila. Uznávaný ruský dokumentarista Vitalij Mansky dostává povolení sledovat celou její rodinu. Ovšem je mu umožněno filmovat pouze podle pečlivě připraveného scénáře, aby nic nenarušovalo obrázek života spokojeného lidu. Přesto je snímek úplným opakem propagandy. Dokumentaristé totiž nechali běžet kameru i ve chvílích, kdy jsou scény předem aranžovány severokorejskými „režiséry". Nebo ji namířili na usvědčující detaily, které mistrům manipulace unikly. Záběry, které neměly nikdy vzniknout, umně vložili do příběhu o zdánlivě šťastném životě v novodobé potěmkinovské vesnici. Film V paprscích slunce portrétuje Severní Koreu asi jediným možným způsobem – jako nezáměrnou situační tragikomedii. (Bontonfilm)

(více)

Videa (1)

Trailer 1

Recenze (132)

zette 

všechny recenze uživatele

Ja jsem vdecny za kazdy zaber z KLDR, at uz je realny ci naaranzovany. Tento dokument me ale trochu zklamal. Zaveru filmu verim stejne, jako ze 100g kimci a 70g polevky pokryje potrebnou celodenni davku vitaminu. Presto nabizi spousta podnetu k zamysleni. Co bych dal za to, kdybych se jednou v zivote mohl podivat do teto zeme, aniz by mi nekdo stal za zadkem... ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

,,Zkus si vzpomenou na něco pěkného... '' ----- Odporný film. Píšu schválně film, protože s dokumentem to má společného jen pramálo, snad těch pár minut, kdy se političtí pracovníci domnívají, že kamera nejede. To vše ostatní jede podle scénáře. To odporný prosím nechápejte jako špatně natočený. Naopak hodlá mu dát za plnou sadu hvězd. Odporný je ve své samotné podstatě. Je totiž lží, která má světu ukázat jak se žije skvěle tam v poslední identické výspě komunismu. Severní Korea, to je takový Madagaskar, nebo ještě léep - Galapágy. Svět, který podivnou hříčkou zůstal zakonzervovaný v roce 1950 a který se od té doby vyvíjí izolovaně a po svém. Je to dokonalý skanzen kultu osobnosti a bylo by to jistě i zajímavé, kdyby v té zemi nežilo 25 milionů lidí z nich většina hladoví, umírá bez lékařské péče, mrzne, kde děti nechodí do škol a v kde v zemědělských oblastech lidé žijí stále na úrovni středověku. V zemi, kde by bez potravinové pomoci z venčí okamžitě vypukl hladomor. A nakonec v zemni, kde rodiče vychovávají děti jako byla Zen-Mi (pokud se tak jmenovala, protože celý tenhle film byl jedna velká faleš a podvod). Fakt jsem z něj dostal depku. Lecos jsem už o SK četl a lecos i viděl. Přesto mně to dostalo. To vstoupení do pionýra, výroba sojového mléka a další kraviny pochopitelně nemyslím. Myslím tím ten velký prostor města, prakticky bez dopravy, chodců v uniformním oblečení bez jakýchkoliv emocí v tvářích, vše šedé hnusné s nezbytnou ikonografií vůdců Kim Ir-Sena a Kim Čong-ila. Nikde žádný stánek, obchod, pro nás uvyklé reklamnímu smogu prakticky na všech možných místech veřejného prostoru vše působí nesmírně prázdně a sterilně. To se týkalo i domácnosti malé soudružky a to byla ještě pro film jednoznačně vybrána jako vzorová... Jak říkám celý film byl peklo, ale jestli mně něco dostalo nejvíce, bylo posledních 5 minut. Jak holčička neví. Neví na co hezkého si vzpomenout, nezná básničku - třeba o zvířátkách, princeznách... Neví. Až když slyší, že má řící básničku - recitovat - spustí o milovaném vůdci Kim Čong - Unovi. A je na ní vidět úleva. Úleva od strachu, jak se zase z nepevné půdy prostoru vlastního myšlení ocitla konečně někde, kde to má od soudružky učitelky dané, kde ví co odpovídat, co dělat... Strašné... Bylo mi jí moc líto, protože to z ní udělali oni... A takových jsou tam miliony. Miliony s již vymytými mozky a milionům jsou mozečky právě vymývány... Co s nimi? Je do nich cpána nenávist vůči Japonsku, USA a dalším... OK Japonci se v Koree za války chovali šíleně, tak jako jinde na jimi ,,osvobozených' územích... Ale pomalu odpouští Čína, a je to již přes sedmdesát let... Co kdyby se jednou Korea zase sjednotila? Co si svět počne s těmito davy, které by snad nevymyslel ani v nejšílenějším snu sám Orwell. Jenže pak jsem si uvědomi ještě hrůznější věc. Jaký je rozdíl mezi Zin-Mi a třeba takovou klimatickou Grétkou? Mezi dětmi ve Švédsku, kterým je od mala podsouváno, že multi-kulti svět je fajn. Dětmi i v dnešním Německu? Žádný... Je šílené, když je do tětí prána už od mala jediná a správná idea pevně stanovena momentální vládní klikou. A nejzajímavěší na tom je, že je to vždy jen malá skupina pomatenců, která když získá moc, s podporou zákonů, které si hned ustanoví v důsledku ovlivní mnohem počet jinak normální lidí. Jenže to už se pak dá dělat jen velmi málo, už je pro to, že oponenti jsou potíráni.... Jak říkám, z tohohle filmu na mně padla depka. Tvůrcům dávám za 5 pěkně rozkvetlích kimčonginglií... PS. Panu režisérovi Vitaliji Manskijskému doporučuji do SK už nejezdit aby nedopadl jako ten Amík co na hotelu ukral plakát s vůdcem a do Států ho soudruzi vrátili v koma s míchanými vejci místo mozku - Otto Warmbier se ten nebožák jmenoval. * * * * * () (méně) (více)

Reklama

noriaki 

všechny recenze uživatele

Z mlčenlivých záběrů se dá pochytit jen to nejzákladnější. Severní Korea očividně nevzkvétá. Vývoj země, drcený triptychem ekonomických sankcí, nevýkonnosti plánovaného hospodářství a enormních výdajů na zbrojení, se po dvaceti letech překotného růstu téměř zastavil. Celá země jakoby ustrnula v sedmdesátých letech. Mobilizace společnosti je absolutní. Severní Korea je tak militarizovaná a cílevědomá, že vedle ní i Izrael vypadá jako Monako. Příprava na válku proti sice skutečnému a silnému nepříteli, ovšem neochotnému bojovat, odsává veškerý potenciál státu. Tyto kulisy se mašinérie státu pokusila přemalovat obrázkem idylického života typizované severokorejské rodiny. Už po pár minutách je ovšem poznat, že je vše pečlivě aranžované. Nikde není žádná spontánnost, žádná vřelost, žádné soukromí. (Ne)herci se pečlivě hlídají a všichni skrývají nervozitu. Štábu se podařilo natočit i momenty, kdy všudypřítomní ideologové teprve připravovali scénu a instruovali postavy, což dojem absurdnosti ještě prohlubuje. Je to sice důkaz, že Severní Korea manipuluje s obrazem sama sebe v zahraničí, ale to není žádná novinka. O životě obyčejných lidí v KLDR se nedozvíme téměř nic. Režisér si vybral zřejmě nesplnitelný úkol a není proto vyloženě chyba že neuspěl. Přesto mám z dokumentu pocit zbytečnosti. Naneštěstí je obrazového materiálu o téhle zemi tak málo, že se počítá každý pokus. ()

Majkak 

všechny recenze uživatele

I trochu sofistikovanější software by dokázal vytvořit inteligentnější dialogy, než jaké zaznívají ve filmu. Tentokrát ovšem záměr tvůrců funguje. Při opakujících se proklamacích můžeme přemýšlet, co si skutečně ti lidé myslí. Ani sám režisér to netuší. Manskij říká, že vůbec neměl možnost s rodinou mluvit, i když o ní točil film. Severní Korea je země, kde se lidé smějí, jen když musí. Klanění se Kimům a pěstování nenávisti. Kam se hrabe náš komunistický režim, takový výplach mozků jsme tady niky nezažili. ()

j0nathan 

všechny recenze uživatele

Prvních pár minut mě film vůbec nebavil. Poté se mi dostal pod kůži a donutil mě se zamyslet. Představte si, že vyrůstáte ve státě, ve kterém pro vás musí existovat pouze milovaný maršál. Od raného věku do vás hustí od rána do večera pouze to, že žijete a umíráte pouze pro něj. Neznáte nic jiného. Po závěrečné scéně jsem měl chuť se ožrat. Zlatej Babiš. ()

Galerie (25)

Zajímavosti (4)

  • Na průběh natáčení dohlíželi místní ideoví pracovníci. (ČSFD)
  • “Chtěl jsem natočit film o pravé Koreji, ale neexistuje tam reálný život tak, jak ho známe. Vyskytuje se tam pouze vize mýtu o skutečném životě. Takže jsme udělali film o falešné realitě,” sdělil Vitalij Manskij pro britský Guardian po ročním natáčení v Severní Koreji. (Zdroj: 2media)
  • Po uvedení snímku Sevekorejci bombardovali autory snímku protestními nótami. Později se situace změnila a jejich tón pozoruhodně zvlídněl. Dostali od nich další tři dopisy, ve kterých se obraceli velmi přátelsky a nejrůznějšími způsoby zkoušeli režiséra nalákat na návštěvu KLDR, údajně na nějaké důležité jednání. Všechny tyto dopisy končí tím, že Zin-mi se po něm strašně stýská. (ganjoman)

Související novinky

Východní fronta vstupuje do kin

Východní fronta vstupuje do kin

13.04.2023

24. února 2022 Jevhen odešel na frontu. Od první minuty rozsáhlé ruské agrese proti Ukrajině natáčel všechno kolem sebe. Desetitisíce uprchlíků opouštějící ve spěchu své domovy a vytvářející… (více)

Reklama

Reklama