Noc hrůzy

NOC HRŮZY (1987) Kena Russella jako horor neuspokojuje a potvrzuje to, že mistr dementního excesu v 80. letech definitivně klesnul na úroveň něčeho, co bych charakterizoval jako „artistní brak“ - snesitelný především pro svou jinakost (jako opak průměrnosti) než vlastních kvalit. Očekávání v tomto případě byla přesto značná (noc, kdy se zrodil literární FRANKENSTEIN), stejně jako ambice, jež nám film tu a tam připomíná [introspektivní horor s vizualizovanými traumaty a externalizovanými hrůzami mysli, nikdy ale ne exponovaných natolik, aby se film stal mechanickým výtokem podvědomí postav], jenže Russell je natolik špatný – lépe nesoustředěný nebo flegmatický – vypravěč, že z příslibů zbyly jen obrazy a celek je rozhodně méně než sumou svých částí. Russell si prostě opět nemohl pomoci a využil četné příležitosti k instantním „šokům“ na dobrém vkusu (viz tělesné efekty typu očí na místě ženských bradavek nebo ceckaté mechanické figuríny). Výsledek tak nejen, že negraduje – místo toho se otáčí a přeskakuje jako gramofonová deska –, ale hlavně neděsí. Imaginace jako hlavní slabina filmaře, kterému chybí jakýkoliv vztah k realitě kolem něj... (07.01.2008)

Když se jednoho večera v sídle G. G. Byrona sejde P. B. Shelley s dámským osazenstvem a Byronovým lékařem Polidorim, najedou do sebe drogové bomby a v tomto opojení se pustí do vyvolávání duchů, je jasné, že jim všem hrábne a jejich děsivé představy se začnou zhmotňovat. Nastává Noc hrůzy! V podání Kena Russella se jedná o dekadentně surrealistické pojetí a nemohl jsem se ubránit dojmu, že sedím v divadle a pozoruji hrané představení na dřevěných prknech. Ano, doslova teatrální zážitek s fantasmagorickou příchutí. Celému filmu vévodí charismatický Gabriel Byrne a od momentu, kdy se rozjede šílený večírek, má vše poněkud snový nádech a nedrží se mantinelů klasicky pojatého příběhu. Možná by Noci hrůzy prospělo ještě více mystických prvků s hororem drásající jako noční můra, ale i tak se jedná o příjemné překvapení. (09.12.2014)

Skutečně působivý horor, který opět dokazuje jen to, že k navození atmosféry strachu není zapotřebí žádných příšer, litrů krve ani psychopatického zabijáka, nýbrž postačí pouze tma, sem tam mihnutí podivného stínu, zavlnění záclony, tajemný zvuk, a samozřejmě je dobré to ještě podepřít strašidelnou hudbou a dialogy na téma "strach a hrůza". (13.08.2002)

Společenské hry se postupně mění v noční můry, jejichž provokativní osten poněkud otupil zub času. Působivé výtvarné obrazy (jak je pro K.Russella typické) hrůz a děsů ( lebky, pijavice, krysy, hořící strom, pavučiny, noční můra - oživlý obraz od H.Fuseliho, zvrácené vášně, nahota a krev) podkresluje skvělá psychadelická hudba ( Thomas Dolby) měnící se v určitých momentech na šepoty a skřeky. V rozhovovoru pro německou Cinemu odpověděl K.Russell na dotaz: ,,Jak se vám podařilo udělat ženská ňadra s očima?" takto: ,,Přiznávám, bylo velmi obtížné najít pro natáčení dívku, která má oči místo bradavek..." Film, jehož obsah se téměř nedá reprodukovat, je jednou velkou jízdou do temných kobek předpeklí. (13.09.2012)

Tak tohle byla síla no, pro pořádné docenění Gothicu je asi třeba nějaké té psychotické látky nebo aspoň (deci)litrů červené... červeného. A jelikož já neholduju ani jednomu ani druhýmu, tuhle Noc hrůzy jsem tak úplně nepochytil. Ono kouká se na to docela dobře, po chvíli člověk pomalu ani neví, jak se jmenuje :-), ale sysel, co tím chtěli tvůrci říct, se mi nějak vyhnul. Ale jestli se na něco hodí takové pěkné slovo 'dekadentní', tak rozhodně na tohle, už chyběl je David Bowie anebo alespoň Marilyn Manson... (24.05.2015)