Suburra

Fenomenální vizuální stylizace, atmosferický soundtrack, aneb M83 tak jak je máme nejraději a precizní vykreslení podsvětí. To vše v dravém, nekompromisním a silně neamerickém podání od taliánů, kteří tu svojí mafii mají prostě v malíčku jako málokdo. Interesantní záležitost, která je tak nabombená a sebevědomá, že z ní nelze odtrhnout oči/uši. Jeden z filmů roku, kterému chybí ještě ostřejší finále. (21.06.2016)

Tyhle opusy z podsvětí, kde ještě včera večer byl Tonda Jindřichův kamarád a o pár hodin později to koupí jeden z nich od druhého do zad, jsou vesměs poměrně atraktivní. Přepálená stopáž, mnohé nadbytečné scény, hodně postav, horší orientace, několik zbytečných linií. Neapolskou válku gangů z Gomory vystřídalo římské podsvětí plné zmetků chatrné morálky. Klid zbraní nevydrží dlouho, stačí malá záminka a nekompromisní násilí se znovu naplno dere mezi mafiány. Stírají se hranice mezi mocí a korupcí, velké ryby směle loví, malé si chtějí taky něco urvat a všichni, když jde do tuhého, neznají bratra. Pokud mi něco vadilo, tak pár okatě strojených sekvencí. O genialitě bych ani zdaleka nemluvil. Ale ve výsledku docela dobré. 70% (29.01.2016)

Kdyby v dnešní době měli točit kmotra, přál bych si aby vypadat nějak takhle. Americké tempo je pryč, tohle je evropský art. Hraje se na dokonalost záběrů, dlouhých podotýkám. Prostředí musí být perfektní. Herci absolutně přesní a příběh a postavy musí do sebe krásně zaklapnout. Na téhle italské specialitě jsem si hodně pochutnal. Nejlepší postavou je pro mě cikánský boss. 90% (28.05.2016)

Přesně tohle mám na evropské kinematografii nejraději. Občas totiž vyprodukuje snímek, o kterém slyšíte jen letmo či uvidíte trailer na kanále, kam jste jenom náhodně přepnuli, přičemž Vás ve finále "semele" a zanechá v němém úžasu více než kdejaký holywoodský spektákl. Suburra je přesně tímhle případem, jelikož režisér Stefano Sollima na ploše čítající 135 minut rozehrává několik zdánlivě nesouvisejících epizod, které postupem času zapadnou dohromady jako přesně vysoustružený kus nádherně odvedené strojírenské práce. Po celou dobu stopáže jsem byl ohromen stylem, jakým režisér pracuje s reáliemi Říma, herci, lidskými osudy, a tím, jak se nakonec propletou dohromady ve skvěle napsaném příběhu. Celý tento výjev obestírá skvěle zvolený soundtrack, který mi rezonuje v uších ještě teď. Upřímně, ještě než jsem si film pustil, byl docela skeptický ke zdejším hodnocením, nicméně teď, pár minut po projekci musím uznat, že Suburra je filmem, který mi svým syrovým a nekompromisním přístupem k dané látce zcela vyrazil dech. Jsem moc rád, že jsem dal na radu (Lektor!), potažmo i na zdejší hodnocení a film si pustil. A pustit byste si ho měli i Vy, mohu ho totiž s čistým svědomím vřele doporučit. (01.02.2016)

Tenhle mafiánský film bohužel není o luparách a betonových botách, ale spíš o cikánech, politicích, kléru a dokonce se v něm mihne i sama Svatá stolice (ten chlápek z Hitlerjugend). Mám trochu rozporuplné pocity. Třeba: Nejlepší soundtrack jaký jsem slyšel od Refnova Drive, ale použitý naprosto nevhodně, k filmu se hudba od M83 vůbec nehodila. Nebo: Svými silikonovými cecky mě znechutila jakási bezejmenná štětka hrající si na herečku, zato mě ovšem nadchla jistá Greta Scarano v roli feťácké pistolnice. A ještě: Děj slušně odsýpá a scénář je dobře napsaný, ale trochu mě zklamal konec - přes dvě hoďky mi titulky slibovaly příchod jakési apokalypsy, ale namísto plnotučné gangsterské zabijačky jsem se dočkal jen odstředěné chudokrevné omáčky. Aspoň že ten hnusný cigoš nezhebnul příliš pokojně. Čtvrtá jen a pouze za hudbu. (04.01.2016)