Suburra

„Tohle je Řím. Tady je nebezpečné i přecházení přes ulici.“ Vzhledem ke zdejšímu vysokému hodnocení a kladným ohlasům jsem čekal žánrovou pecku. A nutno konstatovat, že jsem se jí také opravdu dočkal. Promakaný vizuál spolu s na první poslech ne úplně hodící se hudbou (brzy však divák přijde na to, že sem naopak sedne moc dobře) vytváří místy až hypnotickou atmosféru. Ta nádherně dokresluje všechno to falešné pozlátko na povrchu a skutečnou prohnilost uvnitř. Reálie hlavního italského města to jen podporují, a ač se zdá Řím velký, všudypřítomné špíně je vlastně moc malý a těsný. Příjemných chvilek si tu divák moc neužije, to spíše mrtvol, intrik a demonstrace moci (ať už domnělé nebo skutečné). A nejhorší (ve smyslu nejlepší) na tom všem je, že to vůbec nepůsobí jako z jiného světa, spíš naopak velmi reálně. Menší problém jsem měl jen s nedořešením některých dějových linek, resp. osudů postav v čele s tou (docela nevyužitou) církevní. Příbuzný seriál Gomora jsem zatím neviděl, ale Suburra mě na ni rozhodně nalákala. (13.07.2016)

Sebevědomá evropská žánrovka, která sice nikdy nenabídne tak cool hrdiny ani vybroušený scénář jako klasičtí zámořští konkurenti, ale přesto je příkladem divoce esenciální moderní filmařiny, která nehledí na konvence a servíruje takové audiovizuální hody, že plnohodnotně zaplní každičkou minutku své 130 minutové stopáže. Liboval jsem si v dravém tempu, v otevřených sexuálních scénách nebo poměrně naturalistické a uvěřitelné brutalitě a moc se mi líbila práce s nepůvodní hudbou, která paradoxně dodávala filmu v některých scénách ještě osobitější charakter. Příběh je sice rozprostřen mezi velké množství postav, mezi nimiž navíc není jediná, se kterou by mohl průměrný divák ve stádiu duševního zdraví sympatizovat a fandit jí, ale vyprávění je nesmírně konzistentní a střihač odvedl výbornou práci. Hodně velké překvapení, naše kinematografie má v Evropě nový vzor, kde tvůrčí inspirace neznamená úplné sci-fi - alespoň bych si to tedy snažně přál... 85% (11.01.2016)

Lze říct, že gangsterský film má jedny z těch konzervativnějších recipientů a o to víc lze obdivovat fatální lyrický přístup Sollimi, který vykresluje zkorumpované a zločinem prorostlé prostředí jako bezvýchodný mikrosvět, kde se setkávají lidé ze všech společenských žebříčků, které spojuje rezignace na morální a etické hodnoty. Kladné hrdiny zde nevedeme, v zásadě téměř každému zde přejeme zasloužený trest a tedy film vstupuje do diváka primárně svou náladou. K tomu využívá poměrně atypické postupy, kdy mnoho scén nemá například prostorové expozice. Často je zde scéna zahájena záběry na s dějem zdánlivě nesouvisející činnosti, které postupně budují prostor, v němž se daná sekvence bude odehrávat. Což funguje hlavně z toho důvodu, že ony scény jsou podstatně delší než je zvykem a navzdory právě té náladotvorné atmosféře jsou poměrně procedurální. Ideálním příkladem je přestřelka v supermarketu, což je epizoda, která se odehraje ve čtyřech patrech obchodního domu, ačkoli její protagonisté se setkají pouze v jednom z obchodů na jejím počátku. Velké celky, zabírající obecně povědomé interiéry obchoďáku a civilní oběti zde proráží právě onu hranici zločineckého světa a světa civilního. Výslednému tvaru se pak daří udržovat i přes revenge finále zkrachovalou náladu, protože jakkoli mnoho zla bylo potrestáno, jednalo se stejně jen v kolečka stále se točícího soukolí, které jen s drobnými obměnami bude fungovat na věky dál. (27.06.2016)

Suburra se snaží být komplexním kriminálním filmem, který zachytí drsné počínání gangsterů, neochvějné zásady mafie, zkorumpovanost politiků, stejně jako střípky lákavé atmosféry rádoby bezstarostného života za hranicí zákona. Bohužel do všeho jsme hozeni jako do rozjetého vlaku, v úvodu je těžké pochopit, jak kdo přišel ke své roli a oč mu vlastně jde. Ve stopáži jednoho celovečerního filmu se nestihneme plně sžít s postavami a plně pochopit jejich cestu, v tomto si Suburra ukousla velké sousto. Stále se však jedná o chytlavou a více zážitkovou než precizní kriminálku (např. ve smyslu filmů Scorseseho). 7/10 (14.08.2016)

Tyhle opusy z podsvětí, kde ještě včera večer byl Tonda Jindřichův kamarád a o pár hodin později to koupí jeden z nich od druhého do zad, jsou vesměs poměrně atraktivní. Přepálená stopáž, mnohé nadbytečné scény, hodně postav, horší orientace, několik zbytečných linií. Neapolskou válku gangů z Gomory vystřídalo římské podsvětí plné zmetků chatrné morálky. Klid zbraní nevydrží dlouho, stačí malá záminka a nekompromisní násilí se znovu naplno dere mezi mafiány. Stírají se hranice mezi mocí a korupcí, velké ryby směle loví, malé si chtějí taky něco urvat a všichni, když jde do tuhého, neznají bratra. Pokud mi něco vadilo, tak pár okatě strojených sekvencí. O genialitě bych ani zdaleka nemluvil. Ale ve výsledku docela dobré. 70% (29.01.2016)