Starci na chmelu

Můj první český muzikál. Když jsem jej viděl poprvé hned po revoluci, přilákán otcem k TV netušil jsem pořádně co jej tak dojímá nad partou brigádníků na chmelu. Já už chmely ani brambory či řípu nestihl (bohu dík), ale z vyprávění starších jsem často slýchal jak to bylo na chmelu super a tak jsem ono dojetí připočítával spíše k nějaké tátově skryté vzpomínce na dávnou lásku či tak něco... Netušil jsem nic o Pucholtovi ani filmech oprášených z komunistických trezorů ... I tak se mi to tenkráte líbilo, české sixties z toho jen čišely. Dnes koukám na film jinak. Bohatší o poznání souvislostí i o poznání textů a melodií dnes už notoricky známých písní. Starci na chmelu jsou fajn a když je v Tv někde vidím, většinou u nich zůstanu... Tři chmelové šištičky. * * * (18.11.2013)

Zní to trapně a poněkud zatuchle čítankově, ale na značné části komentářů k tomuto filmu je zřejmá upadající úroveň polistopadové výuky dějepisu, zejména dějin XX. století a až fatální neschopnost podstatné části společnosti vyrovnat se s komunistickým čtyřicetiletím. Bez nich porozumět STARCŮM je totiž krajně znesnadněné, pokud vůbec možné. Příběh filmu je prostý svou základní linkou, nikoliv však svými druhotnými a zpětnovazebnými významy. Přesně - srovnávejme s přeceňovanými polistopadovými REBELY, ale i ŠAKALÍMI LÉTY - postihuje atmosféru doby, její skutečné hrdiny - Filip Havelka je předobrazem Jana Palacha, Jana Zajíce, ale i jihlavského komunisty Evžena Plocka. Jeho zanícený idealismus, který překonává dobové vymývání mozků, poznamenané v mnoha ohledech hrůznými padesátými lety, (Filipova příruční knihovnička-lékárna ducha) je odzbrojující a ve své dojemné pubertálnosti, v níž se dětství převtěluje do jinošství,, neodolatelné. Je totiž také nastaveným zrcadlem, které nemilosrdně ukazuje odvrácenou tvář všech "křivohubých" (Gogol). Ale i druhá hlavní postava - Hanka - je pozoruhodně celistvá a bytostně česká v prostotě i hloubce svých přirozených lidských tužeb a přání. Dobově přesně postihnutými typy jsou také Filipův protivník, Kačírkové profesorka a navenek nenápadný, ale skvěle zvládnutý předseda JZD ve vynikajícím podání Josefa Kemra. I drobná dětská úloha Kemrovy dcery přesně zrcadlí složitou jednoduchost námětu, scénáře i režie. Rafinovanost kompozice tanečních čísel spočívá v jejich jednoduchosti a spontánní jakobyživelnosti. Odráží plně atmosféru doby, brojící proti poslední zbytkům svěrací kazajky padesátých let, doslova si libující v neformálnosti, provokaci, ale i v nepřiznávaném šlechetném idealismu. Pucholt by jedním z nejsilnějších hereckých talentů šedesátých let konjunktury nemužně mužných mužů ducha, čistoty mravu a hluboké mravní zásadovosti. Muzikál je současně velkou startovní plochou uznávaného klasika naší současnosti, zlatého slavíka výsostného romantismu, okouzlení tónů a v tomto spíše výjimečném případě i myšlenkově hlubokých a působivých písňových textů. Osudově - až anticky - působí trio rockových-beatových kytaristů, do něhož vysublimovaly nejstarší české rockové skupiny typu SPUTNIKŮ, OLYMPICU, MEFISTA a řady dalších. Stručně a jasně se vše, co jsem se tu pokusil postihnout, dá shrnout do jedné věty. Nejstarší český moderní muzikál otevírá svou širokou náruč i dveře dokořán Pražskému jaru. Doby vzrušených i zmařených nadějí, které jsme sdíleli s významnou částí tehdejšího světa. (25.08.2007)

Legenda, která mi dlouho unikala, a ze které jsem znal jen pár písní a vět. Zcela nepřipravenému mi tak zasadily tvrdý direkt v tom nejlepším slova smyslu "oldschoolově cool" předěly pánů v černém a jejich kontrast s "realitou", stejně jako prostinká stylizace celého filmu, živelná chemie mezi ústředními postavami a vůbec to, jak to všechno funguje. Přitom kdybyste někomu chtěli popsat, o čem to je, tak by vám nejspíš poděkoval a šel o film dál. Čím to je, že je takový rozdíl mezi obscénně prostou hudbou té doby a dnešní prostoduchou produkcí? Asi kouzlo;) Takže ať vám to je či není milé...90% (08.01.2012)

Mám tenhle film rád, protože se povedlo - na rozdíl od Dámy na kolejích, pozdějšího počinu stejné autorské dvojice - dát dohromady písničky reflektující dobu, z nichž mnohé jsou populární dodnes, skvělé herce, nabídnout prostředí tehdy většině studentů až nepříjemně známé (i mně, jen jsme jezdili na rajčata k rakouským hranicím), a přitom nadhodit několik nadčasových témat jako třeba existence čisté lásky bez sexu (což mnozí v tomto příběhu nejsou schopni pochopit), téma existence, či neexistence Boha (Kemr se za tuto svou roli posléze dlouho styděl, protože on, věřící, katolík, zde pronese, že Bůh není), ale i téma autorit, nakolik jsou jejich pravomoci (skvělá Kačírková v roli učitelky, která si sama není jistá, co je, a co není pravda) zneužitelné či nakolik mají možnost poznat skutečnou pravdu, a že bychom neměli soudit, jelikož nikdo z nás nikdy nezná přesně důvody a okolnosti toho, co a proč ten druhý dělá. Navíc mám rád, když jsou postavy nejednoznačné a někam se v průběhu děje vyvíjejí, což se tady dá říct o všech zúčastněných ("jenom jim hrozně moc závidím"). Navíc, a netuším, nakolik si toho kdo všiml, je celý rámec vyprávění postaven na antickém divadle, s ústřední komentující nadčasovou trojicí, zde tří hudebníků v černém. (27.12.2023)

Socialistický realismus obohacený formátem Cinemascope a jako vždy uhrančivým Vladimírem Pucholtem. Ale jinak jsou pro mě Starci na chmelu spíše tuhá mrtvola, jakýsi formalistický pokus, který v kontextu doby absolutně zastiňují svěží díla Zlaté šedesáté (u Pucholta třeba "Plavovlásky), jež o životě a trablích mládeže hovoří skromněji, něžněji i aktuálněji. (05.12.2023)