V erbu lvice

Ze Zdislavina života - plným jménem Zdislavy Křižanovské z Lemberka - nejsou jistá ani její životní data. Legenda sama - jak už to u legend bývá - víc naznačuje než vypráví. Přesto autorka zdařilé literární předlohy, spisovatelka a někdejší mariánskolázeňská lékařka Alena Vrbová, dokázala napsat ve stejnojmenném románu strhující příběh, který Ludvík Ráža dokázal neméně zdatně přetvořit do filmové podoby nejen jako režisér, ale i jako scénárista. Šťastnou ruku měl i při výběru hlavních představitelů i odborného poradce - výsledkem je s minimem prostředků skvěle zvládnutá výprava, která dotváří - nebo naopak ničí - úspěch tohoto subžánru hraného filmu. Steinmasslová je pro tuto roli-poslání přímo predestinována svým zdánlivě nenápadným, ale vnitřní silou a přesvědčením planoucím krásným niterným ženstvím. Asi právě toto pojetí zživotňuje jinak schematickou postavu neduživé ženy, která podle všeho žila krátce i na středověké poměry, v nichž se člověk mohl i jako mladík bez potíží stát zemským kmetem (17letý Jiří z Poděbrad). Lidský výklad života pozoruhodné katolické světice, Slovanky a Češky (byť v těchto kategoriích středověk velmi dlouho neuvažoval ani necítil) stojící u počátků sociálního českého života, péče o zavržené a ubohé, bohužel nebyl - a pro svou výpravnost ani být nemohl - symbolem nové vlny historické tvorby. Nicméně spoluvytvořil působivý epilog vrcholné české tvorby hraného filmu (z devadesátých let zaslouží ještě zmínku skvělé televizní inscenace zejména Oldřicha Daňka, patrně největšího českého dramatika druhé poloviny dvacátého století). Doba, v níž nositeli skutečné tvořivosti jsou šedesátníci a sedmdesátníci, nenávratně kráčející vstříc konci své životní cesty, je zvláštní. To však neplatí o díle, které již dávno - je "pouze" kvalitní a výsostné - mělo být digitalizováno na DVD nosičích. (02.12.2007)

Milena Steinmasslová, naše velmi dobrá a krásná herečka tu odčiňuje vše co v životě napáchala jako svazačka, dcerka komunistických oligarchů a agitátorka mládeže. Vše dobré páchá coby světice Zdislava po boku hvězd jako je Rosner, Preiss a Kemr. Neobyčejný, zapomenutý a citlivý příběh Rážův. Někteří lidé jsou tak dobří a šlechetní, že odměnou jim je pouze smrt v mladém věku. Doporučuji přečíst komentář sportovce. (14.12.2011)

O Zdislavě z Lemberka jsem před zhlédnutím tohoto filmu nikdy dříve neslyšel, a proto byl pro mě její příběh něčím zcela novým. Film na mě zapůsobil lehce nadprůměrným dojmem a přišel mi spíše jako snímek udělaný pro televizi. Milena Steinmasslová byla v hlavní roli skvělá, moc se mi líbila Hapkova hudba a přítomnost několika flashforwardů, které rázně předpovídaly osud Zdislavy. (04.05.2012)

Filmu "v erbu lvice" by bylo jistě možné vyčítat to, že s obsahem legend na jedné straně pracuje jako s historickým materiálem a na druhé straně, že jej odkouzluje a racionalizuje. Tam kde středověk chtěl vidět a nepochybně i viděl zázraky, kreslí film, pochopitelně v souladu s jeho knižní předlohou, reálně působící příběh. Proto je potřeba zdůraznit, že nejde o adaptaci skutečných historických událostí, ale o filmový přepis románu. Jeho děj se od historické reality asi odchyluje v mnohém. Středověké legendy, tak jako to ostatně dělaly vždy, Zdislavě přidaly zázračnou moc, nadpozemsky silnou víru v Boha, rozhodnost, odříkání, přísnost a askezi. Autorka knižní předlohy Alena Vrbová Zdislavin příběh pro změnu okouzlila, zracionalizovala a polidštila. Román i film jsou tedy výsledkem hned dvojí transformace a je dobré si toho při jeho četbě či sledování být vědom. Pokud bychom chtěli mít příběh věrnější historickým faktům, pohoříme, neboť o historické Zdislavě z Lemberka nevíme téměř nic. Zbývají nám pouze legendy, dohady a velmi sporá základní data... Daleko větším problémem celého filmu se mi ovšem jeví velmi odbytá výprava. Nesedí mnohé, především velmi pustě a neudržovaně působící hrad, vůz zrobený halabala z proutí, obyčejná sotva otesaná slaboučká kulatina tam, kde musíme čekat mohutné trámy, většina lidí oděných v hadrech... Na vině jsou pravděpodobně především peníze a pak také představa, že středověk byl nejen drsný (a to tedy byl) ale taky podivuhodně neotesaný a řemeslně primitivní (což rozhodně pravda není). Výtku samozřejmě zaslouží i anachronicky znějící dialogy, ale to je v historických filmech už klasika. Inu, Vláčil byl jenom jeden... Celkový dojem: 65% (08.02.2014)

Myslím, že Ludvík Ráža uměl skvěle vytvořit ve svých filmech ponurou atmosféru (i když to byl bohužel často jeden z mála jejich kladů), dost mu k tomu pomáhala Hapkova hudba i výběr herců (Dlouhý, Kemr, Rosner). U pohádek pro děti to někdy mohlo vadit, k příběhu z temného středověku se však tento styl skvěle hodí. (28.12.2007)