365 dní

Velké zklamání. Jedná se o vykrádačku Padesát odstínů šedi a Pretty Woman. Byla tam spousta scén, které byly okopčeny právě z těchto dvou filmů. Hlavním mínusem tohoto snímku je však scénář, který je naprosto příšerný, už od začátku vám ten příběh nedává moc smysl. Co se týče obsazení, tak Michele Morrone se na svou roli hodil, avšak Anna Maria Sieklucka hrála uměle, vůbec to neprožívala, absolutně jí ta role nesedla. (19.06.2022)

Zpětně si teď říkám, že jsem si radši měla zapnout nějaké porno. Při nejmenším bych se vyvarovala rapidní ztrátě mozkových buněk, ušetřila si několik desítek minut života, a možná se i dočkala mnohem lepších hereckých výkonů a kvalitnější zápletky, než je v tomhle paskvilu. Děj tu prakticky žádný nebyl, a tak 3/4 filmu zíráte jen na odhalené pozadí hlavního hrdiny. Chemie mezi Laurou a Massimem byla nulová a za celé dvě hodiny zde není jediný důvod k vytvořní nějakého vztahu mezi nimi. Hlubší vztah vznikl dokonce i mezi mnou a pošťákem, když se omylem střetly naše prsty při předávání balíčku. Nechápu, jak tohle může patřit k nejsledovanějším filmům na Netflixu... (28.09.2020)

Nezaujme to asi dramatičností, nemá to skvělé herce, napětí a zápletku.. Je to jak uz bylo Kačkou řečeno polsko-italská verze 50 odstínů. Za mě vydařená. Soundtrack taky zaujme, prcaček dostatek, ale nikterak přehršel. Prostě tak akorát.. 🤭 Asi snad jen doporučení nedívat se na to s rodičema, protože pak nepomůžou ani 2 sklinky Bohemky s jahodama :D (11.06.2020)

Jediné čo sa mi na tomto filme páčilo bolo krásne prostredie a sexy Massimo. Ostatok otras. Príbeh je úplne otrasný a klišoidný a celkovo film to teda dobrý nie je. No ale to som vedela už na začiatku. Koniec trocha prekvapil no žiadne emócie vo mne nevyvolal. Nečakajte od tohto radšej nič, teda okrem niekoľkých šteklivých scén. (22.06.2020)

Tohle si komentář ani nezaslouží, ale budiž... Po mnoho let vznikalo spoustu adaptací, které se opíraly o silné předlohy. Přeci je, když už někdo napíše knihu, postavy jsou promyšlené a od základu vybudované, takže napsat scénář je už brnkačka, ne? No a pak je tu film 365 dní, který ukazují, že i podle předlohy lze natočit totální koňské lejno. Nevím, zda je tady vina přímo na straně knihy, ale nehodlám to v tomto případě zjišťovat. Co ale vím, že sledujeme dvě naprosto nerelisticky napsané postavy, kterým by divák měl z nějakého záhadného důvodu asi fandit, aby si k sobě našly cestu. Přestože scénář sám naznačuje nějaké možnosti, jak by toto hledání si cesty mohlo proběhnout, nestane se tak. Místo toho se Laura vrhá do náruče svému únosci asi v polovině stopáže po událostech, kde si nejste jisti, zda k Massimovi opravdu začíná něco cítit, nebo se cítí jen provinile. Nadcházející sexuální scény, přestože jsou žhavé a dobře natočené, mohou v nejednom divákovi vyvolat pocit, že tohle není úplně v pořádku. Nechápání celého jejich vztahu vychází do velké míry i z dialogů, které jsou nepřirozené, plytké a působící jako z nějaké fan fikce. Massimo je prostě mafinán, má okolo sebe rodinu, vlastní kluby, na všechno má lidi, atd. Všechny jeho věty a chvástání se působí prostě tak genericky, že by takhle nekreativní snad nebyla ani AI. Přidejte k tomu náhodné hudební předěly, které jsou místy přerušeny jen na pronesení dvou vět, a občasný text písní naprosto nesouvisející s dějem na obrazovce a voila, máte bizarní výtvor, oproti kterému Padesát odstínů šedi působi sakra dobře. (27.04.2024)