365 dní

Část první. Přítelkyně je velká milovnice trilogie 50 odstínů (šedi, temnoty a dál fakt nevím), kterou já pohrdám. Když se mě snažila přesvědčit, že to není až tak hrozné, za příklad mi uvedla 365 dní, které se 50 odstínúm v lecčems podobají, ale zde se i dle jejího názoru skutečně jedná o absolutní filmové dno. Neuváženě jsem se nechal přesvědčit, že se s ní na těch 365 dní, včetně sequelů, podívám, s tím, že pak ty Odstíny šedi možná i docením. Už v tu chvíli jsem cítil průser. Mýsily se ve mně pocity strachu a nervozity, asi jako u čerstvě zmobilizovaného kluka, kterého právě posílají na válečnou frontu. Věděl jsem, že mě čeká leccos, ale nevěděl jsem, jestli to přežiju a budu schopen se potom vrátit k normálnímu životu. Inu... Se šrámy na duši i těle jsem přece jen přežil. A můžu se tak s Vámi nyní podělit o svůj zážitek, který mě bude ještě mnoho následujících let strašit v nočních můrách. Den první (Příjezd na frontu a seznámení s nepřítelem): Bojiště Netflix. S mrazením v ruce mačkám tlačítka na ovladači a v netflixovském hubbu hledám a následně pouštím 365 dní. Zachvacuje mě strach. Začínám se potit. Cítím, jak mi ledové kapky potu tečou po tváři. Uvědomuji si, čemu jsem se upsal, a přesto nebo právě proto mě zachvacuje panika. Jak sleduji červené kolečko, které se pomalu otáčí po tmavé obrazovce televizoru, přemýšlím nad útěkem z boje. Alas pozdě. Film, jestli se tomu tak dá řikat, začíná. Nepřítel byl na dohled. Napětí v místnosti by se dalo krájet. A pak přišel útok. Nebyl nečekaný. A dokonce začal poněkud zlehka, neboť úvodní scéna, ač nikterak zdařilá, ještě nesla prvky kinematografického umění. Byl to však zastírací manévr, jak mě zmást a nechat polevit na ostražitosti. Hned poté na mě totiž začal nepřítel pálit kulometnou salvu scén, jenž byly v lepším případě urážkou dobrého vkusu, v tom horším vizuálním ekvivalentem chemických zbraní způsobujících krvácení ze všech tělesných otvorů a pomalou, bolestivou smrt. Snažil jsem se krýt a uhýbat, leč marně. Věděl jsem, že se nelze bránit. Mým cílem se tedy stalo přežít. Nebylo to vůbec snadné, neb tvůrci se mě svým scénaristickým a všeobecně řemeslným (ne)umem snažili udolat ze všech sil. Pálili na mě scény bolestně směšné postrádající vzájemnou návaznost i sebemenší náznak logického chování jednotlivých postav prezentovaných buď těžce topornými nebo přehnaně expresivními herci. A to vše navíc v příběhu, který by se dal jednoduše popsat jako fantazie násilného mysoginího psychopata či extrémně submisivní blbky s nulovou sebeúctou. Ani jako to porno to pořádně nefunguje, ač se snímek chvílemi tváří jako z produkce Bangbros či Brazzers. Přes všechny ty hrůzy jsem se nakonec dostal až k samotnému závěru, který po mě však mrštil granát v podobě toho nejdebilnějšího a nejhůře prezentovaného twistu, který jsem kdy v životě viděl. První den na bojišti byl náročnou zkouškou, přesto ve mě rostl neodbytný pocit, že to pravé peklo se na mě teprve řítí. 2/10 (21.12.2022)

Vraj podľa knihy, ktorú napísala ženská. No tak to bude úroveň asi našej Evity. Viete si predstaviť ešte horšie než 50 odtieňov šedi? Ja som si doteraz nevedel, ale vidím, že niektorým filmárom nerobí problém prerážať dná. Primitívne, hlúpe, nelogické a navyše aj násilné. Akože ten macho, do ktorého sa mala hlavná protagonistka zaľúbiť je hovädský tyran a nikomu to nevadí, odrazu feministky nekričia, lebo to napísala žena? Strašne nechutná sračka a čo je najhoršie ešte aj s neuveriteľne otrasnou angličtinou. (10.06.2020)

Drsný film nemalým počtom soft porno scén z Poľska už sám sebou budí záujem. To, že sa jedná o „podobný film“ ako Fifty Shades of Grey a že „365 Dní je film Fifty Shades of Grey pre chudobných“ sa ja osobne nestotožňujem. V porovnaní s „USA verziou“ je totiž viac surovejší a disponuje „otvorenejším svetom“. Obsahovo a scenáristicky však 365 Dní je podobne povrchný ako FSoG. Obdive filmy majú ešte jednu spoločnú vec – knižnú predlohu v obidvoch prípadoch napísala žena. Osobné hodnotenie: 60% (**) (03.09.2022)

Dějově naprosto šílený, pro chlapy jedině na zasmátí, jak by mohli dopadnout se zlatokopkou. Pro dámy super věc. Kamera a hudba výborné, na pomezí eroťáku a skoro softporna. Anna Maria jako brunetka neuvěřitelně sexy, jako blondýna o poznání méně. Viděno v polskoanglickoitalské verzi, s řeckými titulky (neotitulkované byly jen polské pasáže). (08.01.2022)

Romantický erotický polský film o Lauře, kterou unese do svého přepychového sídla zatraceně sexy mafián a chce ji tam držet rok dokud se do něj nezamiluje. A protože ten únos má podobu návštěv luxusních butiků, projížděk luxusními automobily, jachtami a dokonce tryskáči, tak si Laura dá říct. Zápletka je navýsost debilní ( dle nějaké bestsellerové knihy ), ale parádně se na to kouká, vypadá to opravdu jak produkce od Playboye akorát s rozpočtem českého velkofilmu. Dal bych asi dvě hvězdy ale dám tři, protože už po stotisící musím brečet při srovnání české a polské tvorby. Naše elita posílá do kin film jako Bourák a Poláci jedou vysokorozpočtové válečné, akční nebo erotické filmy - strašně jsem se smál při nepřetržité čtyřminutové sexscéně na hyperluxusní jachtě, když si uvědomil, že v české tvorbě za posledních deset let znamená lechtivá scéna ve filmu, že Langmajer běhá v trenkách. (13.06.2020)