18 dárků

Vittoria Puccini alebo Elisa z Rivombrosy, čo je jeden z mojich obľúbených historicko-romantických seriálov, hrá zase paradoxne postavu s menom Elisa. Dnes už sa na tú Elisu až tak nepodobá, má podstatne kratšie a svetlejšie vlasy. Ale na šarme to neuberá. Je jasné, že film je postavený tak, aby bol z toho doják. Žiaľ, čakal som viac. Užívateľ maniacxl tvrdí, že sa tu hodne tlačí na city, ale hodinu a pol sa naozaj tak veľa toho neudeje, dosť to stagnuje. Talianske filmy začínam mať čoraz radšej, ale tento sa nezaradí medzi topky. Vyzdvihujem ale Benedettu Porcaroli, z tej už je výborná herečka a to má len 18. Prínosom je, že aspoň som sa naučil nové talianske slovo. Kravata sa totiž povie "cravatta". (11.05.2020)

Vábivý popis k filmu a premrštené hodnotenia vo mne vzbudili asi predsa len veľké očakávania. U Talianov človek nikdy nevie, lebo majú viacero vysoko nadpriemerných filmov, no oveľa viac, ktoré spadajú napriek potenciálu do šedého priemeru. 18 regali by som zaradil presne do tej druhej kategórie... Zdanlivý potenciál narazil na nevýrazný čiastočne klišovitý dej, ktorý mal síce krásnu pointu a ideu, ale to bohužiaľ na úspech nestačí (aspoň u mňa teda nie). Nie, nevadilo mi, že to nebola citová vydieračka plná sentimentu, ale predsa len mi ten štýl akosi nesadol. Takže u mňa max. 3* (16.05.2020)

„Každej rok ty stupidní dárky. Na co?!“ - „Máma to tak chtěla.“ - „Jenže tady není. A nikdy nebyla!“ - „No a co?! To chceš bejt celej život nasraná?“ - „Lepší než věřit na duchy!“ Anna se nedokáže celé své dětství a dospívání vyrovnat s tím, že nikdy nepoznala matku, a tak se proti všemu bouří, zvlášť bezradnému otci. Jenže co když dostane šanci poznat, jak to bylo vlastně s rodiči před jejím narozením…Upřímně, podobnému žánru se většinou vyhýbám obloukem. Ale v tomhle případě jsem podvědomě cítil, že bych měl udělat výjimku…vyplatilo se! 18 dárků není klasický film o rakovině, díky svěžímu nápadu se z toho stává docela jiný snímek. A pokud přistoupíte na hru tvůrců (a „pravidla“ světa, kde není moc místa pro logiku), můžete se poměrně dobře bavit stejně jako já. Jistě, je to dojímačka, co si budeme povídat, přesto jsem se necítil nijak emocionálně vydírán či znásilňován. Naopak jsem si řadu tklivých scén vlastně i užil (vede vaření spolu s krásnou, ale pocitově strašně zvláštní bazénovou scénou). Vidím to na slušné 4* směr Itálie. (18.04.2021)

Tohle možná stropem filmové tvorby není, ale tak mi to sedlo, tak se mi líbil námět, obsazení, dojala mě reálná skutečnost, z níž autoři vycházeli, i způsob, jakým pojali propojení dvou časových pásem, že spokojeně hodnotím známkou nejvyšší. Asi každý, kdo čekal dítě, říkal si, jaké asi bude? Jak bude vypadat ve třech, v deseti, v osmnácti letech? Co teprve maminka, která ví, že se toho nedožije. Hezké. Moc hezké a ačkoli dojemné, vcelku docela drsné. (04.11.2021)

Italové se opět vyšvihli skvělým námětem. Musím říct, že oni na to mají dar. Vidím od nich tucet průměrných (u Italů navíc mnohdy ukřičených) filmů a pak na mě udeří něčím, co prostě nevymýtím z hlavy, ani když bych se do ní praštil. A vůbec nevadí, že si tu vypomáhají cestováním v čase. Ten film je více o rodinných tradicích, o určitém rodinném duchovnu, a to je to, co se mi na něm tak strašně líbilo. Plus jsem okamžitě zaregistroval slávistickou šálu v obýváku fotra s účesem Buffona, takže nadšení pro film okamžitě vzrostlo. Plus i výběr hereček tu byl pro Italy nadmíru vydařený – Vittoria Puccini byla herecky totálně top a Benedetta Porcaroli nezahrála, na mládě, také vůbec marně. 18 dárků je citlivý rodinný film, který nelze probrečet, ale na konci Vám bude tak neuvěřitelně zvláštně, že na něj nebudete chtít zapomenout. (26.05.2020)