Plechový bubínek

Tak o tomhle filmu jsem neměl ani páru. Takže tímto o5 musím poděkovat uživatelce Ratchetka, protože bez jejího doporučení bych na tenhle kousek možná nikdy nenarazil. Jde o hodně zvláštní a těžko zařaditelnej snímek. Film je to ale bezesporu silnej, místy nechutnej(pro někoho určitě) a taktéž tak trochu absurdní. Popravdě ani nevím co bych k tomu víc dodal. Snad jen to, že David Bennent v roli Oskara předvedl jeden z nejlepších dětských hereckých výkonů. (14.03.2023)

Je to snad poprvé kdy absolutně nevím co k filmu napsat (tak proč sem něco píšu co?). Děsně zvláštní snímek. Ani ne těžký, jen pořád nevím jak jej pořádně uchopit. Dílo je to ale opravdu vynikající a docela se těším až si najdu čas a pustím si jej znovu (a třeba napíšu trochu více). You know, Mr. Bebra... to tell the truth, I prefer to be a member of the audience, and let my little art flower in secret. (04.01.2010)

Schlöndorffově adaptaci lze vyčítat, že Grassův znepokojující román zpracovává konvenčně a oklešťuje jej o řadu jeho literárních specifik, v čele se samotným způsobem vyprávění. Jenže právě ono převedení do tvaru, který divákům neklade žádné formální překážky, se nakonec ukazuje jako bravurní kousek. Konvenční, v zásadě lineární vyprávění a precizní práce oddělení výpravy, kostýmů a castingu tu slouží jako trojský kůň, který za obranný val diváckých očekávání propašuje provokativní jádro románu. Důmyslná podvratnost adaptace se ukazuje již v samotných úvodních titulcích, kde režisér parafrázuje japonského klasika Jasudžiróa Ozu. Ten svá bravurní melodramata a veselohry o rodinných vztazích či generačních konfliktech z prostředí střední třídy uvozoval titulky na pozadí obyčejné každodenní látky. Schlöndorff otevírá svůj film totožně, jen tentokrát je oním pozadím hnědá látka náckovských uniforem. Se stejnou jízlivostí i mixem vysokého a nízkého, uměleckého a zvráceného pak vyobrazuje společnost první poloviny 20. století a její paradoxy, šílenosti, nesmyslnosti a především pokleslost v jádru její povýšenosti. Je příliš zjednodušující vidět ústředního Oskárka jako rebela, který se odmítne podílet na světě dospělých. Schlöndorff sice z adaptace vynechal třetí část románu, kde hrdina prochází poválečnou dobou a stává se zrůdou, jenže mnohoznačnost postavy rozvedl již v ději, který filmem pokrývá. Pohled na válku očima dítěte zde znamená něco jiného než, na co jsme zvyklí z jímavě kýčovitých vyprávění. Vedle zastřešující znepokojivé grotesknosti totiž "Plechový bubínek" odhaluje dětství nikoli jako ctnost, nýbrž metaforu zatvrzelého a zaslepeného odmítání se vyvinout, které je zde vlastní i všem dospělým figurám. Oskárek představuje sebestředné věčné děcko, které proplouvá dějinami. Za jeho zdánlivou naivitou a ignorancí se ale skrývá racionální zlovolnost a umíněnost, která se pramálo liší od velikášství maloměšťáků, které je zde odhaleno jako základní kámen nacismu. --- PS: Kdo by přecjen toužil po nekonvenční adaptaci "Plechového bubínku", pro toho tu je undergroundový virvál "United Trash". (18.03.2023)

Film s dětským hrdinou o světě bez dětství. I ti nejmenší tu mají nemocné srdce, nemluvě o dospělých. Snad proto nemůžu o Plechovém bubínku říci, že se mi líbil, i když ochotně uznávám jeho umělecké kvality. Takovýto snímek se totiž ani líbit nechce - chce se dostat pod kůži, což se mu plně daří. Hřích jako by tu byl nakažlivou chorobou, jež pronikne všude, lidmi i věcmi, a neponechá skulinku pro nevinnost. Zůstává pocit znechucení a hlad po čistotě. (18.05.2006)

Určitě je důležité vidět Plechový bubínek, protože jde o skutečně skvěle natočený příběh.To co předvedl David Bennent v roli Oscara je nezapomenutelné a jeho výkon je nejlepší co kdy dětský herec předvedl.Problém je v tom že jak píše DJkoma film je to nechutný.Skutečně se mi zdálo o nechutném pojídaní posliněného cukru, chytání ryb do volské hlavy, pojídání uzenáčů a vůbec celá atmosféra mě byla nepříjemná.Možná až to uvidím jako starší, změním svůj pohled. (27.05.2005)