Rána z milosti

Na tomto filmu je nejkrásnější to, že dnes, čtvrt století po vzniku adaptace, už téma homosexuality nikoho nešokuje. Schlöndorff se snaži o realistický pohled, ale co se týce filmovych prostředků, jde o klasický přepis románu s divadelním herectvím. Nehledě na to, že převzal z románu i tendenční pohled na homosexualitu (jde jen o potlačenou heterosexualitu a válka je skvělý prostředek k blokaci přirozenosti). (21.03.2011)

Uff, film si možná nezaslouží plných pět hvězd, ale ten konec ... Ten konec mě dostal. V Lotyšsku, těsně po Velké říjnové socialistické revoluci, stále proti sobě bojovali Němci a partyzáni - bolševici. Na venkovském zámku bydlí dva sourozenci a stará teta. Sídlí tam taky němečtí vojáci, kteří chodí do okolí bojovat proti bolševikům. Jednou dopadnou dobře, po druhé špatně atd. Sophie, jedna ze šlechtických sourozenců, se do jednoho důstojníka zamiluje a při každé příležitosti mu to dává najevo. On je ale velmi chladný a výmluvami jí stále dává najevo, že nic nebude. Když Sophie přijde o bratra, rozhodne se k zásadnímu kroku. (05.06.2020)

Tísnivá atmosféra dnes zcela zapomenutých let přechodových konfliktů mezi válkou a meziválečným mírem ze začátku minulého století je důležitá pro pochopení toho, co se dálo o několik let později. Krutost druhé světové války měla svou předchůdkyni a v tomto filmu ji poznáváme víc než z blízka. Srovnáváme-li události RÁNY s našimi dějinami - u nás i v Pobaltí se rodily nové státy - je tu jeden podstatný rozdíl. Zatímco příchod našich legionářů do pohraničních území nemalá část německočeského obyvatelstva přijímala s úlevou tváří v tvář hrozbě pandemických a epidemických nemocí i hladomoru už proto, že je - s výjimkou protičeských frází a nenávisti - také neměl kdo hájit proti množícím se zločincům všeho druhu, v Pobaltí zbytky německých armád, opírající se o německobaltskou minoritu, soustředěnou kolem šlechtických velkostatků, sehrály v bojích mezi rodícími se ozbrojenými silami vznikajících pobaltských států mezi Královcem a Petrohradem a bolševickými rudogvardějci roli rozhodného a relativně silného autonomního jazýčku na vahách. Atmosféra nejistoty a rozkladu, soustředěná do jednoho z těchto aristokratických obytných areálů, v nichž snad ještě z válečných časů působí lazaret, se koncentruje i do neobvyklého trojúhelníku nevyslyšených vášní více i méně klasického hlasu pohlaví, hledajících marně útěšnou i léčivou jistotu silného, opětovaného citu. Vynucený odjezd německých jednotek (na podzim 1919 jsou podepisovány a uzavírány konečně mírové smlouvy známé pod historickým souhrnným označením versailleského systému) uzavírá i život rozervané aristokratické ženy-komtesy. Klasické dílo německé nové vlny uvádí v titulní úloze u nás v širších diváckých vrstvách neznámou proslulou německou herečku Margaretu von Trottovou. Příběh takřka stoletý si zachovává i dnes, třicet let po svém uvedení, svěžest pohledu, věrnost atmosféry i záměrně zvolenou nezaměnitelnou působivost černobílého hraného filmu. (03.10.2008)

Nenaplněná láska, území nikoho a stále probíhající konflikt. Potěšily mě dobové reálie, podařilo se mi nasát tu prazvláštní atmosféru, bavilo mě sledovat nejistý a komplikovaný vztah dvou nešťastných jedinců, který ani nemohl skončit jinak. Zaujal mě ten velmi chladnokrevný konec. Moje druhé filmové setkání s Volkerem Schlöndorffem se mi líbilo více, hodnotím silnými 4* (přesto jsem znovu cítil tu jakousi odtažitost, možná jeden ze znaků režisérova stylu, nevím). (01.05.2013)

Uzivatel verbal asi fakt bude mat pravdu, ze tato databaza definitivne vyteplela a pribeh o o dvoch bukviciach co sa zamilovali do seba tu nasiel hodne nadsencov ... ja ale stale dufam, ze to objavi par triezvejsich uzivatelov, ktori tu zbuznelu homoromantiku az tak nemusia a ze to klesne z horucich 77 % na triezvych 40 - 42 %. Nadej predsa umiera posledna : 10 % (26.10.2019)