Otec

The father je pro mě vcelku překvapením. Nečekal jsem, že mne tento snímek až tak zaujme. A už vůbec jsem nečekal, že mne snímek o Alzheimerově nemoci překvapí svým příběhem. Ten by se dal chvílemi nazývat i mysteriózním, kdy mnohdy jste stejně zmatení jako Anthony Hopkins, který pomalo a jistě přestává poznávat své blízké. A své dceři začíná být již na obtíž. I ona přeci chce žít. Snímek mne překvapil také svou komorností, kdy se téměř veškerý příběh odehraje v jednom bytě. Herecké výkony jsou především tím, co film táhnou. A oba nominovaní (Anthony Hopkins a Olivia Colman) jsou naprosto přesní. Snímek ukazuje velmi věrně palčivý problém při práci s lidmi s alzheimerovou chorobou, což je něco, čím by si nikdo neměl projít. Filmu však k dokonalosti chybí lepší vyrovnanost tempa, kdy prostřední a závěrečná část se chvílemi opakují a také nudí. 7/10. (30.04.2021)

Jedna podobná scéna bola v Hanekeho Láske, ale tam išlo len o sen zdravšieho z dvojice. A potom sa dej vrátil k tradičnej depke, ktorá stále nebola natoľko smutná, ako keby sme ju videli z pohľadu chorého. Zeller nás však vezme do útrob alzheimera tak hlboko, že sám hrá rolu nespoľahlivého rozprávača za kamerou. A my preciťujeme zmätok dosluhujúcej pamäte spolu s Hopkinsom. The Father je medzi filmami o starobe to, čo je medzi filmami z koncentráku Saulov syn. Akurát, že pôsobí menej zložito a viac sa tak dá kochať príbehom a hereckými výkonmi. (22.04.2021)

Zdrcující film. Ještě si dobře pamatuji, jak silně na mě zapůsobil pár let starý snímek Still Alice, který Alzheimerovu chorobu zkoumal v jeho počátcích. The Father však divákovi představí hrůzu Alzheimera v plné síle, plus se ho pokusí donutit ho prožívat s hlavním hrdinou. Zatímco ve Still Alice divák pouze sleduje člověka, který začíná trpět demencí, zde nahlédne přímo do jeho hlavy a vnímání, v rámci čehož prožívá onen zmatečný chaos s ním. Díky tomu tak některé postavy hraje víc herců, děj je vyprávěn zcela nelineárně, plus prostředí se často náhle zcela změní. Divák tak tápe ve tmě spolu s Anthony Hopkinsem, který zde předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů své dlouholeté kariéry. Ale divák ví, že kouká jen na film. O to větší je pak onen pocit neskutečné lítosti a empatie, kterou divák k Hopkinsově postavě pocítí. I přestože je ale děj záměrně chaotický, divák se v něm nutně nemusí ztrácet. Díky skvěle napsaným dialogům si postupně v hlavě tvoří různá pojítka, která mu dopomáhají se v onom netradičním pojetí alespoň trochu orientovat. Výsledkem je tak emočně velice silné drama, které má pár naprosto srdcervoucích momentů, jež se dostanou člověku pod kůži. Rozhodně to stojí za zhlédnutí. Je to fakt skvěle natočené a dobře napsané. Je to ale zároveň neuvěřitelně smutné. Lepší 4* (26.03.2021)

Komorní, ale chvílemi až hororově děsivý pád do propasti stařecké demence prostý však jakýchkoliv pokusů o patos.  Po(s)tupnou a hlavně nezvratnou ztrátu vlastní  integrity a identity  skládá  (nebo možná spíš rozkládá) Zeller jako puzzle, kde jednotlivé dílky přestávají zapadat do sebe, mizí detaily a  pomalu se vytrácí (a vytratí) i celkový obraz.   Dívat se na tenhle příběh z pohledu demencí postiženého pak umocňuje nepříjemný pocit a i přes absenci prvoplánových prostředků čím dál víc dojímá. Závěrečná scéna  pak opravdu zdrcující, nicméně pro citlivější diváky zde Zeller háže pevné lano prosté lidskosti, která však v reálném světě není zdaleka samozřejmostí. Díky za ni. (02.06.2023)

Filmařsky neskutečně svěží sonda do problematiky stáří a pomalého odcházení jak fyzického, tak primárně psychického. Zcela unikátně otočená a do detailu rozebraná z perspektivy pacienta, nikoliv lidí kolem něj. Nedočkáme se tedy žádných kýčovitě uslzených scén, ani jiných podobných dolování emocí. Zeller na to jde sofistikovaně, místy až detektivním způsobem a fenomenálně hrající Anthony Hopkins nedá divákovi šanci vydechnout. V rámci žánru netradiční atyp, který stojí za to vidět, i když jednoduché pokoukání to není. (25.04.2021)