Volání rodu

K celé trilogii z jedné vody načisto: báječná a nestárnoucí klasika mého dětství. Jednak je to originální nápad, pročež člověk "promine nedostatek moderních audiovizuálních efektů" (jen trouba by tohle bral jako určující měřítko), druhak to má atmosféru (a hudební, resp. zvukový doprovod je skutečně skvostný), třeťak je to komorně natočeno a přitom to i odsejpá (nejde o superoriginální zápletku, resp. že by ji to mělo mít - odehrává se to, sakra, V PRAVĚKU!) Zkrátka je to něco, co člověk v klidu pustí dětem, nemusí se (jako u spousty jiných, mládeži určených děl) bát, že by zblbly, a přitom i sám po očku kouká :-) (25.01.2011)

Nejlepší je pustit si celou „pravěkou“ trilogii na jeden tříhodinový zátah-Osada Havranů je seznámení s hlavními postavami žáka a jeho mentora (Havranpírko a Sokol), Na veliké řece dobrodružná story o pátrání po „unesené“ nevěstě (Veveřice) a nalezení té pravé (Šťastná chvíle) a ve Volání rodu se zakládá nová komunita zemědělců a pastevců. Závěrečná část je mi nejmilejší zejména pro podzimní depresivitu („Nepřibližuj se, Smrti!“) fotogeničnost sněhu a představitelky dívky Rosničky, stejně jako pro „hlášky“ M.Moravce („Co budete žrát?… Pojdete do prvního mrazu.“) A když se z kopce začal spouštět jezdec na koni s lebkou jakéhosi hlodavce na čele (kostýmy Theodor Pištěk), jako kluk jsem zapomněl v kině dýchat. (25.11.2007)

Krá! Krááá! Krásné rozloučení s trilogií z dob, kdy hlavním úkolem lidstva bylo přežít zimu a neskapat na něco tak trapnýho jako chřipka. Naposled jsem tenhle film viděl jako dítě, ale superněžnou Rosničku jsem měl v hlavě pořád "zastrčenou". Až jsem se celý roztesknil. Inu, nostalgie... Potvora! Na závěr bych pronesl krátké zamyšlení nad vypravěčským mimimalismem, který všechny tři filmy používají. Dokonalá ukázka funkční úspornosti je jedna z posledních scén, v níž Havranpírko potká ztracenou dívku s koněm, na nemž naposledy jel její pronásledovatel. Chlapec se ptá, co se stalo s násilníkem, a dívka odpoví: "Vždyť jsem říkala, že v bažinách jsem silnější já." Přitom hodí smutně očima, jakoby si promítala pohled na tonoucího. V tenhle moment už tu scénu nemusím vidět, viděl jsem to celé v ten zlomek vteřiny v jejích očích. No dobře. Přiznámám. Mám bujnou fantazii a jsem nenáročnej... :) (01.09.2014)

A do třetice všeho podobného. Závěrečný díl trilogie je ale přece jenom trochu lepší než jeho mladší bráškové. Jan Schmidt dostal k ruce nosnější scénář a na Volání Rodu je to vidět. Film je napínavý, svým způsobem temný a syrový. Ten trochu mimózní hudební podkres krásně dotváří atmosféru tajemna a přísahám, že mi tu a tam přeběhl mráz po zádech. Velkoryse jsem přehlídl hysterické herce a nakonec jsem mávl rukou i nad tou nikdy neopuštěnou snahou brát se zbytečně vážně. Slabší čtyři hvězdičky. (08.04.2014)

Závěrečná část Štorchovy trilogie ukazuje kruté, ale odpovědné chování lidí, jejichž rod postihla zhoubná epidemie nemoci. Z osady vyhání všechny přeživší, kteří si musí hledat nový domov, protože ostatní rody je z obavy před nákazou odmítají přijmout. Cilem Sokola a jeho přátel je přežít zimu. Rod pastevců je nechal usadit na svém zimovišti, ale nepomohl jim, ani je nepřijal mezi sebe. Zajímavý je ten přerod z lovcú a pastevců v zemědělce, usazené na jednom místě a založení nového rodu. (07.08.2023)