Gulag, sovětská historie

Člověk si přečte Solženicyna, vidí tento a podobné dokumenty a pak se jen diví lidem, co dnes ještě stále obdivují komunismus, nosí v průvodech Stalinovy fotky a přejí si návrat "starých dobrých časů". Je mi z toho smutno a jímá mě vztek. Dokument je dobře udělaný a velmi, velmi potřebný v době, kdy se i u nás zvedají obdivovatelé diktatur v Rusku a Číně, kde podobné tábory existují i v jednadvacátém století. (15.10.2020)

Už delší dobu pozoruju, že Francouzi neumějí dělat dokumenty o historii. Ne snad z obrazového hlediska, francouzské filmové archivy jsou prvotřídní, ale ten komentář?!?!? Pokud řeknu, že chudákům vězňům od ´39 za šest let zvýšili pracovní normy, musím říct i b) ty pracovní normy se zvýšily VŠEM, byla totiž VÁLKA. Ve fabrikách dělaly u soustruhů i dvanáctileté děti a matky před porodem. Mnohokrát ve dvou směnách po sobě šestnáctky. Pokud řeknu, že vězňům se snižovaly dávky jídla, musím říct, jak to bylo se zásobováním obecně. Pokud hovořím o chudácích Lotyších, Ukrajincích a jiných, že po válce zaplnili tábory, musím říct, kolik z nich bylo v SS, v kárných oddílech, nebo dozorci v koncentrácích. A i pokud vše výše napsané považujete za banalitu, tak jestli se Rotman snaží zmapovat historii Gulagu a úplně vynechá tzv. "sučie vojny", to už není ideologie, to ze sebe dělá hlupáka. Podle některých zdrojů se tam po válce umlátilo, podřezalo, či postřílelo navzájem až 2 000 000 vězňů při bojích kriminálníků s "politickými" (odsouzenými buď přímo za politiku, nebo za kriminální delikty, nicméně s víceméně kladným vztahem k režimu). Jestliže do války byli jediní s "bojovými" zkušenostmi zločinci, tak po válce se do táborů dostala spousta veteránů, kterým nebylo zatěžko sáhnout po zbrani a hájit se proti doposud vládnoucí kastě "blatných". (10.11.2020)

Naprosto mrazivé! Zdrcující francouzský dokument složený z archivních černobílých dobových záběrů a výjimečně z výpovědí přeživších a pozůstalých, který na mapování fenoménu gulag, systému pracovních koncentračních táborů, zinscenovaných monstrprocesů a bezprizorního řádění NKVD, předchůdkyně KGB, před divákem nastiňuje dlouhodobou cílenou koncepci personálních čistek a Stalinského teroru, která měla zasáhnout doslova každou sovětskou rodinu a tím etablovat sovětskou totalitu ,,na věčné časy"... Stalina a jeho soldatesku tak staví do stejného světla a dělá z něj stejnou zrůdu, jako byl Hitler a jeho kumpáni...a to zcela poprávu...nacisté a komunisté byli a jsou stejná verbež! Tohle by se nemělo nikdy zapomenout! Děkuji České televizi, že podobné dokumenty zařazuje do svého vysílacího schématu, tohle by se mělo ale navíc promítat v každé škole! (07.10.2020)

Skvělý dokument mapující historii GULAG. Sovětská diktatura v plné nahotě, mírný závan tohoto pekla jsme u nás pocítili v 50. letech, ale gigantičnost rozměrů v sovětském podání je prostě až neuvěřitelná. Co všechno byli mnozí lidé schopni vydržet, přežít, tolerovat, na druhé straně jak krutí dokázali být ti, kteří získali neomezenou moc. Je pro mě zcela nepochopitelné, jak dodnes někdo může takovéto režimy obhajovat, takoví soudruzi by zřejmě potřebovali zakusit podobnou "medicínu", aby prozřeli. Mohu doporučit k přečtení např. Jaká je cena člověka (Jevfrosinija Kersnovskaja) nebo Krvavé země (Timothy Snyder), tyto knihy, stejně jako francouzský dokument (ruského se asi nedočkáme) vystihují zvrácenost totalitních režimů a nastolené bezpráví tak sugestivně, až člověku vře krev v žilách. (21.11.2020)

Výčet hrůz pro otrlé. Dokumentární soutěž co bylo horší, jestli fašismus nebo komunismus. Rusové se k tomu dodnes nepostavili čelem. Tři díly nepřináší nic nového kromě zmínky provozování sexu v táborech, dětských vězních a porodech v táborech, informace, že na ruských osvobozených územích Rudou armádou, byli obyvatelé, kteří v době okupace pracovali, posíláni do nových přísnějších táborů spolu s německými válečnými zajatci a na tyto Němce je obrazový záběr. Francouzští filmaři angažovali ruské pamětníky, ale někteří vystupují i v jiných dokumentech (paní, které v noci vlasy přimrzaly ke stěně) a z archivů objevili netradiční dobové záběry. Škoda že je jen zmínka o vlivu existence gulagů na francouzskou veřejnost. Nově se také krátce výstižně popisují vztahy vězňů "platily tři zásady - nikomu nevěř, nikoho nežádej o pomoc, nikoho se neboj" a popis života kriminálníků jako spřátelené vrstvy dělnické třídy "měli dost jídla, chlastu kolik chtěli a vedle měli barák ženské". To jsem tedy v současných fašistických koronavirových pandemických omezeních na tom úplně stejně. (21.04.2021)