Otčím

Nečekaně povedené béčko, které se od poměrně mdlého začátku zhruba v půlce výrazně zlepšuje a spěje k nijak originálnímu, ale povedenému konci. To samé platí i o výkonu výkonu O´Quinna ( okatě se nabízí srovnání a koncertem Corbina Bernsena v Yuznově DENTISTOVI ), který mě v první půlce nijak zvlášť neohromil, ale v závěru bylo jeho bleskurychlé střídání nálad velmi uvěřitelné. Samotný závěr pak jednou scénou připomene geniální Kubrickův SHINING. Milé překvapení. (24.01.2009)

Každý chlap jistě alespoň jednou za život zatouží po rodinném životě, nádherné milující ženě a hodných dětech. Většině se alespoň něco z toho splní, ale najdou se i takoví jenž mají prostě smůlu. Náš hrdina Jerry je ovšem raritka. Atmosféra filmu se odvíjí podle momentální nálady našeho hrdiny. Když je mírný jak beránek, tak máme možnost slyšet melodramatickou hudbu, při jejímž poslechu vás ani nenapadne, že se díváte na nějaký hororový kousek. Jakmile ale Jackovi rupne v bedně a snaží se dát svou rodinku pěkně do pucu, tak nastává chvíle pro vážnější hudbu a mrazivé chvění při otčímově psychickém nátlaku ve mně vyvolalo menší odpor k podobným osobám. Ve většině filmu však k žádnému fyzickému ubližování nedošlo, což mě trochu znervózňovalo. Protože pouhé nadávání a bouchaní do zdi mi jako nějaký teror nepřijde. Vše se změnilo hlavně na konci filmu, kde děj dostal rychlý spád a přišlo velice dobré vyvrcholení jenž určitě stojí za shlédnutí. Většina scén byla sestříhaná tak, aby diváci co nejvíce sledovali dvě hlavní postavy a ti ostatní je příliš nezdržovali. Hlavním a bezesporu největším tahounem celého filmu je herec Terry O'Quinn, který má za sebou docela pestrou kariéru, ale do diváckého podvědomí se nejvíce zapsal jako Locke v seriálu Ztraceni ( Lost).6/10 (03.05.2010)

Terry O'Quinn je můj oblíbený herec (nejen díky Lost). Když jsem se tedy rozhodoval, s jakým filmem strávím svůj "sobotní večer s filmovým béčkem", zvolil jsem nakonec Otčíma. A nelitoval jsem. Béčko to je jak vyšité a navíc poměrně povedené. Není to zrovna krvák nebo přímo vyvražďovačka, tady jde hlavně o atmosféru. Terry O'Quinn hraje dokonalou rodinkou posedlého psychopata velmi dobře a člověku z jeho postavy chvílemi až mrazí (hned třeba v úvodu). Terry je prostě hlavním tahounem celého filmu, bez něj by to nebylo ono. Škoda, že Otčímovy předešlé činy nám nebyly ukázány více podrobněji. Ostatní postavy jsou poměrně nevýrazné nebo nedotažené. Neseděl mi ten chlápek, který chtěl pomstít smrt své sestry, a tak pořádal proti Otčímovi štvanici (nic moc nepředvedl - a navíc jak dopadl). V konečném součtu mi pak ta jeho postava přišla zbytečná (/MOŽNÝ SPOILER/asi tam byl jen proto, protože scénárista potřeboval do finále nějak dostat revolver). Ale protože je to béčko, člověk musí přehlížet ty logické blbinky, kterých se tu během filmu pár nakupí. Bavil jsem se, ačkoliv pár hluchých míst se ve filmu najde. Původně jsem uvažoval i o slabších čtyřech hvězdičkách, ale přece jen tři jsou pro tento film dost. (21.06.2008)

To čo som napísal o remakeu tohto filmu, ktorý bol natočený v roku 2009, platí aj pre originálnu, pôvodnú verziu z roku 1987. Akurát musím zmeniť meno šialeného otčíma. Takže: Jerry Blake je na prvý pohľad sympatický chlapík. Zdvorilý, slušný, ochotný, usmievavý. Vyzerá ako úspešný a pracovitý muž. Nefajčí, nepije, netúla sa po bordeloch. Vie sa postarať o dom, záhradu i auto. Dbá o svoj vzhľad. Je to sen každej slobodnej či rozvedenej zrelej ženy. Pravý americký gentleman. Najviac mu záleží na tom, aby rodina fungovala ako švajčiarske hodinky. Je ochotný urobiť všetko pre to, aby mal okolo seba šťastnú, spokojnú rodinku. Ale beda ak sa mu niečo zneľúbi. Vtedy ukáže svoju pravú tvár a stane sa z neho psychopatické monštrum. Rodinná idyla sa razom zmení na krvavý masaker. *** (03.11.2015)

Sú filmy, ktoré bezprostredne po pozretí zhodnotím ako priemer, resp. lepší štandard, no po zhliadnutí desiatok a stoviek podobne neutrálnych záležitostí sa stane, že jedna-dve z nich uviaznu v pamäti ako trvalejšie hodnoty. A toto je presne prípad Otčima. Silný film, cez klasický príbeh nezabudnuteľne upriamujúci pozornosť na množstvo psychopatologických osobností nevlastných, ale aj vlastných otcov, nachádzajúcich zdroj svojho najvnútornejšieho potešenia v psychickom, či fyzickom ubližovaní, ponižovaní a týraní. Uvedené zvrátené potešenie v pošliapaní partnera a rodiny je im vlastné a neobmedzuje sa na konkrétnu osobu, skôr alebo neskôr si to uplatnia na každej ďalšej partnerke i dieťati. (25.05.2012)