Dingo
Režie:
Rolf de HeerScénář:
Marc RosenbergKamera:
Denis LenoirHrají:
Colin Friels, Miles Davis, Helen Buday, Brigitte Catillon, Bernard Fresson, Bernadette Lafont, Hans Meyer, Ben MortleyObsahy(1)
Světoznámý jazzový velikán Miles Davis si v tomto snímku zahrál svou jedinou filmovou roli: trumpetistu Billyho Crosse. John Dingo Anderson (Colin Friels) je hudebník na poloviční úvazek žijící na australském venkově, který si přivydělává lovem dingů. Jednoho dne však spatří svého hrdinu, legendárního trumpetistu Billyho Crosse (Miles Davis), na úchvatném koncertě a zatouží odjet do Paříže, aby si mohl zahrát s nejlepšími americkými jazzovými hudebníky. John je frustrován hraním průměrné hudby v zaprášených tanečních sálech, ale láska k nové rodině ohrožuje jeho životní sen. Nyní se musí rozhodnout, jak vysokou cenu je ochoten za svou milovanou hudbu zaplatit. Režisér Rolf de Heer natočil filmovou ódu na sílu hudby, která je okořeněna podmanivými, cenami ověnčenými písněmi Milese Davise. (Cinemax)
(více)Recenze (13)
Radost z hudby napříč kontinenty. Přála jsem Johnu Dingovi to setkání s obdivovaným trumpetistou stejně, jako jsem přála skutečnému, zchromlému dingovi, ať se mu podaří zlikvidovat všechny nastražené pasti. Muzika mi zněla stejně fajnově v horku pustého australského buše jako v šumu velkoměstské Paříže. A Miles Davis byl v roli hudebníka Billyho Crosse velmi okouzlující. ()
Trojnohých dingov hubič a v zábavovej kapele muzikant neprestáva ani v dospelosti snívať o džeze, ktorý mu v detstve priniesol z oblohy doprostred austrálskeho buša zostúpivší Miles Davis. A pretože sme vo filme, sen si aj splní. Veľmi príjemný film s dobrou hudbou aj atmosférou, či už v zaspatom outbacku alebo rušnom Paríži. (vďaka Willy Hufaltovi za zaradenie do VRK) ()
Na tento film jsem narazila jen díky tomu, že jsem velkou fanynkou Milese Davise, který zde ztvárnil jednu z hlavních postav, jazzového trumpetistu Billyho Crosse. Dějová linka je jednoduchá: SPOILER Cross na cestě do Paříže neplánovaně přistává na australském venkově a aby si zkrátil čekání, improvizuje se svou kapelou. Jedním z diváků je i desetiletý John Anderson, pro kterého je Cross velkou inspirací. Těsně před odletem mu Cross řekne, aby ho vyhledal, kdyby někdy přijel do Paříže. John se rozhodne stát se jazzovým muzikantem a začne cvičit na trubku. O dvacet let později se jako dospělý muž vydává do Paříže, kde se setkává s Crossem. Následuje nejlepší scéna filmu - jam session (byla natočena ve známém pařížském jazzovém klubu New Morning), ve které si John Anderson plní sen zahrát si spolu se svým idolem. KONEC SPOILERU Dingo je zvláštní film výjimečný především svou atmosférou a samozřejmě hudbou. Autory výborného soundtracku jsou Davis a Michel Legrand. Navzdory účasti Davise či Colina Frielse (který byl za ztvárnění Johna Andersona nominován na cenu Australského filmového institutu) jde však o prakticky neznámý a nedoceněný film, který by si rozhodně zasloužil více pozornosti. ()
Taková australská odpověď na Kolem půlnoci (potažmo Pařížské blues) a mně se tedy hodně líbila. Sólové tóny trumpety se rozléhají po australských buších, za noci i s hlasitým doplňkem zavíjení skutečných dingů a kamera v dlouhých širokoúhlých záběrech krásně podtrhuje tuto svébytnou atmosféru s rozplýváním se v exotické přírodní pustině. Příběh se táhne líně v rytmu jazzu, ale sluší mu to překvapivě i v symbióze s filmařským stylem Rolfa de Heera. Po Bubákovi Bubbym (1993) jsem si potvrdil, že minimálně v první půlce 90. let dokázal tento režisér točit komorní, leč uvnitř velké zážitkové filmy s neobyčejnými hrdiny a (tady snad ještě více) zásadním prostorem pro samostatný zážitek navrch z živého hudebního vystoupení. Hodně se mi líbila (nejen v návaznosti na výše zmíněné kultovní jazzové filmy) návštěva Paříže z pohledu cizince, plná až hořce groteskních trampot, ale také se skvělým vyvrcholení v hudebním klubu. Miles Davis je velké zvučné jméno, tak jsem byl na vzácné setkání „na plátně“ zvědav, aby se mi nakonec dostalo pohledu na senilního náměsníčka u kláves, působícího pak ještě i během cesty autem jako z jiného světa... ale povedlo mi se k jeho postavě najít cestu, byť mi to trvalo déle než sympaticky nadšenému Dingovi. Pěkné protavení pocitů hudebníků do filmu. [85%] ()
Johna "Dinga" Adamse (Colin Friels) to po celý dospělý život - který mu pracovně vyplňuje likvidace divokých psů (odtud zřejmě přezdívka Dingo), soukromě pak život s milující manželkou, jeho dětskou láskou Jane (Helen Buday) a dvěma dcerami, hraní v místní kapele při lokálních slavnostech a snění o uměleckých úspěších - až magneticky táhne k legendárnímu trumpetistovi Billymu Crossovi (Miles Davis), který u něj v dětství zažehl vášeň pro jazzovou hudbu. Náš "Dingo" si totiž vsugeroval, že jedině světaznalý a světoznámý Billy Cross (a ne vidláci odněkud z Prdelákova) může a musí vynést konečný soud o jeho uměleckém nadání. Poté, co konečně překoná strach podívat se pravdě do oči, se těsně před svými narozeninami vydává na cestu přes půl světa (z australského maloměsta do Paříže), aby se zde dozvěděl, že... Už mlčím, už mlčím, i tak jsem toho řekl, myslím, celkem dost! A stejně už asi tušíte, co se stane. ;-) Komentář tedy uzavřu konstatováním, že Dingo (1991) je film tzv. na pohodu, a že pokud máte rádi jazz, určitě k mým třem hvězdičkám ještě nějakou tu hvězdičku přihodíte. Díky za tip Willymu Kufaltovi! 65 % ()
Galerie (9)
Photo © Vertigo Productions
Reklama