Po zavírací době

Nechal som sa nalákať na meno režiséra a doplatil som na to. Spočiatku ma ešte bavilo sledovať, ako sa mikropríbehy vzájomne reťazia, aj keď mi unikal zmysel tejto scenáristickej kreativity. Neskôr som mal pocit, že sledujem nejakú analógiu Voľného pádu. A nakoniec som iba túžobne očakával kedy to skončí bez toho, aby ma zaujímalo ako. V popiske žánru je uvedená komédia/dráma/thriller. Nenašiel som známky ani jedného z nich. Keby tam bol žáner: režisérovo šliapnutie vedľa, súhlasil by som. (29.08.2013)

Upřímně řečeno, do vylepování cedulí "mrtvý člověk", mi to připadalo, neříkám, že jako všední a běžný, ale tak nějak povědomý, protože pošahaných krav jsou všude čtyři prdele a bizarní situace a náhody jsou mojí (ne vždy vítanou) doménou, pro ty, které šokovala už první třetina filmu mám jen slova lítosti a na náhrobek nápis "unuděn k smrti." Pravdou je, že v okamžiku, kdy se šílený shody náhod a Scorseseho imaginace rozjely na plno, nezbývalo mi nic jinýho, než litovat hlavního hrdinu. Na druhou stranu jak jinak zocelit neduživýho ajťáka, ne? Příběh jak ze snu (ze zlýho), kdy nejste pány svého vědomí a mozek s vámi soutěží o první místo v GP docenta Chocholouška, a kdy se člověk chce už, doprdelepráce, probudit. Dost mi to připomínalo Stoneovo U-Turn a Pennovo anabázi. Prostě jedna probdělá noc daleko od své postele, klasicky bez prachů, ale za to s proviněním, že možná můžu za smrt jedný labilní děvy, která namísto polykání mé DNA sežrala kýbl prášků pro extra spánek, šílenej taxíkář (celkem normál) a Calverovo po krvi prahnoucí banda se zmrzlinářským autem zabijákem a další nezapomenutelný, maximálně absurdní zážitky a propletený příběhy, který k takovýmu filmu patří a dodávají mu na atmosféře, ne jak v Haggisovo snímku Crash, kde všechno naopak zazdívají. Jednoduše super pokoukání z doby, kdy jsem ještě nevěděl, že nějakej Scorsese existuje, a proto mi tak dlouho trvalo, než jsem zase název z mé plešatějící lebky po letech vyhrabal. Užil jsem si to jak před léty. (02.04.2012)

Zažil jsem několik hodně mizerných dní, ale za Paulovu noc bych žádný z nich nevyměnil. Paul se ve své noční můře totiž dokázal vymáchat tak svědomitě, že mi nezbývá než konstatovat, že to celé bylo divné, ale jistou dávku zábavy jsem v tom taky našel. Zejména se sochařkou Kiki bych si patrně docela rozuměl, ale sympatičtí mi byli i barman Tom či "neúplatný" vyhazovač z klubu. A navíc jsem si potvrdil, že čím je umělecké dílo hnusnější, tím je cennější a to je informace k nezaplacení. (27.10.2015)

Duchem dílu Franze Kafky natolik blízký film jsem dosud neviděl. Slovo „blízký“ už snad ani není na místě, vystřižení atmosféry a údělu hlavního hrdiny je dokonalé a některé scény (dveřník u baru) pocházejí přímo z Kafkova pera. Jen absurdita zde má více humorný podtext, to ale vůbec nevadí. Ústřední postavou je rovněž uředník, ovšem pracující v srdci New Yorku, a během noci, již s ním prožijeme, poznáme – jak je u Scorseseho zvykem - jeho temnější a v tomto případě i neobvyklejší tváře, protože „po zavírací době platí jiná pravidla“. Paul má jediný – a na první pohled snadno dosažitelný – cíl: dostat se domů. V New Yorku 80. let přece nemůže být žádný problém dostat se ve 2 ráno do svého bytu. Jenže na zdánlivě přímou cestu padá kámen za kamenem a sotva Paul jeden obejde, objeví se před ním další. Už mnohokrát to vypadá, že konečně našel záchranu a vše se v dobré obrátí, ale chvíli naděje okamžitě vystřídá obrat, který jeho postavení ještě zhorší (v tomto nacházím největší podobnost s Nezvěstným, jenž se ostatně ztratil ve stejném městě). Nikdy nedospěje až do stavu úplné bezradnosti, jeho dům je vzdušnou čarou stále nedaleko, stačilo by nasednout na taxík nebo na metro a musel by přece být doma hned... ale jakmile něco podnikne, vždy se přihodí – ať už náhodou nebo přičiněním někoho jiného - něco, co jeho úsilí zhatí. Důležité je, že se v každé situaci chová a rozhoduje víceméně racionálně (jak by divák očekával) a nepředstavuje pouze panáka vláčeného scénářem. Jeho jednotlivé příhody jsou navíc navzájem provázány a míru absurdity tak ještě zvyšují, až si člověk říká, jak je i ten New York vlastně malý. Plus nádherná hudba. (19.02.2008)

Majstrovská forma majstrovského režiséra, a to od začiatku zoznámenia sa s jedným newyorským úradníkom Paulom Hackettom, až po samý jeho koniec, keď ho dodávka skoro ráno vyhodí, pred firmu, kde pracuje. Má to svoj trademark, a je to opodstatnené. Paul si totiž prežil extrémne vyčerpávajúcu noc, v newyorskej štvrti SoHo, na ktorú nikdy v živote, len tak nezabudne, pretože, to nie je možné ! Začalo to tým, že sa v kaviarni zoznámil s peknou babou. Zavolal jej, a zamieril taxíkom, práve do tejto lukratívnej štvrti, ktorú som už spomínal. Áno, tu býva u jednej sochárky. Počas tejto jazdy, mu uletí 20 dolárová bankovka, ktorú v peňaženke mal, a tak, je veľmi pravdepodobné, že toto bude následný spúšťač jednotlivých reakcii na jeho osobu. Sled šialených udalostí, na seba nenechá dlho čakať, a je to extrémne fascinujúce !!! Taxikár, ako prvý, odíde naprázdno, to by bolo ešte v poriadku, pretože sa za Paulom nerozbehol, a nestrelil mu facku. Duševné facky schytá od okolia, ktoré si naň prichystalo niekoľko prekvapení, ktoré sa mu nebudú asi páčiť ? Za všetkými : SURPRISES, budú stáť rôzne ženy, s divnými komplexmi. Miesi sa tu tak divoký, až občas sugestívne čierny humor, že som bol normálne vo svojom živle, lebo som sa nad tým nijako zvlášť nepohoršoval, prišlo mi to úplne prirodzené, normálne, reálne, že by sa to mohlo, trebárs stať aj mne ! Od okamihu, keď pôjde do nočného SoHo, tak odvtedy si nedokáže ani vo svojej najdivokejšej MORE predstaviť, čo sa bude diať. Na úvod bude síce so sexy kočkou Marcy, ale postupne, ako naschvál, sa zaplieta s takými ľuďmi, ktorí mu chcú viac škody, ako úžitku. Pritom tento strhaný nešťastník potrebuje ešte pár centov na METRO, aby vzal nohy na plecia, a odišiel, odkiaľ prišiel, ale zisťuje, čo to bude ťažký vykonateľný, nadľudský oriešok... Neuveriteľné presvedčivý Griffin Dunne, ktorý postretá toľko všelijakých exemplárov, že medzi nimi budú aj rodičia nezbedníka Kevina McCallistera, z kultového ALONE HOME, čiže John Heard a Catherine O'Hara, sa v krátkom zábere obidvaja stretnú na pár sekúnd. K tomuto filmu, už nemám viac, čo doplniť, to je tak nádherne zrežírovaný film, že mi bolo smutno po jeho skončení... (17.02.2017)