Král komedie

Velmi vizionarske a velmi presne. V dnesni dobe, kdy se celebritami stavaji nejen nedomrle pop hvezdicky (viz Tokio Hotel), ale take zlocinci (viz Jeffrey Dahmer) ci jejich obeti (viz Natascha Kampusch) se jevi Pupkinuv pripad jako pomerne usmevny, presto je Scorseseho film velmi dobrou studii vsemoznych typu psychoz souvisejich se star systemem. Ten reprezentuje celou dobu spolehlive odevzdany Jerry Lee Lewis hrajici vlastni alter ego Jerryho Langforda. Pupkin pak behem filmu prochazi zvalstnim vyvojem - od chorobne touhy byt v kontaktu s celebritou pres chorobnou touhu byt celebritou, po byti celebritou. Zaver filmu od nehoz vedou stopy k Zuricimu bykovi (a dale pak k posledni scene Boogie nights) je dokonale ironicky a prevraci cely film naruby. Stejne tak rozbiji zamorsky mytus o selmademanstvi a americkem snu. Uz proto stoji Kral komedie za videni... (06.10.2006)

Filmy Martina Scorseseho, které jsem zatím viděl, jsem sledoval víceméně s lhostejnou benevolencí. Líbily se mi tu víc, tu míň, ale takové to "ozajstné čaro" mezi námi doposud nepřeskočilo. Až teď. Král komedie se mi strefil do vkusu jak tématem, tak žánrem. A nejen to. Nikdy jsem sice nepochyboval o chameleonství Roberta DeNira, ale taky mě nikdy nenapadlo, že by mohl hrát postavu jako stvořenou pro Woodyho Allena. Mohl. A skvěle. Rupert Pupkin by opravdu mohl být rodným bratrem Virgilla Starkwella ze Seber prachy a zmiz nebo Raye Winklera z Darebáčků, zaměřeným na jiný cíl při zachování stejně nemotorných prostředků a neotřesitelné víry v úspěch. :o) Nejvypečenější fór filmu ale je, že obskurní vtipy toho zoufalce jsou asi tak desetkrát vtipnější než cokoli, co slyšíme z úst profesionálních komiků. Ty vždycky vidíme jen vyhřívat se v kuželu světla a opájet se ovacemi. Dobrý trik, jak zajistit psychopatovi diváckou přízeň. 100% (22.01.2007)

První polovina filmu se nikam nežene, ale hlavně, že vůbec někam směřuje (za toto geniální slovní spojení děkuji uživateli TheRaven). Král komedie je zpočátku poměrně vlažný, už už se zdá, že napíná divácká očekávání až za únosnou mez, ale když poté přijde zlom a hlavně vynikající pointa, je hned jasno, oč tu kráčí. Král komedie má veskrze geniální myšlenku, která přesně charakterizuje showbusiness (nejen) v Hollywoodu. Je to tak absurdní, černohumorné a přitom vlastně pravdivé a ani ne tolik přikreslené. Líbí se mi, že režisér nemoralizuje a nepokouší se v závěru o nějakou katarzi spravedlnosti. Ne, ne, tohle je hollywood a ten někdy přeje i šílencům. :) 7/10 (22.03.2014)

Dlouho jsem měl s tímto filmem problém. De Niro byl vyloženě nesnesitelný a dějově to bylo prázdnější, než moje lednička po týdenním hospodaření bez rodičů. Jenže pak nastoupila absolutně brilantní druhá půlka a především díky ní dávám slabší 4 hvězdy. Protože takhle úžasně absurdní humor si to zaslouží... (26.08.2008)

Po umělecky mistrovském, přesto komerčně neúspěšným Zuřícím býku se Scorsese vrhnul na projekt, do kterého se mu moc nechtělo a podobně jako u Býka i zde musel zapracovat De Niro , aby Martyho přesvědčil. Nakonec se z toho vyklubal patrně nejpříjemnější překvapení ve filmografii obou tvůrců. Film vyznívá nesmírně jízlivě a ve svých obsesích jde ve stopách jak Taxikáře tak i Býka, jen mění drásavost a brutalitu za ironii a sarkasmus. Scorsese prohlásil, že De Niro mu zde předvedl nejlepší herecký výkon vůbec. Jedná se sice o nadsázku, ale Scorsese tím zřejmě myslel to, že je to jedna z netypických rolí De Nira, které se přesto zhostil skvěle. Na roli zoufalého outsidera by se možná lépe hodil Dustin Hoffman, nicméně de Niro byl zřejmě vděčnej za tuto pro něj atypickou roli, a odvděčil se Scorsesemu vskutku vtipnou hereckou kreací. Je to velmi současný a velmi vtipný film, jehož vtip však nevzbuzuje jen smích, ale probouzí i pocity pochopení Pupkinovy frustrace. (13.04.2009)