Kundun

V Posledním pokušení Krista zobrazil Martin Scorsese Ježíše jako jednoho z lidí, se všemi lidskými chybami, pochybnostmi i strachem, ale přesto výjimečného a nezapomenutelného. Podobná věc se mu povedla ve filmu Kundun - tady je nedokonalým a přesto "božským" a vznešeným člověkem čtrnáctý tibetský dalajláma. Rozdíl mezi oběma filmy je v tom, že Kundun je osoba 20. století, náš současník, a proto nepřichází v úvahu "vykonstruovaná" pointa Posledního pokušení. Dostatečně silnou pointou je v tomhle případě sama skutečnost. V pozadí dalajlámova příběhu zvolna vyrůstá před našima očima představa historických událostí - tak, jak své okolí a to, co se kolem děje, vnímá sám dalajláma, nejprve jako malý chlapec, potom teenager a nakonec jako dospělý muž. Kamínky do mozaiky proto přibývají pozvolna. Hlavně díky této postupné gradaci nechybí filmu napětí a je velice snadné a jakoby samozřejmé vcítit se do hlavního hrdiny. Film navíc klade spoustu otázek, aniž by na ně explicitně podával odpovědi - nechává divákovi prostor k zamyšlení, a to se cení. V tom by měl Martin Scorsese dávat lekce mnohým hollywoodským kolegům. (02.02.2007)

Nejvíc na mě zapůsobila hudba! Z té jsem měla největší zážitek a nejsem si jistá, jestli to není na film trochu málo? Pro mě to byl dobrý film, protože já jsem o této historii Tibetu nevěděla a nevěděla jsem ani, že Dalajláma se nemohl do Tibetu vrátit. Ale hlavní představitel mě trochu zklamal. Umím si představit, jaké emoce z toho mohly jít, ale bylo to trochu suchý. (03.03.2013)

K dnešnému dňu sú filmy Kundun a Sedem rokov v Tibete na tejto stránke značne nadhodnotené v porovnaní so svetovým zo stránky imdb.com. Čo sa týka Kundunu, tu 84% a tam 7.0, čo sa týka Sedem rokov v Tibete tu 77% a tam 6.8. Zrejme my máme radšej tieto témy ohľadom rozličných kultúr a duchovnosti. Ja som si film s Bradom Pittom užil viac ako tento, ale zas tento má naopak skvelú vizuálnu stránku, obrazovo je to paráda, hudobne je to obstojné, no najmä dej a nejaké väčšie a silnejšie myšlienky my v tomto chýbajú. Dej nemá nejaké mimoriadne pamätné momenty, dá sa užiť ako celok. Je to taký širší pohľad na čínsko-tibetskú krízu. Patrí to k filmom, ktoré majú, čo povedať z hľadiska faktov, nie z hľadiska nejakých vlastných myšlienok, no najmä má príjemnú atmosféru, niekedy mám pocit, že až takú americkú, tak, či tak, kvalitný film. (06.01.2013)

Kundun je... náročný. Dvouhodinová konverzačka, která tak trochu klouže po povrchu (jak pokud jde o výchovu převtěleného Buddhy, tak tibetskou filozofii jako takovou), listuje prvními 24 lety Dalajlámy jako by se v Himaláji nechumelilo a v podstatě variuje jen tři typy scén: Dalajláma jako svatý muž, Dalajláma jako chytrý, ale trochu přecitlivělý a značně naivní dítě/mladík, a Dalajláma tvrdošíjně odmítající opustit Tibet. Scorsese z toho naštěstí vyrežíroval maximum a za pomoci Glasse a Deakinse, kterého v roce 1997 akademie opět oloupila o Oscara, předkládá Západu pravděpodobně velmi věrohodnou představu o tom, jak to v Tibetu v první polovině 20. století vypadalo. Minimálně to věrohodně působí, však s filmaři spolupracovala celá Dalajrodina včetně Jeho svatosti! Takže jsem to viděl poprvé a dost možná naposledy a párkrát jsem si zívnul, ale jsem rád, že jsem tento výšlap do Tibetu mohl prožít. PS: Jestli je to s výchovou Dalajlámy tak, jak ukázali ve filmu, jedná se o mnohem humanističtějí přístup, než jaký jsem čekal. Myslel jsem, že tříleté děcko prostě seberou rodičům, zavřou do kláštera a hustí do něho mantry, filozofii a politiku, dokud mu nevymijí mozek nebo se z toho nezcvokne. Ale zjevně jsem byl úplně mimo a jedná se v podstatě o tradiční, byť trochu obřadnější, výchovu budoucího panovníka, jaké se v monarchiích a autokraciích praktikují odedávna. Bravo, Tibete, hned jsi mi sympatičtější! (12.04.2018)

Teda sice nechapu, proc se Scorsese poustel do neceho takovyho, kdyz to nechtel vypravet nejak odlisne, jako treba v Poslednim pokuseni Krista, ale aspon je film diky nemu stravitelnej. Tema filmu zni tocit ultra mega nudne a obcas i tak film pusobi, kdyz zabredne do prilisne umeleckosti, jenze vetsinu casu to je prave diky Scorsesemu poutavej pribeh se slusnejma rezijnima vychytavkama a peknou hudbou. Navic diky obsazeni pusobi film i dost realisticky, jediny co uz to kazilo, bylo, ze mluvily anglicky. Misty jsem se sice nudil, ale jinak se jedna o zajimavej film. (13.09.2007)