Krvavá neděle

No jo, Britové a Irové se nemají rádi. Jen těžko by někdo našel film, ve kterém je to vidět více. Pokud o tomto filmu budeme mluvit jako o rekonstrukci skutečných událostí, tak je třeba filmu pochválit styl, kterým byl natočen. Kamera záměrně působí dojmem, jako by právě divák byl dalším členem výpravy. Musím se přiznat, že mě se tvůrcům vtáhnout nepodařilo. Musím i konstatovat, že herecké obsazení je velmi slabé a dost ubírá na důvěryhodnosti. Vlastně film má celkově takový amatérský outfit. Paul Greengrass tedy mým oblíbencem rozhodně nebude. Krvavá neděle je čtvrtý film z jeho filmografie, který se mi posmůlilo vidět a opět tedy žádná sláva, ba dokonce průšvih. Pojem ,,krvavá neděle! mi tedy utkví v paměti pouze jako den menstruačního cyklu. Na film brzy a rád zapomenu. * (22.09.2012)

Velmi zasahující. Kamera diváka vtáhne přímo do děje, mezi protestující i mezi policisty. Když budu cynická, tak řeknu: výborně natočená proirská propaganda. Jazýček vah jednoznačně straní Irům. Oběťmi ale byli i ti vyděšení Britové, kteří byli neustále terčem nenávisti, atentátů, urážek a nepřestávajícího strachu. /16. j4. 13./ (16.04.2013)

Ještě předtím, než se Paul Greengrass dal na filmařskou dráhu, pracoval jako politický pozorovatel a své globální měřítko si nejvíce zaostřil na Severní Irsko. A právě během této doby nashromáždil neskutečné množství faktů a osobních poznatků, které později přenesl do tohoto filmu. Ihned od začátku je zde patrná silná politická nekorektnost, neboť jedna ze zúčastněných stran zde jasně „prohrává“, ale není to vinou samotného režiséra. Ten s dokumentární nezúčastněností rekonstruuje události hodinu po hodinu (později téměř minutu po minutě) a celé to předkládá v neskutečně nesnesitelné a syrově autentické atmosféře, v níž rychle, stručně a přitom velmi jasně předkládá postoj obou táborů. Navíc si dějové části rozdělil na třetiny, v níž ta první doslova zmáčkne diváka očekáváním opravdového pekla, druhá vyvolá otázku „Proč?“ a závěrečné „oplakávání mrtvých“ je dle mého jedním z nejemocionálnějším okamžiků v dějinách filmu, což při absenci sentimentu zahanbí i závěry filmů Stevena Spielberga. Když jsem pak v závěrečných titulcích, které jsem četl přes slzící oči (fakt!), uviděl zmínku o královně, vyznamenáních a počtech potrestaných Dále opravdu nemám slov! (19.09.2005)

Byl to spíš dokument, což je potřeba brát na vědomí, možná tím to ztrácí tu jednu hvězdičku, protože jsem se to snažil vnímat jako drama. Film ukazuje na jednu velmi ožehavou problematiku v Derry, ale já vždy tvrdím, že člověk si za všechno štěstí a smůlu může sám, upřímně na mě moc nepůsobí dojemně, že zastřelí někoho, kdo hází dlažební kostky na vojáky a uteče do davu nevinných; fakt, že uteče do davu nevinných mě spíš rozhořčuje, toho kluka vnímám jako viníka, nikoliv vojáky. Ale i tak to byl velice emotivní zážitek 82%. (11.11.2010)

Nemám rád režii a styl Paula Greengrasse. Roztřesená (a často rozostřená) kamera z prvního pohledu, jakoby se jednalo o pokračování hry Doom, mi prostě vadila. Vykecávání v prvních 45 minutách bylo asi potřeba, ale mě nebavilo. Rychlý střih působí až chaoticky a uspěchaně, jednotlivé části jsou napěchovány mnoha nedůležitými dialogy. Jednání hlavního organizátora Ivana, když se snažil onu stovku výtržníků uklidnit tím, že mezi nimi chodil jako mátoha a pod vousy si mrmlal ať toho nechají, místo aby použil třeba megafon, jsem nepochopil. Míra jednostranného pohledu na tyto události je na pováženou, dělá z vojáků vypatlance a z demonstrantů neskutečné chudáčky. Možná to tak fakt bylo, nevím, nemůžu soudit. Těch lidí je mi líto a nemám rád vojáky. Ale nemám rád ani Paula Greengrasse a jeho filmy. (28.06.2007)