1492: Dobytí ráje

Audiovizualni masterpiece. Zde mela prijit cena akademie za kameru, kazdy zaber jako obraz. Stejne tak mela prijit cena za hudbu, coz jest objektivni, nepopiratelny fakt:) Vangelisovo top, srovnatelny jedine s Blade Runner. Film je vsak pouhou pohadkou a po hrichu romantizujici dejinnou osobnost, ktera ackoliv ano, byla vizionarem, byla take problematicka a majici primejsi vinu na osudu nejen domorodcu. Cim dale v pribehu, tim vice se preskakuje a meni, ale budiz. Mozna by bylo lepe, kdyby se to nejmenovalo 1492 a hlavni postavou nebyl Kolumbus. Kez bychom dokazali byt uprimenjsi ohledne historie. (10.06.2019)

Nebol to najlepší Ridleyho film, ale určite sme tu zažili jedno z najlepších a najlegendárnejších hudobných diel v rámci filmu. Vangelisovu melódiu pozná snáď každý. Depardieu super a páčila sa mi aj tá sústredenosť režiséra na to, ako námorníci po dlhom súžení konečne vstúpili na pevnú zem v Novom svete. Tam z toho sálala energia ako keď Bullock v úplne inom žánri takisto vstúpila konečne na pevnú plochu vo filme Gravitácia. Symbolika tá istá. Dejovo ma film a celkovo Kolumbus až tak nezaujal. Je až príliš orientovaný na katolizáciu nových zemí. Hoci je známe, že Krištof tento cieľ naozaj vo veľkom sledoval, predsa len toho na svojich výpravách zažil ďaleko viac než len to, čo nám Scott ponúkol. (14.12.2021)

Hustota všemožných mouder, co na nás Ridleyho figurky chrlí, se rovná hustotě mlze nad Brčálníkem. Sladké lízátka já nerad, protože obsahují cukr. Ten se ihned vstřebá a způsobí vypouklý tvar dutiny břišní, asi takový, jakým se v současné době pyšní Žerárd Žerárdovič Depardiov. Namísto jednoduchých cukrů lze doporučit kvalitnější polysacharidy, které musí váš trávicí systém nejprve pracně rozložit. Ale nasytí na mnohem delší dobu. Co z toho vyplývá? 1492 je jednoduchý cukírek, Mise/Misie polysacharid. Ridley vždycky napěchoval svoje pseudohistorické filmy tunou patosu a naivním příběhem. Církev v Kolumbově době opravdu netvrdila, že je země placka, to už bylo ostatně vyvráceno od dob starého Řecka. Ridley prostě točí barevné, ale jinak černobílé filmy. Oč lepší jsou ty staré černobílé, no mnohem barvitější snímky! (25.04.2006)

,,ŽIVOT MÁ VÄČŠIU PREDSTAVIVOSŤ, AKO SI NOSÍME VO SVOJICH SNOCH..." __ Jeden z mojich najobľúbenejších filmov, ktorý bol pre mňa paradoxne pri prvom pozretí skôr sklamaním. Vtedy by som ho ohodnotil na 3*. Až keď som si ho pozrel druhý krát a následne znovu na videu, spoznal som výnimočnosť tohto diela, ktorého mimoriadnosť netkvie iba vo výročí pre ktoré bol nakrútený. Neviem, prečo je tu viacerými toľko odsudzovaný, veď podľa mňa sa jedná o jeden z vrcholov tvorby Ridleyho Scotta. ,,1492" oplýva množstvom prekrásnych, zarámovania hodných obrazov (vyplávanie, dvíhanie zvona...) a také stretnutie Kolumba a Beatrix po rokoch má v sebe toľko romantiky, že by mu ho mohol ktorýkoľvek slaďák závidieť. Depardieu hrá postavu slávneho moreplavca naozaj zanietene, škoda len jeho hrozného prízvuku (možno sa to podpísalo pod prepad filmu a zrejme mal radšej byť predabovaný), čo sa však kompenzuje v českej verzii dobre nahovorený Pavlom Soukupom. Hudba? Nepovedať aspoň niečo o nej by bolo barbarstvo a zároveň nosenie dreva do lesa. Poznal som ju už ako malý chlapec, dávno predtým, než som film videl, pretože vysielanie v TV je priam sviatkom (čo je vlastne dobre). Azda najlepšou hudbou, aká bola pre film zložená dosiahol Vangelis genialitu a zabezpečil si nesmrteľnosť nielen medzi poslucháčmi soundtrackov. Svojím štýlom by sa do historickej snímky pritom vôbec nemala hodiť, čo by mohlo byť odpoveďou na otázku, prečo nebola nominovaná na Oscara. (30.08.2007)

Repríza po velmi dlouhé době, možná jsem opravdu naposledy viděl někdy v těch devadesátých letech, čili kromě Vangelisovy  geniální hudby a Wincottova skoku do Macochy jsem si nepamatoval téměř nic.  A byl jsem velmi spokojený, Ridley Scott v nejlepších letech  a jeho  objevitelská cesta s Kryštofem Depardieu dopadla na výbornou. Atmosféra skomírajícího středověku, kdy  Evropa pomalu vystupovala z temnoty křesťanských fobií a hony na čarodějnice se změnily v hony za mamonem, byla vynikající. Pekelný inkviziční soud v úvodu  připomíná hrůzné výjevy z obrazů  Hieronyma Bosche. Temnější tónina pak vlastně z celého příběhu nikdy nevymizí a byť při prvních objevech zazní i i nějaká ta notička prosté lidské sounáležitosti a radosti z nedotčeného ráje lidské existence,  tak  Scott raně novověkou evropskou společnost nikterak nešetří.  A jde to i bez současných politicky korektních opičáren.  Příběh se smutným koncem, kdysi dávno Ráj, dneska Coca-Cola, hamburgery a  kvazinárod bez kořenů vzešlý z hrdlořezů, které jsme v Evropě nechtěli...  Čtyři Kolumbovy výpravy. (07.03.2023)