Gladiátor

Z pohledu historika - (Jen pro hnidopichy: Tento film mi byl promítnut na Dějepisné olympiádě! Neznám nic, co by se k této příležitosti hodilo méně. Marcus Aurelius: udušen Commodem! S něčím tak nesmyslným jsem se nesetkal ani v té nejlacinnější brožurce. Film se nám doslova vysmívá do tváře. Ať už svými vlastními provinciemi, nesmyslnými obyčeji nebo způsoby boje. Jedna věc mě ale vyděsila na nejvyšší možnou míru. Bohužel (či bohudík) jsem jej neviděl v originále, a proto nevím, zda se teď neobouvám pouze do diletantského dabingu. To, co mi celou dobu drásalo nervy, bylo oslovení ŠPANĚLI! Co to má znamenat? Samotný název Španělsko se začal používat až někdy po sjednocení Aragonie s Kastilií (po roce 1479). Tak co má toto jméno co pohledávat v období více než o tisíc let starším? Jsou snad všichni diváci tak pitomí?) Proti vizuální, hudební a koneckonců i herecké stránce filmu protestovat nemohu. (09.10.2004)

Ridley dal s Russellem Crowem dohromady velkolepé dílo a jelikož toto je komerční film a nikoli učebnice dějepisu, jak si ovšem někteří mýslí,tak se na to jako komerční film dívám . Beru to jako příběh generála Maximuse ve kterým mám všechno , lásku, přátelství, pomstu, nespravedlnost a hlavně tradičně skvělou Scottovu vizuální stránku .Hudba Hanse Zimmera taky chybí v učebnicích dějepisu, to Vám co lidem nadávate do pitomců, že nepoznají historický nesoulad nevad í ?? Filmovou hudbu totiž může mít film, nikoli dějiny . Dějiny můžou mít příběhy stejně tak jako filmy, ale kde máme dáno že se musí překrývat?? (07.06.2006)

Gladiátora jsem viděl v kině a byl jsem unešen. Russel Crowe exceluje a celému filmu vévodí právě jeho herecký výkon. Je neporazitelný Římský hrdina, poražený politickými nepřáteli. Kamera je úžasná, nádherné vyobrazení majestátnosti a půvabné zacházení s kamerou v akčních scénách. Je zde pár záběrů, na které asi nikdy nezapomenu. Ale opravdová síla filmu leží úplně někde jinde. A to v brilantních hereckých výkonech Russela Crowea jako silný hrdina a Joaquina Phoenixe jako osoba v čele Římského království, ať už se na vrchol dostal za jakýchkoli důvodů. (19.06.2005)

Jelikož nejsem chodící učebnice dějepisu a plete se mi i první a druhá světová válka, (ano stydím se za to, neřvěte na mě =o) tak mi moji radost z jakéhokoliv historického filmu nesrovnalosti nezkazí.. Já se koukám na film jako na tabulku čokolády, netěším se na obal, ale obsah. Na to co mi přinese, a jak se pak budu cítit. :o) A jak se cítím po Gladiátorovi?? Plná :o) Je tam všechno, po čem moje srdce touží. Skvělý hrdina a úžasný záporák. Akční scény, u kterých se pohybujete jako on, aby jste uhnuli ráně. Smutek, který Vás zahltí, jako byste vy přišli o rodinu.. A touha po pomstě je tak veliká, že si nepřejete nic jiného, než aby to už konečně udělal.. K tomu si přidejte úžasnou hudbu Hanse Zimmera a máte z toho dokonalý požitek :o) (31.03.2009)

„What we do in life echoes in eternity.“ Přimhuřte oči nad historickými nonsensy a oddejte se spektakulární žranici od prince filmového vizuálna (nesesaditelným králem je Stanley), která až na úplný závěr umě balancuje na hraně kýče. Při hudebním motivu „setkání s rodinou mezi klasy“ (Lyndhurst Orchestra & Lisa Gerrard - Now we are free) neukápne slza snad jen Vizigótovi. (29.08.2008)