Gladiátor

„What we do in life echoes in eternity.“ Přimhuřte oči nad historickými nonsensy a oddejte se spektakulární žranici od prince filmového vizuálna (nesesaditelným králem je Stanley), která až na úplný závěr umě balancuje na hraně kýče. Při hudebním motivu „setkání s rodinou mezi klasy“ (Lyndhurst Orchestra & Lisa Gerrard - Now we are free) neukápne slza snad jen Vizigótovi. (29.08.2008)

Pro me spolu s Vetrelcema nejlepsi Scottuv film a zaroven jeden z nejlepsich historickejch velkofilmu. Hlavni plus filmu je herecke obsazeni, protoze Russell Crowe je fakt hodne dobrej a pravem dostal oscara a i ostatni se snazi, hlavne Joaquin Phoenix, kteryho nak zvlast nemusim, ale tady fakt predved hodne slusnej vykon. Bohuzel sem se parkrat nudil (pri dohadech mezi senatory), coz se u takle dlouhyho filmu dalo cekat, ale na druhou stranu, bylo to skutecne jen minimalne. Problem je v tom, ze toho politikareni je tam trochu moc a misty to jen zbytecne zdrzuje od audiovizualne bombasticky podivany, navic na ukor bitek, kterejch tu mohlo bejt vic, ale ty co tu jsou, jsou perfektni. V podstate to je tak, ze kdyz je na scene Russell je to dokonaly a kdyz neni, tak je to jen nadprumer. Po trikovy strance je to taky parada. Doporucuju SE verzi. (03.04.2006)

V základu béčko srovnatelné s Arnieho Komandem a tuctem jemu podobných, jenže v tomhle případě opředené výbornou politickou a zároveň i osobní linií, vybavené spoustou dialogů, z nichž doslova mrazí, a od začátku do konce brilantně natočené mistrem Scottem, jenž by v tehdejší formě povýšil i kravské lejno na věc hodnou Oscarů. Plus nezapomenutelný Crowe. P.S.: Extended Cut je ještě lepší. (13.09.2009)

Gladiátora jsem viděl v kině a byl jsem unešen. Russel Crowe exceluje a celému filmu vévodí právě jeho herecký výkon. Je neporazitelný Římský hrdina, poražený politickými nepřáteli. Kamera je úžasná, nádherné vyobrazení majestátnosti a půvabné zacházení s kamerou v akčních scénách. Je zde pár záběrů, na které asi nikdy nezapomenu. Ale opravdová síla filmu leží úplně někde jinde. A to v brilantních hereckých výkonech Russela Crowea jako silný hrdina a Joaquina Phoenixe jako osoba v čele Římského království, ať už se na vrchol dostal za jakýchkoli důvodů. (19.06.2005)

Ridley Scott vzkřísil hollywoodský "hstorický" velkofilm ve vším lesku... ve vší barevnosti, pompéznosti, schematičnosti, patosu, plytkosti. Stvořil dílo, které apeluje na divákovo oko, jakmile se však uchýlí k myšlenkám, připadal jsem si jak na nepovedené hodině "římské státnosti pro začátečníky" (nikdo mi nevymluví, že v jádru je Gladiátor naprostý nonsens). Jakmile se "děje", funguje Scottovo dílo brilantně, během dialogů však sklouzává do typické prázdné užvaněnosti a nebýt toho, jak mistrovsky svá schemátka naplnilo duo Crowe-Phoenix, zůstávalo by po Gladiátorovi sotvaco hodnotného. Ridley Scott mě svým přístupem hrubě zkalamal. Jeho režie je rutinní, profesorsky chladná, snad jen v bitevním sekvencích lze hovořit o svojském přístupu (byť roztřesená ruční kamera a "vynechávání" okének není mistrův vynález). Co mi na tomhle filmu chybí, je skutečný duch... neustále se žvaní o Římu, ale ten bohužel pro kvalitu snímku zůstává skutečně pouhým snem (vyrenderovaným pozadím). Proto dávám přednost ideám Williama Wallace či kapitána Nathana Algrena. Jejich boj má pro mě větší náboj nežli stokrát ohraná pomsta za smrt blízkých. Ridley Scott prostě rozehrál pompézní symfonii podle starých not. Je stejná jako hudba Hanse Zimmera – vzbuzuje žádané emoce, zní mohutně, heroicky... To je koneckonců to, co se od velkofilmu čeká, ne? Jenže já tvrdím, že to očekávané už tu bylo několikrát ztvárněno lépe, byť možná ne tak megalomansky. (02.10.2004)