Krvavý příliv

Navzdory uzavřeným prostorům svižné, rozmáchlé a napínavé jako kšandy. Oba kohouti, kteří se utkají o kapitánský můstek ponorky jsou charismatičtí bouráci a i když je Hackman o fous lepší, Washington s ním drží krok i tempo. Solidní scénář s řadou vymazlených dialogů, vizuál i hudba šlapou, a přestože to nejspíš nebude film, ke kterému bych se někdy vracel, ty necelé dvě hodiny jsem si užil a napětím ani nedýchal. (29.01.2014)

"Na této lodi velím já a vy budete držet krok. A jestli ne, tak ten zvláštní pocit, kterej budete mít dole pod kyčlí, bude bota vašeho velitele." Kázeň musí být. Ale co když je jeden velitel moc aktivní a druhej moc opatrnej? No pak je tu vzpoura, to dá rozum. A já bych nechtěl být v uzavřeným prostoru pod vodní hladinou, kde by moje klasická nestrannost vzala za svý. Já prostě nechci být na straně kapitána Ramseye, ani kapitána Huntera a už vůbec nechci být v armádě. Tak co tu dělám? Já se, poslušně hlásím, bojím. A jsem napnutej, což je známka toho, že ten film funguje. (02.01.2022)

Máte-li rádi přirovnání, pak vězte, že jde o slabý americký odvar německé Ponorky od Petersona. Té jsem si dovolil vytknout nedostatek akce na její dlouhou metráž. Jenže Ponorka vše doháněla psychologií a napětím. Krvavý příliv nejen, že akci nenabízí už vůbec žádnou, ale pokulhává i ve zbylých disciplínách. Scottovi se nepodařilo dostatečně vystihnout stísněnost, kterou musejí všichni pociťovat uvnitř té ponorné obludy. Na co se navíc těšíme u filmu o ponorkách snad nejvíce? Ano, na záběr periskopu pročesávající hladinu moře. Ani jeden! Z charakterů jednotlivých postav nebyl žádný rozveden do takové míry, aby divákovi přirostl k srdci. Vše bylo dopředu jasně nalajnované a bohužel i průhledné. Co bychom ale od těch zapřísáhlých patriotů chtěli, že? Denzel Washington hraje svůj standard, Gene Hackman je coby pejskař sice roztomilý, ovšem nepředpokládám, že to byl prvotní záměr. A světe div se, tentokráte mě nechala chladným i Zimmerova muzika. (28.07.2011)

Schyľuje sa k VZBURE, nie na klasickej plachetnici BOUNTY, ale v americkej nukleárnej ponorke ALABAMA, v ktorej nebude núdze o poriadnu klaustrofóbiu, určite aj to, najskôr si treba našponovať nervy, pretože kapitán Ramsey, je strašne akosi iniciatívny, najradšej by vypálil na Rusov jadrové strely, čím by automaticky rozpútal 3. svetovú vojnu, pričom výkonný dôstojník Hunter, je toho názoru, že je potreba všetko vopred preskúmať a zvážiť, lebo následky by boli extrémne deštruktívne ! A keď si takto budú brnkať po nervoch, skôr, či neskôr sa situácia začne vyhrocovať, aby im nestačilo, že sa nachádzajú v uzavretom priestore pod hladinou mora, tak si skáču do vlasov, ako malí chlapci ! Špičkový, na tú dobu, polovica 90. rokov, THRILLER, režiséra Tonyho Scotta, pod záštitou absolútne renomovaných producentov Jerryho Bruckheimera a Dona Simpsona, ktorý sa predčasne predávkoval liekmi, a tak mohol ešte spolupracovať na ďalších veľkých kino - hitov. Hans Zimmer, ako hudobný skladateľ, už patrí k uznávaným profesionálom, obdržal nedávno Oscara za najlepšiu prácu na Leví kráľ, aj vďaka jeho pričineniu, je snímok stále pomerne dosť stráviteľný, lebo má aj chytľavú réžiu, produkciu a scenár, ešte doplním kameru varšavského kameramana Dariusza Wolskiho, ktorý de - facto v Hollywoode iba začínal. K celkovému filmovému dianiu sa taktiež hodí poznamenať, že počujem parádny zvuk + šikovný strih pre oko, i mám k dispozícii kvalifikovaných hercov : Genea Hackmana a Denzela Washingtona, ktorý sa stáva dvorným hercom režiséra Scotta, presnejšie Tonyho. Pôvodne som chcel ponechať štyri hviezdičky, ale smrdí to typickým americkým pátosom, scottovsko - bruckheimerovským, vlastne všetky Jerryho produkcie, v deväťdesiatych rokoch, pôsobia práve týmto dojmom, niekedy viac ( M. Bay ), niekedy zase menej ( Brest, občas i T. Scott ). Nakoniec nie som až tak filmovo ochudobnený, ako sa môže zdať. (27.07.2017)

To, co dělá z Krvavého přílivu tak velký film je jeho schopnost přenést strach z nukleární katastrofy do duší všech diváků. Skutečnost, že celý osud civilizovaného lidstva závisí na posádce USS Alabama vyvolává nepříjemně dusnou atmosféru. Oba hlavní představitelé (Hackman, Washington) ve svých rolích září a všechny dialogy jsou perfektně napsány. Ve skutečnosti osud civilizovaného lidstva nezávisí na posádkách nejmodernějších ponorek, nýbrž na obrovských skladech chemických a biologických zbraní v Arizoně a Utahu. Jestli vás problematika zajímá, pro začátek doporučuji knižní sérii Richarda Marcinka Profesionální Válečník - ale opravdu jen pro seznámení s prostředím amerického námořnictva... (29.09.2005)