Memories

Film Memories je souborem tří vynikajících povídek. Pod producentským žezlem Katsuhira Otoma vznikl skvost mezi anime-filmy. Režisérem prvních dvou povídek je Kouji Morimoto. K názvu filmu „Vzpomínky“ se přímo vztahuje jen první příběh „Magnetická růže“, který vypráví příběh posádky lodi „popelářů“, jejíž členové Aošima a Heintz uvíznou v počítačem zrealizovaných vzpomínkách mrtvé operní divy. Povídka „Smradlavá bomba“ pojednává o apokalypse, kterou světu přivodí smolařstvím poznamenaný mladík Nabuo Tanaka. Poslední povídku, jež je zaslouženě vrcholem celé série, zrežíroval sám Otomo. „Město kanónů“ nabízí vizi v tradicích Fritze Langa. Město je uzavřeným světem, který zná jediný cíl – příští odpal. Svět permanentní války bez přímého nepřítele nabízí hlavnímu hrdinovi, malého chlapci, jen málo možností k snům a idolům. Stejně jako v Akiře i zde Otomo podává člověka v zmutovaných děsivých formách. Město i všechny postavy zůstávají anonymní. Přesto jakoby vyjadřoval cosi již dlouho známého - naše staré strachy. V tom snad skví praví význam názvu filmu. Všechny povídky odhalují nezvladatelnost a podmaňující moc, jež nad námi moderní technologie má. Dávají tvar našim obavám a v nové podobě nám ukazují to, co již v jiných podobách uskutečnilo. (24.05.2004)

Tři scifi filmy. První je spíše takový melancholický horror o tom, jak si operní pěvkyně vyvolává své vzpomínky a vyruší ji při tom skupinka kosmonautů (naprosto fascinující, technicky i obsahově, díval jsem se na to snad desetkrát - stojí za to vidět, už proto, že japonštinu s ruským přízvukem v podání pana Iwanowu jen tak neuslyšíte), druhý o tajném vládním experimentu a člověku, který smrdí tolik, že zabije celé široké okolí a třetí jako kratičká bezpříběhová vize dokonale militarisovaného státu (spíš než 1984 mi připomínalo Gilliamův Brazil, i stylem humoru). Magnetická růže je nezapomenutelná, patří k vůbec tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl... Ostatní jsou spíše ubohé, ale na Magnetickou růži asi nezapomenu hodně dlouho ... Rozhodně stojí za to vidět. (15.02.2010)

Z těch tří povídek za něco stála jen ta první a možná by se mi líbila víc jako hraná. Spojení vážné hudby, resp. opery, a vesmíru sice není žádná novinka (a ani Kubrick nebyl u 2001 první), ale tady to mělo ve spojení se zhmotnělými vzpomínkami své kouzlo. (Ostatně, hudbu nahrála Česká filharmonie, to mě potěšilo.) Škoda, že jsme se nedozvěděli nic moc o pozadí toho světa kromě toho, že „robot se zbláznil“. A větší škoda, že to nemá pointu, nikam to nevyústí. Druhá povídka asi byla inspirací pro pozdější americkou sci-fi o chlápkovi, který z neznámých důvodů lidem kolem sebe přináší nějakým biochemickým procesem smrt. Japonci to pojali jako komedii, takže si začínám myslet, že jsou komediemi i Godzilla a Gappa, kde jsou taky srovnána města se zemí a umřou tisícovky lidí. Já těm Japoncům pořád ne a ne porozumět, ty jejich složité otázky cti, rodiny a seppuku, a tady ještě tenhle divný smysl pro humor. Tady pointa sice je, ale asi jako by vám někdo vyprávěl úmorně dlouhý vtip a pak jej zakončil, jak jste čekali, že to skončí. Třetí povídka mi připomněla knížku Deset měst od Marcella Argiliho, tam je taky jedno vojenské město. V knížce ta povídka ale měla pointu, a tady opět tragicky chyběla. (A ano, to s tím písmenem S psaným jako SS jsem pochopil.) Celkově suma sumárum Magnetická růže za 4*, Smrdící bomba za 2* a Kanonýr Jabůrek za 2*, to máme průměr 3*. (Různé animační styly neřeším.) (19.10.2021)

Přiznám se, že jsem od Studia 4°C čekal trochu víc, hlavně poté, co jsem si od nich něco přečetl. Nevím, jestli "Memories" je zrovna film, který se až tak klasické japonské animaci nevymyká, ale přišel mi celkem standardní, i když pravda, styl vyprávění rozhodně není tak přímočarý. Některé scény jsou opravdu výborné a je vidět, kolik se toho v jedné scéně může dít. Asi jsem prostě jen čekal něco moc výjimečného. (08.08.2014)

Nebývalý nářez! Tři filmové povídky, z nich jedna je výborná a dvě naprosto dokonalé a ač je každá povídka zcela jiná, tvoří téměř dokonalý celek, který by nedokázal nabourat ani buldozerovitý tank benátských separatistů (no, dobře, ten by dost možná nenaboural ani Babovřesky). část 1 - Magnetická Růže: Dokonalý věděckofantastický skvost, u kterého jsem slintal blahem jako už dlouho, dlouho ne, nádherná animace, skvělá hudba a hlavně výtečný příběh tvoří jeden z nejlepších scifózních zážitků, co jsem ve filmu kdy viděl. Tomuhle filmu od teď budu pravidelně obětovávat obilniny. část 2 - Smradlavá bomba: Odlehčená záležitost, která sice zpočátku působí poněkud nablbne, ale pak se pomalu rozjede a stane se notně zábavnou, kdyby byla tahle část samostatná, působila by ještě lépe, takhle mi připadala jako nutný předěl mezi dvěma skvosty, pořád ale výborný, byť mající naprosto tupou hlavní postavu, která dokáže výsledný dojem poněkud srazit. část 3 - Město kanónů: Zamiloval jsem se do té kurevsky skvostné animace! Ta nádherná kresba pro anime tak brutálně atypická, která působí spíš jako něco co natočil zkouřený klon Sylvaina Chometa a kdyby se v Městě kanónů nemluvilo japonsky, ani by mě nenapadlo, že tenhle hravý steampunk (který je vlastně bez parních strojů, ale to je detail) je vlastně anime. Sice je výtvarno dokonalé, ale než děj je lepší jen trošku, i ten totiž dosahuje skutečně silné výtečnosti, navíc je podpořen vkusnou ironií a božsky se hodícím ohudebněním. (04.04.2014)