Monsieur Vincent

Výborne zahraná hlavná postava, škoda ale, že to stojí iba na nej. Presviedčanie o humanizme je silné, viackrát teologicko-filozoficky podkuté - z čoho plynie, že film je dosť ukecaný. To, aké obete a strádanie musí podstúpiť človek pre dobro iných, je síce úctihodné, ale aj sebazničujúce. Na plátnach kín to ide, tam sa väčšina dôsledkov, hlavne zdravotných, ale i duševných, neprejaví, skutočnosť je však často opačná. Film nesie silné a jasné posolstvo, ktoré však vyznieva trochu do stratena. Škoda, že do filmu nebola prenesená viac doba 30-ročnej vojny. (15.10.2018)

Svatý Vincenc z Pauly byl (jak d'Artagnan) Gaskoněc, a co si Gaskoňci umíní, to také provedou. Pokud chceme jeho, byť jen filmovou postavu, posuzovat, je třeba si uvědomit, co to je bída, a co jí bylo tenkrát. Ale nesnažme se o to, to v době rozvinuté konzumní společnosti prostě nejde. Nejenom, že nedostatek jídla, topiva aj. nemáme, nedovedeme si to ani představit, ani považovat za možné. Při dívání se na tento jasný a přehledný film mě několikrát napadlo, že bych se rád s takovým člověkem buď setkal, nebo alespoň se dozvěděl, že někde žije. Ale je tomu stejně tak jako v prvém případě (bída): co by tady dělal? kdo by ho tu chtěl? co by nám mohl ještě dát? Pozn. 1: Mluvil jsem tu o Evropě a Americe. Jak je to jinde nevím, na pozitivní zprávy odjinud je asi embargo. Pozn. 2: Samozřejmě jsme slyšeli i jeho dobrou radu. "Láska je těžké břemeno, těžší než kotlík polévky a košík chleba. Vy si však zachováte laskavost a úsměv. Nestačí dávat polévku a chleba." A tohle by mělo platit nejen pro Vincentky, ale i pro úředníky a doktory (s jinými veřejnými činiteli se nestýkám). (25.11.2016)

Příběh Vincenta de Paul vyprávěný s odzbrojující prostotou, jež odpovídá knězově nevědomé cestě k ztracenému ráji, ležícímu na předměstí, na periferii, mezi nejchudšími, podněcuje svým skromným apelem, vnitřním kynem, k zhodnocení vlastního díla a k novým splátkám za duši. Tíživý dluh za ni je tím, co všechny lidi spojuje, a je dokonce tím nejspolečnějším, protože se splácí jen splátkou dluhu cizího – tedy bližního. Pěkný příklad ilustrující tezi Grahama Greena, že „spojení konservatismu s katolictvím by mělo být stejně tak nemožné jako spojení katolictví s národním socialismem.“ Dílo vyzyvatelské! (10.12.2015)

"Zdravý rozum a pošetilost nás vedou ke stejnému množství hříchů. Jsou to jen různé hříchy." - Film se rozbíhá pomalu, nenápadně, postupně vás ale vtáhne a "nepustí". Uvědomíte si, jak málo děláme pro druhé, pro lidi okolo a jak jsme povětšinou sobečtí a pohodlní. Přesně jak se uvádí: čím blíže je člověk Bohu, tím citlivější (a sebekritičtější) je jeho svědomí. - "Myslíte, že dělám příliš mnoho? Myslím, že nedělám dost." Kéž si tyto dvě věty opakuji co nejčastěji. (16.03.2015)

Psal se rok 1947 a "poválečná doba si žádala silná humanistická témata". To není těžké pochopit. Ale přesto si myslím, že je toho humanismu a charity ve filmu až přespříliš. Hlavní postavou je sv. Vincent z Pauly, kněz, zakladatel společenství Dcer křesťanské lásky (vincentek), ale také zakladatel kongregace lazaristů, která měla na starosti misie, exercicie i vzdělávání bohoslovců a mladých kněží. Je o něm známo, že ani jeden jediný den nevynechal rozjímání, modlitbu, breviář, mši svatou. Také se ví, že dlouhé hodiny klečel před svatostánkem, kde načerpával sílu pro svou činnost. Chodil i do věznic, kde zajisté poskytoval svátosti - zpovídal, sloužil mši svatou, udílel eucharistii. Ve filmu je však sv. Vincent ukazován - dalo by se říci - jen jako charitativní pracovník, jako by ani knězem nebyl. Chyběla mi jakákoliv ukázka jeho duchovního života a služby, modlitba, udílení svátostí, sloužení mše svaté etc. Kněz je především kněz! Velká škoda! (15.05.2014)