Papírový měsíc

Velká hospodářské krize není problémem, který by trápil elegantního podfukáře a příležitostného prodejce Biblí de luxe důvěřivým vdovám a devítiletého frackoidní sirotka, který si svým zatvrzelým výrazem dokáže prosadit vlastní zájmy. Ze začátku nemůže jeden vystát druhého. Ze začátku je spojuje jenom neoficiální finanční závazek. Ze začátku nemají nejmenší zájem najít společnou řeč. Začátky holt bývají těžké. Což ovšem neplatí o začátcích Petera Bogdanoviche, který na přelomu 60. a 70. let uzemnil filmové kritiky sérií precizních zásahů přesně do středu terče. (Jeho poslední počiny takovou přesností bohužel nevynikají.) Můžeme-li věřit pamětníkům, Papírový měsíc dokonale vystihuje atmosféru třicátých let ve Spojených státech a jde o jeden z nejvíce retro retrofilmů. Ale netřeba znát příliš mnoho historických souvislostí, abyste si tuto univerzální „sbližovací“ road movie vychutnali. Trochu ve stylu Bonnie a Clydea, akorát bez krve, sexu a olova, brázdí Moses a Addie americkou krajinou, přivydělávají si sebevědomými fintami (nikdy ne na úkor těch, kteří peníze potřebují akutněji) a jsou odhodláni čelit krizi a blbé náladě. Krom toho mohou v těch nejkrušnějších chvílích snít o svém (i když jen papírovém) měsíci. Naladění filmu přesně odpovídá dobová černobílá kamera László Kovácse. Může to být ona, může to být Bogdanovichova svižná režie, co činí Měsíc nesmrtelným, ale bez jakýchkoliv pochyb to je Tatum O’Neal. Vedle svého skutečného otce se zjevně cítí jistá v kramflecích, přesněji v lacláčích. Nejen jimi připomíná jiné vzpurné, byť mimořádně roztomilé dítko filmového plátna - legendárního Jackieho Coogana z Chaplinova Kida. Podobnost jí nekončí. 90% (03.07.2009)

Nemám zrovna v lásce žánr Road Movie, ale Papírový měsíc jsem tak ani nevnímal. Vždy jsem si myslel že Ryan O'Neal byl herec jedné role, ale nyní už si netroufám tvrdit a Papírový měsíc budu pro jeho hravost a smysl po dobrodružství doporučovat co budu moct. Ústřední vykutálená dvojice si v ničem nezadá s největšími podvodníčky filmového plátna. 85% (27.03.2023)

Vcelku příjemná podívaná ve stylu road movie. Kořením snímku jsou rozhodně ústřední postavy, atmosféra 30. let a vztah mezi Addie a Mozesem. Hudba, která doprovází scény, je fajn a dodává na zážitku. Dílčí zápletky jsou však takové nemastné neslané a až na situaci kolem whiskey nebyly nijak záživné. A to je i důvod, proč nedám 4*. (12.07.2012)

Spolu s "Posledním filmovým představením" můj nejoblíbenější film Petera Bogdanoviche. Půvabná road movie v podání skvěle sehrané dvojice (aby ne když si ji zahráli táta s dcerou) plná laskavého humoru i dojemných scén (ale bez jakéhokoliv laciného sentimentu). Divák při tomto snímku opravdu pookřeje a mladičká Tatum je nezapomenutelná, toho "zlatého plešouna" dostala oprávněně. Neopakovatelným způsobem zobrazená atmosféra třicátých let minulého století, perfektně "pasující" hudba, výborná kamera - prostě moc povedené retro a lahůdka k pokoukání. (15.05.2019)

Může vzniknout příběh na téma >>Muž a malá holka na cestě<< jinak, než jako báchorka o rozmazleném fakanovi a přitroublém smolaři, kteří si celou dobu nadávají a nakonec si padnou kolem krku? Může! A to je právě tento případ. Tento pohodový příběh o podvodníčkovi a osiřelém děvčátku se sentimentu vyhýbá jako čert kříži, naopak oplývá nevtíravým humorem, s dojemnými scénami si jen tak zahrává (většinou je něčím přeruší) a ani srdceryvný závěr se nekoná, ale přichází sarkasticky úsměvný otevřený konec. Ryan O'Neal je sympaťák až na půdu a jeho dceruška Tatum právem získala Oscara. Filmy Petera Bogdanoviche (nebo alespoň většina) mne svou sympatickou přímostí a nepodbízivou upřímností vždycky potěší. 95%. (14.05.2012)