Draculův syn

Atmosférický sice tenhle film není, ale rozhodně jsem se nenudil. Drákula tady totiž hraje až druhé housle a Lon Chaney mu dává tolik charismatu, kolik se od něj očekává. Máme tu totiž ještě jednoho mnohem většího zmetka, na kterého je i transylvánský hrabě krátký. Autoři si pohráli s nasvícením scén a s různými stínovými efekty, které ze začátku vypadají moc hezky hlavně v momentech, kdy se objevují upíři. A vůbec zhmotňování upírů, jejich proměna v mlhu nebo netopýra, jsou na svou dobu natočeny sympaticky efektně. (15.12.2006)

Lon Chaney je jediný člověk, který si zahrál všechna čtyři klasická monstra Universalu - Vlčího muže, Frankensteina, Mumii a nyní i Drákulu. Bohužel kromě Vlčího muže hrál vždycky role, které už před ním hráli jiní, a tak zcela logicky přichází srovnání. A ve srovnání s takovými mistry jako byli Boris Karloff nebo bela Lugosi může obstát málokdo. Přesto Chaneymu role upíra docela sedla. Bohužel měl v celém filmu velmi málo prostoru, ale i tak působil daleko výrazněji než John Carradine. Film mohl být možná maličko kratší. Místy působil trochu rozvlekle. (29.07.2008)

Film, stojici mimo klasickou radu horroru od Universalu, vypravi o Draculove prijezdu do Ameriky, protoze v Rumunsku uz je populace oslabena a vymirajici. Cele je to pomerne nudne a neatmosfericke a Lon Chaney jr. v roli Alucarda (Draculi), nikoli jeho syna, ten se tu nevyskytuje, sice neni tak hroznej jako Carradine, ale k Lugosimu se ani nepriblizuje. (30.12.2004)

Ano, je to brak, ale aspoň to není jako brak natočené. Jsem navíc asi jeden z mála, kterým se Lon Chaney v hlavní úloze líbil, protože jeho herectví bylo tak nejednoznačné, až si člověk říkal, jestli tenhle Alucard (och, jak mazaný pseudonym, setkal jsem se s ním už v Drákulovi roku 72´) bude opravdu skrznaskrz záporný, nebo jestli to nakonec nebude jinak. A já myslím, že to nakonec jinak bylo, protože na film se dá dívat i jako na velmi tragickou, naruby obrácenou romanci v hlavní roli s upírem a jeho nevěstou, kterým nepřáli američtí plantážníci. Jestli to tak tvůrci zamýšleli, je jiná věc. (23.02.2019)

Od předchozího příspěvku do klasické draculovské série je tu znát silný kvalitativní propad. Zatímco Draculova dcera byla originálním a svěžím dílkem přispívajícím do upírského mystéria, kde sice hororové prvky tak úplně nehrály první housle, tak syn jen vaří z již převařené vody původního snímku a námětu. Nová je tu snad jen nadužívaná přeměna upíra v kouř a zase zpět, kterou si zřejmě tvůrci předsevzali jako tu nejděsivější součást upírských schopností a tak se ve filmu kouří o sto šest a ve všech lokacích. Otravně pak působí i přemíra vysvětlujících dialogů. Potěšily však všechny scény s Allbritonovou, která působila jako upírka mnohem démoničtěji než chabý Dracula hvězdy Chaneyho a rovněž poslední dvacetiminutovka, která jinak unylému příběhu konečně vlila do žil trochu klasického univerzálního hororu, těch pár střípků z mlžných blat předtím nestojí za řeč. Tři paprsky slunce do hrobky vnikají. (07.04.2021)