Cesta na jihozápad

Povídky Jacka Londona mají ohromný romanticko-dobrodružný přínos pro čtenáře pro představu, jak to v dobách, tzv. zlaté horečky vypadalo.  Případný moralizační aspekt je už jen přínosem hlavně v paradoxech osudů daných postav. Příkladem byla již krátkometrážní povídková trilogie z počátku sedmdesátých let ´Kaňon samé zlato´(1970), ´Claim na Hluchém potoku´ (1971) a ´Poslední výstřel Davida Sandela´ (1971) ukazující, co se také může stát v touze po zlatě. Režisér Zdenek Sirový se scénáristou Jiřím Křížanem se do westernové tvorby na konci let osmdesátých vrátili a natočili již snímek celovečerní, ve kterém je středem pozornosti dospívající chlapec. Tak, jako u předchozích povídek, se vsadilo na jednoduchost a minimalizaci a opět se to na české poměry překvapivě povedlo. Příběh byl sepsán na základě dvou povídek, což je znát,, takže jakoby byl rozdělen na dvě poloviny. První o hazardní hře za účelem vyhrát svobodu chlapce zneužívaného na těžké práce a druhá o honbě za pokladem mající být ukrytý v malé truhle. Snímek může připadat poněkud nudnější, ale na české poměry  a možnosti režisérovi Zdenkovi Sirovému opět povedl filmový majstrštyk, na který už nikdo nenaváže. Stejně jako předchozí povídky, ani tento, na českou kinematografii, neobvyklý filmový počin dnes v ničem neskomírá. (06.05.2022)

Na tomto rádoby westernu jsem byl kdysi dávno v kině se školou, zažil jsem po projekci navíc ještě i debatu s představitelem hlavní role Jiřím Strachem, ale už tenkrát mě to dost nebavilo a jediné co mně z filmu i debaty utkvělo v paměti je fakt, že v tomhle snímku nehraje ani jedna žena...ale v rámci žánru to zas přece jen taková zajímavost není. (28.12.2005)

Nejlepší domácí hudební vykradač Ondřej Soukup si tentokrát docela zdařile zahrál na Ennia Morriconeho. Okopírování hlavního motivu z filmu Hodný, zlý a ošklivý je do uší bijící. Škoda, že se jeho práce nenesla radši v duchu velmi dobré původní (a teď myslím skutečně původní - nejen tím, že je pod ní Soukup podepsaný) písně v podání Zuzany Michnové pod závěrečnými titulky - neodvozenost hudby mohla být plusem navíc. (15.04.2013)

Prekvapujúco nevzrušivý film, ktorému nie je čo vytknúť, nie je ale ani za čo chváliť. Príbeh nemá potrebnú šťavu, chýba mu dramatický oblúk, westernové "tóny" posobia smiešne a ako tak ho zachraňuje záver zaujímavo nectiac(i) pravidlá žánru. Keďže ale ide o "žánrový pokus", je to skor paradox ako kompliment. Herecky každopádne čistá záležitosť, preto (pre to) * * { a pol } (20.02.2010)

Westernů nebylo, z pochopitelných důvodů, v bývalém Československu natočeno mnoho. De facto se dají spočítat na prstech jedné ruky a jmenovat by většina z nás dokázala asi jen jeden, ten kolalokový. Cesta na jihozápad je tak vlastně velkou výjimkou, jedná se navíc o western čistokrevný a hlavně i povedený.  Báječné exteriéry, tehdy sovětské pohoří Altaj jakoby Skalistým horám z oka vypadlo a lom v České Americe jako lokace taky skvěle zapadá.  Už úvodní scéna s cválajícími jezdci svému žánru ostudu nedělá a atmosféru londonovské dobrodružné vyprávěnky se rozhodně podařilo vytvořit. Kaubojové jsou dostatečně drsní i osobití, Jirka Strach nepůsobí jako dětský hrdina trapně ani otravně a osudový závěr fanouška žánru nezklame. Čtyři desperáti na koně nasedají. (20.06.2022)