Vůně ženy

Velmi pěkný film. Nějaký příběh je zde spíše podružný, ten film stojí a padá na hlavní postavě, slepci Faustovi, ve fenomenálním hereckém ztvárnění (mého velkého oblíbence) Vittoria Gassmana. On tomu filmu a té postavě dodává neuvěřitelnou životnost a zajímavost (btw. tou vitálností mi vzdáleně mi připomněl hlavní postavu Almodóvarova filmu Rozervaná objetí), strhává na sebe veškerou pozornost, a je zcela samozřejmé, že je do něj ta mladá husička Sara zamilovaná. Z toho důvodu mi závěr filmu - cca. posledních 15 minut - přišel neuspokojivý - dokud měl Fausto nad Sarou navrch, bylo vše, jak má být. Když však v závěru odchází pokořený po jejím boku - a pravděpodobně odsouzený s ní strávit zbytek života - pociťoval jsem silnou nelibost. Agostina Belli mi zde navíc ani nepřijde nijak zvlášť hezká a film by se mi mnohem víc líbil, kdyby skončil tak, že by jí sbalil Ciccio, kterému jsem celou dobu fandil - protože tak by to v životě mělo být. Btw. americký remake mě absolutně nezajímá a opovrhuji lidmi, kteří ho vynáší do nebes a ještě se netají tím, že původní snímek Dina Risiho ani neznají. (14.09.2019)

Hudba svou jednoduchou krásou málem překonala Françoise de Roubaixe v Poslední adrese. A kdybych se nerozhodla, že se bude jednat o komedii a nepřipravila se na salvy smíchu, neměla bych sebemenších námitek ani proti zbytku filmu. Mea culpa, za to tvůrci nemohou. Nemohou ani za hňupa, který film neviděl a přesto k němu napsal obsah. (03.10.2013)

Skutečně opravdový film, který se nebál smíchat vážné téma a nemilosrdné životní skutečnosti s působivými komickými prvky, které však příběh vůbec nebourají, nezlehčují ani nerozmělňují, a naopak mu dodávají příchuť hořké zkušenosti. Podivná cesta, kterou spolu absolvují šarmantní, ale podle svého mínění na konci života stojící, kapitán a nezkušený, idealistický vojáček snese spoustu nejrůznějších interpretací a ta zdánlivě tak důležitá slepota je odsunuta na vedlejší kolej. Mluvit tady o tom americkém slaďáku mi příjde jako urážka tohoto skvělého filmu! (27.02.2005)

Tak tady musím přísný. Ano, napadla mě věta: ,,Sakra, originál filmu, jehož remake mám v topce, to bude podívaná ''. Šlápl jsem vedle. Zatímco Vůně ženy z roku 1992 se rozjíždí povolněji a diváka pomalu, ale jistě vtahuje do děje. Zde to mělo až moc zbrklé tempo a atmosféra byla jakási hořká. Jsem zklamán tak, že už ani nemám náladu se dál rozepisovat o tomto... kýči. Abych to shrnul, Brestova Vůně ženy má kouzlo, obsahuje vtipné, ale i dojemné scény, zkrátka něco dá, ale tohle dovede tak akorát nasrat. Třeba se pletu, ale myslím, že zde dalo vymáčknout mnohem víc. (19.08.2010)

Dobrý scénář i režie, ale hlavně vynikající Vittorio Gassman. V základě tento film je pro mě malinko lepší než remake, // v žádném případě není to komedie // , jde hlouběji do duši a Gassman je také lepší než Al Pacino. Ne že by Al byl špatný, ale Gassman je komplexnějším hercem, má více odstínů, navíc má i silnější charakter. Měl jsem ale pocit že scénáristé mohli z příběhu (podle románu) vytáhnout více a možná by nebylo na škodu ani delší stopáž. 4/5 (21.12.2014)