Vůně ženy

Myslím si, že sa o čosi viac vydaril až nadchádzajúci remake, ako zrovna tento originál s Vittoriom Gassmanom v hlavnej úlohe, i keď rovnako zdôrazňujem, že obidvaja predstavitelia, ako v talianskej, tak aj v americkej verzii, vskutku predviedli dosť charizmatické, herecké výkony, no zároveň by som ešte na margo celej veci tiež podotkol, že ten „vzrastovo nižší”, bol nakoniec predsa i o málo lepším, než akurátne jeho predobraz...? V prvom rade záleží iba na každom uhle pohľadu. • Nie, najväčší problém s týmto titulom som nemal kvôli ústrednej postave - kapitána Faustoa Consoloa v podaní Vittoria Gassmana, totižto, on sa správal len presne podľa dopredu nastavenej šablóny, skrátka, čo mu predpisoval adaptovaný scenár. No, obsadenie ako také, vrátane hneď nasledujúcej, „kľúčovej postavy” Giovanniho Bertazziho v podaní Alessandroa Momoa, tak práve to vidím, ako jeden z najhlavnejších dôvodov, prečo som vlastne tak prísne znížil konečné hodnotenie. • Prosím pekne, nehnevajte sa na mňa, ale táto voľba nebola tou úplne najšťastnejšou. Nielenže sa absolútne nehodil vedľa titulnej postavy, ale najmä pôsobil ešte mladším dojmom, než teda v skutočnosti bol, t.j. namiesto jeho pôvodných 17, vyzeral o niekoľko rokov menej, čo tentoraz nepovažujem za žiadny kompliment! (Povedzme na 14-15?!) Napríklad, budúci nasledovník už pôsobil oveľa realistickejším zobrazením, čo nie je zanedbateľný postreh. • A to som si pritom (asi naivne) myslel, že sa v žiadnom prípade nemôže kópia porovnávať s originálom, no opak je však pravdou, aspoň v niektorých prípadoch to platí dvojnásobne... (22.08.2023)

Tak tady musím přísný. Ano, napadla mě věta: ,,Sakra, originál filmu, jehož remake mám v topce, to bude podívaná ''. Šlápl jsem vedle. Zatímco Vůně ženy z roku 1992 se rozjíždí povolněji a diváka pomalu, ale jistě vtahuje do děje. Zde to mělo až moc zbrklé tempo a atmosféra byla jakási hořká. Jsem zklamán tak, že už ani nemám náladu se dál rozepisovat o tomto... kýči. Abych to shrnul, Brestova Vůně ženy má kouzlo, obsahuje vtipné, ale i dojemné scény, zkrátka něco dá, ale tohle dovede tak akorát nasrat. Třeba se pletu, ale myslím, že zde dalo vymáčknout mnohem víc. (19.08.2010)

Vôňa ženy po včerajšku preberá po Poslednom skautovi korunu najhláškovitejšieho filmu všetkých čias. Sledovať film v kine a zdielať emócie s ďalšími desiatkami ľudí je neoceniteľnou pridanou hodnotou. Prečo sa nestala krásna Agostina Belli hviezdou formátu Cardinale/Lolobrigida je pre mňa veľkou záhadou. Proste treba vidieť, popisovať film je zbytočné. (10.08.2015)

Vím o tom filmu léta a neuměl jsem si představit, že by příběh s tématem slepoty mohl být (také) komedií. Jenže jak mi Dino Risi už víckrát ukázal, pro něj snad neexistuje téma, z něhož by nedokázal vykřesat humor. Cynická povaha věčně ukecaného Fausta Consola ve vztahu k poslušnému sluhovi tady vnáší díky Faustovým replikám do nálady spoustu nepřehlédnutelné ironie, oba spolu zažívají na společných cestách italskými velkoměsty i nejeden veselý zážitek a já byl překvapen, že Vůně ženy (alespoň v této původní verzi – remake jsem neviděl) je vlastně i road movie. Je to také krásná ukázka toho, jak za patřičné konstelace můžou komedie a drama (...jako v životě) fungovat spolu vedle sebe v jednom filmu, propojovat se a přecházet z jednoho do druhého. Tady vše skvěle funguje zásluhou Vittoria Gassmana, který předvedl snad nejlepší výkon, jaký jsem od něj viděl a žasl jsem, nakolik své postavě se zrakovým hendikepem dokázal přizpůsobit veškeré pohledy i způsob chůze, to vše s vypilovaným hlasovým projevem, nímž především dává coby Faust najevo svůj povýšenecký postoj a pocit (zdánlivé) sebestačnosti. Navrch krásná hudba, pohledná italská místečka a napínavé vyústění děje s přesným dávkovaním emocí směrem k závěru bez zbytečného sentimentu. Déle jsem si tenhle Risiho film coby jeden z vrcholů tvorby pana režiséra šetřil a naštěstí se mi dostalo skutečně výjimečného filmu. [90%] (03.06.2023)

Americký remake jsem už shlédl a v konfrontaci s ním obstálo italské drama víc než se ctí. Z původních čtyř hvězdiček jsem zvýšil hodnocení na absolutní počet. Takhle vypadá poctivý film. Dino Risi dokáže velmi dobře pracovat s lidskými emocemi a se scénářem zacházet tak, aby nesklouzl k lacinému sentimentu. Přitom příběh invalidního důstojníka, který přišel o zrak, k tomu přímo vybízí. V první řadě je to drama o lásce, ale i o vyrovnávání se svým postižením. Velmi dobrá je hudební složka, ústřední melodie ve mě doznívala ještě dlouho. Vittorio Gassman se se svojí obtížnou rolí vyrovnal se ctí, jeho cynický zahořklý důstojník Fausto je skvěle zahraný a herec za něj dostal oprávněně celou řadu festivalových cen. Co oceňuju, je realisticky pojaté prostředí a to, že se režisér nebál do svého filmu začlenit hodně temné prvky. Celkový dojem: 90 %. (27.05.2009)