Jako zajíci

Nu, malý lesní muž se mi moc líbil. Dospělé role na průměrné úrovni, dětské nic moc. První film mé oblíbenkyně Barbory. Dějově to ujde, snímek je prakticky rozdělen na část pro dospělé a část pro mladší generaci. Dobrý odpočinkový film. I v tomto snímku můžeme v rádiu zaslechnout pana Brodského vyprávět pohádku. Noční scény jsou tak tmavé, že není nic vidět. Mínusy za to. (24.03.2016)

Chalupářství jako fenomén mě vždycky dost iritovalo, tenhle film ale nabízí sympaticky kousavý pohled s půvabnými postavičkami. Všimněte si například, že Oldřich Vlach se pro tenhle typ postav snad narodil (viz například Na samotě u lesa). Pokud se budu držet tématu souvisejících filmů, tak třeba scéna hořícího hausbótu úplně evokuje Hoří, má panenko a padají tu nádherné hlášky ("Mirku, jestli se chceš dívat, dojdi si pro svetr!"). Hlavní dějovou linií je ovšem hezký příběh prázdninového klukovského přátelství podbarvený příhodnou hudbou navozující atmosféru zlatého času trampingu třicátých let. Někdo už tu poznamenal, že v nočních scénách je celkem hovno vidět. To ano. Film navíc jistě nepatří ke klenotům naší tehdejší kinematografie. To taky ano. Přesto zcela bez uzardění dávám 4 z 5. (30.10.2012)

Velmi zřídka na našich obrazovkách objevující se film, který zaujme hned z několika důvodů: zajímavá postava Zdeňka Svěráka, která je velmi civilní. Dále poměrně otevřená kritika poměrů v dobách normalizace. Romantický pohled na život u přehrady očima kluků je v ostré konfrontaci s pohledem a problémy dospělých, úcta k životu a přírodě je v rozporu s pohledem lidí z města, kteří si hrabou jen na svém písečku. Kluci hráli docela pěkně, i když postava Michala Dlouhého mi příliš sympatická nebyla. Možná, kdyby byl film vysílán častěji, tak bych nehodnotil tak vysoko, ale (nejen) pro tu vzácnost dávám 4*. (19.09.2011)

Na dětský film je to pěkně drsné. Zabíjejí se tam myši golfovými holemi, připravuje se zabití králíka a prázdninová romantika se někam vytratila. Karel Smyczek se vykašlal na laskavou poetiku a natočil deziluzivní příběh o problémech života v chatařské oblasti. Závist, osobní zájmy, intrikaření, i prosté bodání do zad jsou běžná politika, a nikdo se nad nimi nepozastavuje. Docela se divím že mu to prošlo, protože tahle satira tehdejší společnosti není zjemněná ani nezbtným humorem, ani laskavými charaktery. (29.04.2021)

Film z roku 1981, ne zrovna moc vysílaný no musím se přiznat že jsem ho ještě nikdy předtím neviděl. Scénář a námět zde vytvořily Radek John a Ivo Pelant. Film vlastně navazuje na předchozí Smyczkův film Jen si tak trochu písknout, rovněž z Johnovýma Pelantovým scénářem a zamýšlí se vůbec nad působením velkoměsta na dospívání dětí, které urychluje v kladném i negativním smyslu. Všechny ty negativní a stinné stránky velkoměsta jsou tu jakoby přemístěny do rekreační chatařské oblasti na Slapech. A kolem příběhu chlapeckého přátelství se tu rozvíjejí jak malo-problémy z maloměšťáctví, tak je tu zachyceno i ohrožení a devastace přírody, ale také sobectví dospělých v podobě komfortu a nekontrolované krutosti dětí. Kam se ale poděla prvorepubliková romantika z třicátých ale i třeba ze šedesátých let.? Civilizace se holt mění, i se všemi svými nešvary. Trochu mi zde ale vadilo to docela časté černo v podobě noci, kde nebylo vůbec nic vidět, ale jako obvykle zde byli tuny dialogů. To mi zkazilo tak trochu můj celkový dojem z tohoto jinak celkem povedeného prázdninového příběhu. Takový lepší průměr, herecké výkony nic moc, nikdo mi zde neutkvěl v paměti natolik, že bych ho zde vyzdvihl, ale jako celek to docela ušlo. (10.02.2007)