Happiness
Šťastie
Režie:
Todd SolondzScénář:
Todd SolondzKamera:
Maryse AlbertiHrají:
Jane Adams, Jon Lovitz, Philip Seymour Hoffman, Dylan Baker, Lara Flynn Boyle, Cynthia Stevenson, Justin Elvin, Lila Glantzman-Leib, Louise Lasser (více)Obsahy(1)
Tři sestry a jejich abnormální vztahy. První - Joy Jordan, je odmítnuta svým nápadníkem, který později spáchá sebevraždu. Nemá štěstí v lásce, je opuštěná, její sestry už nevěří že může být někdy šťastná. Pak se ne příliš šťastně zamiluje do jednoho svého studenta. Druhá ze sester - Trish je šťastně vdaná za seriózního psychiatra, se kterým má tři děti. Časem se ale u něj začnou objevovat pedofilní sklony. Znásilňuje spolužáky svého syna, který řeší problémy s prvním vyvrcholením, a ukájí se nad dětskými časopisy. Třetí sestra - Helen je krásná spisovatelka, která nemá o nápadníky nouzi. Zamiluje se do ní pacient jejího švagra a ona musí odrážet jeho sexuální ataky. Ani manželství rodičů těchto tří sester není právě šťastné. Happiness je černá komedie plná sexu a úchylek, kde nikdo není dokonalý. (Zoiberg)
(více)Videa (2)
Recenze (148)
Pokud si dobře vzpomínám, uvádí Sigmund Freud v některém ze svých textů příklad "štěstí", které pocítíte tehdy, když vám za studené noci vyleze palec u nohy z pod peřiny a začne mrznout a vy si jej zastrčíte opět pod peřinu. Tím ovšem nechci "štěstí" v Solondzově filmu nijak zlehčovat. Jsou to zkutečná štěstí. Zde na poli sexuality, ale podobná jsou i v oblasti osobní kariery, byznysu či politiky - zde jsou ovšem nejpatrnější. Je pravda, že ještě před padesáti lety by byla jen málo myslitelná, ale to jen proto, že na ně nebylo v rámci boje o existenci dost času. Dříve se "štěstí" uskutečňovalo rychle a brutálně. Zde máme čas se v něm nimrat, a díky tomu i něco poznávat a poznané s něčím srovnávat. Rodinu Jordanovu a osoby, které s ní přicházejí do styku, nevidíme jako absurdity nebo extrémy, jsou součástí běžného toku života. A navíc: budoucnost se neptá, co bylo reálné a co virtuální, zůstává jen "štěstím" nasládlá pachuť života. Sám si o významu štěstí dle Todda Solonze ani dle svého života moc nemyslím. Raději zpět k Freudovi, který chtěl zřejmě říct, že štěstím je okamžité odstranění tělesné či duševní bolesti - nic nad to. Pokud vás dneska nebolí zub, máte štěstí. A pokud ano, budete ho mít, až vám ho zubař vytrhne. ()
[2,5*] "Hey, you come one day. You'll see." Úchylná prehliadka rozličných sexuálnych deviantov, ktorá ma svojim "humorom" míňa veľkým oblúkom. Todd Solondz tu v snahe napodobniť Woodyho Allena (v perverznejšej a nevtipnej forme) vytvoril strojený, poriadne vykonštruovaný svet so zrejmým úmyslom diváka za každú cenu šokovať a znechutiť. Je tu doslova celé panoptikum odpudivých postáv, ktoré sú ale "sitkomovsky" ploché (keby to boli aspoň vtipné karikatúry, tak nič nepoviem). V tej odpudivosti medzi nimi vynikajú mimoriadne hnusný úchyl Allen (všetka česť herectvu Philipa Seymoura Hoffmana), úlisný pedofil Bill Maplewood (Dylan Baker) a tlstá psychopatka (Camryn Manheim). Do toho ešte hraje strašne plytká hudba, ktorá s týmto svetom dokonale ladí. Nuž, aj takéto filmy sa občas objavia medzi 1001 filmami, ktoré musíte vidieť, než umriete. Nemyslím si, že by mal Todd Solondz nejaký filmársky talent, aspoň podľa toho, čo predviedol za jeho doterajšiu, viac ako 30-ročnú kariéru. "It was a crime of passion. I'm a passionate woman." ()
"JOY, NEBOJ SA. JA SA NESMEJEM TEBE. SMEJEM SA S TEBOU!" - "ALE JA SA NESMEJEM..."____Spoilery. Možno sa to zdá ako zvláštne porovnanie, ale napadlo mi, že podobný film by možno urobil Michael Haneke, keby sa rozhodol nakrútiť komédiu. Avšak tam, kde Hanekeho filmy vyvolávajú takmer výlučne depresiu a zmar, Solondz tieto javy zahaľuje do nadsázky, čierneho humoru a vtipu.____ŠŤASTIE je filmom, ktorý by sa dal označiť ako sociálna kritika, alebo ešte lepšie: satira, možno až fraška. Už prvá scéna, zobrazujúca Joy a jej priateľa v reštaurácii, ktorá akoby vypadla z absurdného divadla, predznamenáva celý tón filmu. Postupne sa nám predstavuje panoptikum bizarných postáv, ktoré svojimi charaktermi a činmi nastavujú zrkadlo navonok bezstarostnému a „normálnemu“ životu usporiadanej strednej triedy. Solondz film delí na viacero dejových línii. V každej sa zameriava na iného protagonistu, resp. protagonistov a ich príbeh. Film je dôkladne štruktúrovaný, predstavenie charakterov je dostatočne vyprofilované a aj vďaka tomu všetky tieto línie držia pohromade a vytvárajú jeden kompaktný celok. Spomínal som, že ŠŤASTIE je satira, pre niekoho možno miestami až prekvapivo cynická a absurdná. Takmer žiadnej z postáv nemožno „fandiť“ či si ju obľúbiť. Každý je niečím doslova úchylný. Pedofilný psychiater. Jeho manželka, ktorá má všetkého dosť a ktorá utešuje svoju sestru slovami, že si „vždy myslela, že to nikam aj tak nedotiahne.“ Úspešná spisovateľka-poetka, ktorá si spätne želá aby bola v detstve znásilňovaná. Jej sused, ktorý sa ukája náhodnými telefonátmi cudzím ženám a do ktorého je zamilovaná jeho susedka, trpiaca komplexmi zo svojho vzhľadu a ktorá zavraždila vrátnika a teraz skrýva jeho rozporcované telo v chladničke. Možno jediná z postáv, ktorá sa k divákovi trochu približuje je smoliarka Joy, na ktorú sa sype jedna pohroma za druhou a ktorá sa akoby snaží zapadnúť do sveta, ktorý ju obklopuje, ale vždy sa vyskytne nejaký prvok, ktorý jej to prekazí._____Divácky odstup od protagonistov je však len ďalšia režisérova rafinovaná pasca. Áno, všetkým hrdinom sa smejeme a možno si myslíme, že sme takpovediac lepší a iní. To je však samozrejme úplne mylná domnienka. Myslím si preto, že film nefunguje len ako zrkadlo výlučne americkej spoločnosti, ale akejkoľvek konzumnej society. Celý ten smiech je teda do istej miery mrazivý a dalo by sa povedať, že gogoľovský – sami sebe sa smejeme. Niektoré scény sú vyslovenou paródiou na podobné schémy zo všetkých pozitívnych amerických filmov – napr. rozhovory pedofilného otca so svojim synom ohľadom pohlavných orgánov a masturbácie, za doprovodu idylickej hudby. Inokedy nastupuje vyslovene cynický škľab – keď pedofil mieri autom k malému chlapcovi, ktorý ostal sám doma, odbočí do tmavej ulice a kamera sa zastaví na výstražnej značke Pozor, deti! Mnoho ďalší scén je nakrútených v podobnom duchu: z hereckej akcie, hudby a spôsobu nakrútenia je jasné, že ide o humor a to o humor, ktorý funguje. Napriek tomu zo zobrazovaných udalostí mrazí a Solondz tým iba podčiarkuje absolútnu vnútornú prázdnotu a egoizmus hlavných hrdinov._____Vo svojej podstate je pre mňa film radikálnym, nihilistickým podobenstvom nielen o spoločnosti, ale o samotnom človeku ako takom. Skvelému dojmu napomáhajú bezchybní herci, sústredená réžia a skvelá práca s hudbou a gradáciou jednotlivých línii. Rozhodne stojí za pozornosť! () (méně) (více)
Tak nevim co v tomhle snimku mam vlastne najit a popravde ani me nebavi neco hledat, protoze jsem se pronudil do 3/4 filmu a pak jsem to jednoduse vypnul. Mozna jsem jen neporozumnel co nam tvurci chteli rict, jestli teda vubec neco. Vim z vlastni zkusenosti, ze svet je plny jeste horsich a podivnejsich zivotnich osudu, ale tohle pochmourno bylo i na me depresivni a nudne. Pri sledovani jsem mel neutuchajici touhu nacpat si svoje ponozky do pusy a soucasne prelozit celeho Hamleta do klingonstiny, jen abych nemusel dal pokracovat ve sledovani tohohle nekonciciho pribehu co nikam nevede a tahne se jako smrad nedelnim ranem jednou malou jihoceskou vesnici. ()
Naposledy som to videl na strednej a stále to vo mne vyvoláva silný nepríjemný zážitok. Film plný nešťastníkov a rôznych úchylákov. Najikonickejší je pedofil Dylana Bakera. Od tohto filmu som ho už nikdy nedokázal vnímať v kladných úlohách. Pri jeho rozhovoroch so synom ma zakaždým mrazilo. Najviac mi bolo ľúto totálnej smoliarky v podaní Jane Adamsovej. Tej sa nedarilo nič na čo siahla. Trefne film vo svojom komente opísal Matty. Čo viac k tomu dodať. Je to panoptikum riadnych exotov, ktorý možno žijú aj vedľa vás. Za ďalších 20 rokov si to možno znova zopakujem. 8/10. ()
Galerie (21)
Zajímavosti (3)
- Režisér Todd Solondz si ve filmu zahrál drobnou roli vrátného. (skudiblik)
- Film byl vyhlášen časopisem Premiere jako jeden z „25 nejnebezpečnějších filmů“. (HellFire)
- Písnička "Happiness", kterou ve filmu zpívá s kytarou Joy (Jane Adams), zní při závěrečných titulcích v podání Michaela Stipea ze skupiny R.E.M. a zpěvačky a herečky Rain Phoenix. (skudiblik)
Reklama