Welcome to the Dollhouse
(festivalový název)-
Vítejte v domečku pro panenky
(festivalový název)
(více)
Vítejte v domečku pro panenky
Welcome to the Dollhouse
Režie:
Todd SolondzScénář:
Todd SolondzKamera:
Randy DrummondHudba:
Jill WisoffHrají:
Heather Matarazzo, Matthew Faber, Brendan Sexton III, Ken Leung, Eric Mabius, Will Lyman, Bill Buell, Rica Martens, Christina Vidal, Christina Brucato (více)Obsahy(1)
Život jedenáctileté Dawn Wienerové, odehrávající se mezi sedmou třídou základní školy a „spokojenou“ středostavovskou domácností, není zrovna velká legrace. Jako nejčastější terč posměchu spolužáků nemá Dawn na růžích ustláno, o rodině, kde apatický otec a mírně hysterická matka dávají přednost bratru šprtovi a rozmazlené sestřičce, ani nemluvě. Přitom ale odrůstající „ošklivé káčátko“ nechce nic víc než někam patřit a být aspoň trochu oblíbená. A tak se jednoho dne rozhodne sbalit největšího lamače srdcí svých spolužaček. Černá komedie zatím jen naznačuje pozdější zájem Todda Solondze o konfrontaci bizarního a úchylného s takzvaně normálním. Už ve svém druhém filmu však scenárista, režisér a producent v jedné osobě dává průchod vášni pro životní outsidery, která jej pojí s jinou ikonou nezávislého filmu Terrym Zwigoffem, a nesentimentální, hořce humorné přiblížení jejich osudů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (43)
Téma založené na "demenci" amerického venkova mi z nezjištných důvodů není vůbec cizí. Po shlednutí filmu mě automaticky napadl film Gummo. Ale musím přiznat, že sem se u Wellcome to Dollhouse skrze všechnu tu byzarnost, zvrácenost a úchylnost, kolikrát i za břicho popadal.... ()
Velmi silný snímek o 11-ti leté dospívající holce, která to v životě nemá příliš lehké. Ve škole ji šikanují, Doma je zase pro svoji matku spíše problém a upřednostňuje své další 2 děti. 80% ()
děj lze vlastně shrnout poměrně rychle a jednoduše: příběh dospívající zanedbávané dívenky, která má neskutečnou smůlu. Todd Solondz do toho přikuchtil velkou špetku bizarno-černého humoru, typickou i pro jeho další filmy (Happiness, Wiener-Dog...). nevinnost se kříží s krutou realitou, podivné se stává zcela běžným. silnou atmosféru devadesátek a maximalizované trapno je potřeba zažít na vlastní oči a kůži. za mě určitě jeden z nejztotožnitelnějších snímků pro mládež. ()
Americká krása před Americkou krásou, filmový ekvivalent 1979 od Smashing Pumpkins; kukátko do periferie, ovšemže bez hřejivé nostalgie. Síla filmu tkví nicméně právě v tom, že Solondz NENÍ artistní Sam Mendes, ni k patosu náchylný Billy Corgan. Kde anglický fachman dává průchod uměleckým exhibicím, Solondz prostými filmovými prostředky lakonicky přepisuje notičky (svého) nelítostného scénáře. Hlavní hrdinka představuje konglomerát všech horších příznaků puberty: je... není hezká, ve škole dostává deku a doma je spíš v zahradním bunkru než otcovském domě, jemuž vládne pevnou rukou maminka, zakoukaná do prázdňoučké nejmladší dcerušky. Dawn, která je obětí ale i převodníkem neblahých vzorců, pochopitelně představuje citlivý uzlík siločar vyplývajících z diskutabilních středostavovských poměrů. Její peripetie obžalovávají duté instituce rodinou počínaje, školou konče, navenek naleštěné, uvnitř dysfunkční či přímo lynchovsky strašidelné. Jedinou výtkou trefných pojmenování by mohlo být jejich zlo snad až příliš ultimátní, aby šlo mluvit o realismu, k němuž se Solondz hlásí; jestliže mendesovština, estetizující suburbánní torturu uměleckými prostředky, neschází, kapka corganovského smíření možná ano. Můj třetí Solondzův film, další mě neminou. ()
Ve Woodsmanu prohlásí v jedný krátký, ale pro vyznění příběhu důležitý scéně 11letá Robin, že jedenáct je ten nejblbější věk. A tenhle film je o nejblbějšim věku celej - a fakt dobře natočenej. Dneska by některý scény a dialogy producenti nedovolili, protože jsme zdegenerovaný snahou předstírat za každou cenu, že mezi dětma neexistuje šikana, rasismus, xenofobie a sexualita. I díky tomuhle časovýmu (rovná se společenskýmu) odstupu je ten film dneska tak osvěžující. ()
Hořkosladké indie o dospívání, rebelii a outsiderství. ()
Nikdy bych nevěřil, že na tak skvělý film narazím náhodou na YouTubu. Splňuje to úplně, ale úplně všechny moje předpoklady na špičkové drama. Má to skvělé postavy s výbornými charaktery, děj, který se snad ani na vteřinu nezastaví a situace navazuje na další, takže není čas na žádné tápání na místě, samozřejmě to samotné drama je bomba a to vše je nakonec v poklidu uzavřeno trochu hlubším koncem! Má to též skvělé soundtracky, velmi se mi zalíbila taková ta několikrát se opakující energická skladba (např. cesta z ředitelny) a už samotná písnička Welcome to the Dollhouse je skvěle patřičná! Jedná se o jedno z těch více zasahujících dramat a nebál bych se to považovat za to nejreálnější drama, co jsem kdy viděl, a zároveň jako jeden z nejlepších filmů 90. let! Vřele doporučuji. Mám v plánu zhlédnout další filmy Todda Solondze. Jen škoda, že bratr můj názor nesdílí. Jemu to přišlo bez emocí a negradující, štvaly ho soundtracky a konec čekal temnější. Absolutně ho nechápu 😑. VYHODNOCENÍ: NEJLEPŠÍ TEEN DRAMA EVER A CHCI TAKOVÝCH VÍC!!! ()
Ani drama, ani komedia. Jednoznacne je to ale vyborna studia a nahlad do jednej navonok obycjanej rodiny. Todd Solodz este naraba s citlivymi socialnymi otazkami opatrnejsie a svoju otvorenost a odvahu pusta z klietky az pri Happiness. Troska menej vycibreny scenar je prekryty vydarenym obsadenim - specialne hlavna hrdinka (Heather Matarazzo) je dievca, ktoru nenajdete hocikde. P.S: Dalsie velke plus prinasa soundtrack. Titulna skladba sa mi velmi dlho drzi v hlave. ()
lidé se dělí na zlé & ošklivé a pak na ty zlé & ošklivé... jo, Solondzi, tvé filmy jsou taky pěkně zlé... a nejvýstižnější komentář je až ten úplně dole od slečny roithamer. ()
Atmosferou podobne Virgin suicides, byt to je mnohem mene snove, vice prizemnejsi a vtipne. Prijmene zachyceni jednoho nelehkeho detstvi na druhem stupni zakladni skoly v malomeste na vychodnim pobrezi USA. Nektere z charakteru jsou jednoduse nezapomenutlene, i kdyz scenari je obcas trochu zatezko uverit, ale koho to vlastne zajima? ()
Na zakladce chodil vedle do tridy kluk, ktery se jmenoval Jirka Šmira. Ze sta deti v rocniku predstavoval cele jedno procento obeznich deti (konec 80tych let, dneska je to skoro naopak, at ziji hamburgry, "rybi prsty" & vselijake nudle s cimkoliv). Teno Šmira.byl vystaven sikane (tehdy se tomu jeste rikalo zlobeni), tedy hlavne verbalni. Dodnes si pamatuju popevek "Šmira.nasel syra, ma po nocni a zira". Tenhle spoluzak se mi vybavil pri sledovani "Domecku". Je tezke byt jiny, jesteze ja jsem byla v detstvi hubena jak lunt (dnes uz musim zabranovat ovarovemu pasu 40ti kilometry behu tydne a nejakym tim kroucenim se do fujtajbl joga pozic) a mela tetu v zapadnim nemecku, kterazto mi posilala komiksy a tricka s mikymauzem, coz me v ocich spoluzaku tehdy posunovalo o stupen vys v evolucnim zebricku. Loser Wiener me proste bavila. Konecne film, ktery me doopravdy zaujal ( a dojal) bez toho aby mi servilne a podbizive lezl do anusu (Tore tanzt). Takze Todde.. Za me plaec nahoru! ()
Všimnuli jste si někdy, jak je náš život ve většině případů hrozně povrchní? Dawn Wiener vyrůstá v perfektním domě, s o sebe a rodinu dbající matkou, vydělávajícím otcem, výborně studujícím bratrem a tou nejroztomilejší malou sestřičkou. Nicméně to, co vidíte, je jen iluze, kterou uvádí na pravou míru samotná Dawn. Kdybych já byla v její kůži, utopím se v tom přílivu nespravedlnosti, který jí semílá. Dawn dostala do života jen to „špatné“. Není ani hezká, ani zvlášť chytrá a vedle její úžasné sestřičky Missy je tím pádem pro své rodiče téměř neviditelná. Osobně bych ale byla raději přehlížená než být obklopena tak nenávistnými a krutými spolužáky jako ona. A z čeho pramení již zmíněná krutost? Jako důkaz stačí jeden krátký dialog z tohoto filmu: “Why do you hate me?” – “Cause you’re ugly.” I přes všechno zkažené kolem sebe prokáže Dawn velkou vnitřní sílu, když se snaží pomoci lidem, kteří jí dělají ze života peklo. Všichni bychom si asi měli projít podobnou situací. V závěru si pak totiž budeme vážit věcí jako je láska, uznání a popularita, které Dawn chybí, ale my je považujeme za normální. Welcome to the Dollhouse považuji za precizně provedenou sondu do tzv. amerického snu. ()
Solondz od dob Stesti, ktere kdysi davali tusim ve Varech, vysoky oblibenec, a tahle vec je prislibem jeho nasledujicich mistrovskych kousku. O osamocenosti a predavani negativni energie. ()
Tahle komedie je opravdu černočerná. Být malou Dawn, tak jsem asi nadosmrti traumatizovaná, zablokovaná a maximálně zakomplexovaná. Ona to ale pojala jaksi statečně a celý to nadlehčila. 4 za konec ve stylu "No co, takovej je život. Nenaděláš nic". ()
..protože ve většině holčiček není ukryta princezna, ale dawn wiener. ()
To snad natočil nějaký americký Kachyňa, nebo co, velmi niterné a psychologické.....Jestli znáte skvělý americký seriál Báječná léta - tak tohle by se mohlo jmenovat Báječná léta pod psa......chudák holka a její těžký život v ústrcích a nepochopení. Zpracování průměrné. ()
Tohle mě ku podivu docela bavilo. Dokonce skoro víc než Happiness. Někdo tady psal, že se Solondz "rozjel" až v Happiness, a myslím, že to je pravda. Má to podobnou jeho specifickou náladu, ale něčím byl tenhle film trochu víc v klidu. Docela mě bavilo, že to není klasický film o outsiderovi, a chudáčkovi na škole, který je hodný, a nevinný, ale všichni ho šikanují, a jsou na něj zlý. Protože ona Dawn je taky docela svině. ()
"We love you, Dawn!" 100% ()
Nemám rada filmy, pri ktorých sa ludia za každú cenu musia cítiť trápne alebo pohoršene. Solondz je ale ešte celkom znesitelný. ()
Další ze sorty tak povedených a zahraných filmů, že si vůbec nepřipouštím, že hlavní hrdinka Dawn je pouze talentovaná herečka a nikoliv skutečná postava. Hodinu a půl jsem byl zabydlený v jejím bizarním životě - Dollhouse a nerad ho na otevřeném konci filmu opouštím. Kdejaká akční blbina má svých 5 pokračování, tak kde je Dollhouse 2? P.S. Co se asi stane na výletě v Disneyworldu a proč se ho Dawn tolik obávala? ()