Excalibur

Excalibur představoval na počátku 80. let pro mou generaci první kontakt se žánrem fantasy a jeho vliv na utváření představ filmových fandů o západní kinematografii byl u nás nepopiratelný a hodně silný. Spolehlivě to lze vystopovat na nostalgických komentářích některých pamětníků. V časech mého mládí bylo zpochybňování kvalit Excaliburu nemyslitelné, píšeme ale rok 2019 a všechno je jinak. Anachronismy ve výzbroji a ošacení mě tentokrát nechávají chladným, jde přece o pohádku a nikoliv o historický příběh. Všudypřítomná topornost, ať už se týká způsobu vyprávění artušovské legendy, divadelních projevů herců v čele s Nigelem Terrym i pohybů komparzu v naleštěných plechových imitacích brnění je ale nepřehlédnutelná a místy opravdu bolestná. Tam, kde chce být snímek okouzlující a mystický, dnes působí kýčovitě a nechtěně směšně. Zubu času odolala hudba a slušný dojem může vyvolat i kamera, ale jinak je jen málo důvodů se k Excaliburu vracet. V rámci žánru ho přesvědčivě překonala nejen zpracování Pána prstenů a Hra o trůny, ale i řada dalších méně známých projektů. Celkový dojem: 55 %. O tom, jak byla Boormanova režie ledabylá, svědčí i scéna, kde dvěma běžícím rytířům v boji trčí z úst zapálené cigarety... (12.11.2019)

FIlm o legendě, který se stal legendou a vdechl Artušovskému mýtu podobu, pod kterou si jej představuju. Na tom má podíl jak výprava a stylizace, tak hudba dvou velikánů, Wagnera a Orffa. Kromě toho akcentem NAPROSTO DOKONALÁ britská angličtina. Anachronická výprava (zbraně, zbroj) k tomu naprosto sedne, nejde o historický film, ale o legendu, jak ji vyprávěl Mallory. Takhle má velkolepá fantasy vypadat. (16.01.2007)

Já tyhle osmdesátkové history/fantasy fláky prostě nedávám. A u Excaliburu jsem trpěla dvojnásob. Celý příběh byl klasický Artuš & Co., což by nebylo až tak strašné, kdyby se v tom filmu vlastně něco dělo. Nuda na entou. Herci jsou dřeva a Nigel Terry je snad nejhorší Arthur, jakého jsem viděla, nemá charismatu ani co by se za nehet vešlo. Scénář šustí papírem při každé replice. Výprava je kapitolou sama pro sebe. Rytíří v daném století očividně ve zbroji i spali, protože ve filmu ji na sobě mají v 9 z 10 scén. Excalibur byl zase očividně vyroben z hliníku vzhledem k tomu, že ho Arthur drží jako smeták. Nikdy víc a jdu si spravit chuť Králem Artušem. 1* za hudbu, druhá je za to, že jsem se na to vůbec dokázala dodívat. (28.12.2011)

Doposud nejlepší zpracování artušovské legendy, jaké jsem viděla. Výborně zvládnutá visuální - bitvy, fantastické scény kouzel etc. i zvuková - Orffova Carmina Burana nebyla snad nikdy využita lépe - stránka. Bohužel, herecké výkony tak úplně nekorespondují se zbytkem filmu - takřka jediní, komu se nedá nic vytknout, jsou Merlin, Morgana a Igraine s Cornwallem (a to beztak jen proto, že tihle dva nedostali více prostoru), zbytek je vskutku tragikomický. Nejhůře asi dopadli Artuš s Lancelotem, první působí po celý film jako mentálně retardovaný a druhý jako arcibuzík. (15.11.2006)

Tak jsem se konečně dostal i k této klasice. Vypráví artušovskou legendu zas trochu jinak, než ostatní filmy. Místy je to docela temné a je tam dost časových skoků. Magie tam taky moc nenajdeme. Film zobrazuje Artušův život a jeho vládnutí. Nejdřív musí spojit dohromady rozhádané království, a poté bojuje s vlastním synem. Bitvy jsou tady udělané hodně dobře. Najdeme tu i pár slavných jmen. Hodně povedený je i hudební motiv. Jen to mohlo být o něco kratší. "Najdi grál." (20.02.2022)