Inkognito

Adrenalin je droga a když je vám podáván při rozbíjení cizí huby a ještě vám za to zatleskají, není nic opojnějšího. Policista v civilu se má vetřít mezi skupinu chuligánů, aby se dostal na kobylku jejich špičkám. Drsný život výtržníka se mu však natolik zalíbí, že nevnímá svou vlastní proměnu - ztrátu dosavadních ideálů a hodnot. Člověk je takový, jací jsou lidé kolem něj. Poslední záběr mě totálně odrovnal. 85% (09.09.2010)

"My jsme kluci z Shadwell, natrhnem vám prdel", nebo tak nějak. Pokřik jedné ze skupin válečníků - archetypálního společenství bojovníků existujícího v každé době a ve všech regionech. Tahle skupina trénuje po hospodách a bojuje na stadionech. Bohužel: jsou "nepotřební", nečeká se žádná válka, a "samoúčelní", tedy kriminalizovaní (jedno z témat filmu) - a bohudík: je jim spolu dobře a chvíle, které spolu prožívají je zcela naplňují. John, přemýšlivý policista a poměrně jednoduchý člověk, si po své hvězdné "hodince" mezi rowdies, již nedokáže zavázat policejní kravatu - to je téma druhé. Třetím tématem jsou policejní praktiky, které končí tam, kde začíná politika. Pozn. 1: Vedle skupiny (třídy, kasty) bojovníků existovali/existují skupiny obchodníků a politiků, kteří se scházejí v "pánských klubech", hrají kulečník, pijí burbon a nakonec jdou za slečnami. Přitom ovšem uzavírají obchody a pakty a rozhodují o tom, na koho se válečníci mají vrhnout. Pozn. 2: Dalším tématem, které považujeme obecně za důležité (konkrétně já a hajný z Brušovce) je pojem "míry a meze", které se klikatilo celým filměm - to by ale vedlo za obsah i rozsah skromné recenze. Pozn. 3: Dal bych plný počet hvězd, ale domnívám se, že vztah Johna a jeho manželky byl účelově pojednán tak, aby se tím především podpořil účinek filmu. (26.08.2017)

Co se povedlo byla především Grahamova proměna, které jsem neměl problém uvěřit. Líbila se mi i atmosféra chuligánského prostředí a syrově ztvárněné bitky. Bohužel nesedla mi příliš samotná infiltrace, protože takhle snadno to zkrátka nejde, ale to je bohužel obecný nešvar filmů pracujícím s touto tématikou. I.D. každopádně určitě patří ve svém žánru k nadprůměru. 80% (23.04.2013)

Nó, hustý. Hooligans jako takoví, to jsou pro mě kreténi, ale když se o nich natočí dobrej film, tak to dokážu ocenit. Nejvíc se o to zasloužil Reece Dinsdale, kterýho jsem nikdy moc nemusel, ale tady hrál tak, že jsem z něho sral magi v kostkách naležato. V jeho šílenejch fázích mi hodně připomněl Begbyho z Trainspottingu, ale způsob, jakým dokázal zahrát přerod z hodnýho cajta v agresivního hooligana a pak v nacistickýho vyvrhela, to bylo něco neskutečnýho. Gesta, grimasy, dobře napsaná postava, děj. To všechno se snoubí v lahodnou podívanou. Viděl jsem to v originále s angl. titulkama a ten slang mi dělal celkem potíže, ale fuck v každé větě celkem navodilo žádanou atmošku a pochopit se to dalo v klidu. Mě teda nejvíc dostala scéna, jak se šel omluvit svojí ženě, ale ta na něho poslala rodiče s psama, takže ju musel fakt hóóódně hnusně a drsně poslat do prdele, a to je slabej výraz... (03.12.2008)

Myslím, že pointou rozhodně není film o hooligans, jako vylíčení vnitřní nespokojenosti hlavního hrdiny, který je sám o sobě ztracen, ztratil svou identitu při infiltrování se. Konec filmu zobrazuje jeho přechod do jiných extremistických skupin, to podtrhuje, že Davis se zaměřil na ztrátu identity, ne na hooligans. Po filmu mi bylo chvilku špatně, myslím, že to ukazuje výborně provedené dílo. (11.05.2014)