Tajuplný ostrov

Po těch letech mě překvapilo, jak se TO vleče: kluk jde za útes pro mušli a divák fakt čeká, dokud se za 10 minut nevrátí. Vadí to ale? Není to spíš chyba týhle doby, že potřebujeme neustálou akci a nejsme ochotni chvíli počkat (ostatně si vzpomínám, že pro nedočkavce existuje verze sestříhaná dio formátu celovečerního filmu - když jsem ji viděl v našem agitačním středisku, tak mě, milovníka seriálu, hodně rozladila)? K tomu jsou tu chvílemi překvapivě realistické dialogy a jedna z nejvýraznějších titulkových melodií na světě. Jo a inženýr Smith patřil k největším hrdinům mýho dětství. Víc než na 2 díly teď k stáru koukat asi nebudu, ale kdysi to pro mě byla jedna z nejmilejších věcí, které se objevovaly v komunistické televízi. (04.10.2010)

V útlém mládí jsem vernův Tajuplný ostrov miloval. Jako dítěti, které příliš nevynikalo ve sportech, mi imponoval Cyrus Smith, který ne hrubou silou, ale svými znalostmi a rozumem vtiskává ostrovu svou vůli. Je živým ztělesním tvrzení, že vědění je moc. V jeho případě moc laskavá a dobrá. Z ničeho dokázal vybudovat "civilizaci". A ta může dospět až do technických výšin (hlubin :) ), ve kterých se vznáší kapitán Nemo. Právě tento prvek mi na knihách francouzského vizionáře učaroval a právě tento prvek, třebaže zcela rozhodně nemizí, ustupuje v seriálu lehce do pozadí. Na úkor techniky se posouvá více k běžným robinsonádám. Na úkor páry, nitroglycerinu a sklárny kolonizátorů je více pozornosti věnováno až mimozemským technologiím Nema. Ty jsou ovšem reprezentovány mimořádně nevkusnými předměty, kterým vévodí Nemův upjatý "kožený" obleček a zlatá přilba. Přesto všechno se však část ducha Tajuplného ostrova do seriálu dostala. (09.12.2008)

Natočit seriál podle jedné z nejkultovnějších a nejznámějších knih dobrodružně-vědecko-fantastického žánru, není snadné, ale Francouzi se s tím vypořádali slušně. Knihu znám takřka zpaměti, takže největším zklamáním pro mne byly pasáže, kde se seriál od předlohy nejvíce liší, kde filmaři popustili uzdu vlastní fantazii a neřídili se vynikající invencí literárního génia Julese Vernea. Odpustil jsem jim, že kapitán Nemo v seriálu vystupuje od samého začátku a není veškeré záhadné dění na Lincolnově ostrově zahaleno takovým tajemstvím, jako v knize. Omar Sharif postavu kapitána Nautilu ztvárnil perfektně, tudíž se alespoň máme nač koukat. Musíme však prominout věk této postavy, protože zatímco v knize jde o umírajícího, starého muže, zde je v plné síle. Řada vynikajících knižních pasáží musela být vynechána, což je jasné, ale škoda, že epizoda kolem zranění Herberta a zázračného zjevení léku, tu není. Záporem pro mne bylo také prostředí seriálového ostrova, který rozhodně nepůsobí tak idylicky, jako je tomu ve Verneově díle. Obecně lze říct, že seriál kombinuje i prky z jiných Verneových knih, což ve finále není na škodu. Vměstnat do 6 dílů tak velký román, jakým Tajuplný ostrov je, není snadné, tudíž je potřeba být k případným nedostatkům shovívavý. Při závěrečné sumarizaci kladů a záporů musíme do první skupiny zařadit také skvělý český dabing, doprovodné původní ilustrace, skvělou hudbu a příjemnou atmosféru, která skrze tento seriál umí k divákovi prostoupit. Závěrem bych si dovolil vyslovit přání, aby Verneův Tajuplný ostrov byl ještě někdy v budoucnu zpracován, nejlépe jako seriál, kdy by se co nejvěrněji držel knihy a naservíroval nám podívanou ve stylu Lost, kdy není nouze o napětí, atmosféru a tajemství (otázka je, zda lze něco podobného natočit v souvislosti s natolik známou předlohou). Velmi slušné 4*. (08.06.2014)

Modrý ostrov, v hlubinách oceánu * Modrý ostrov, pod sluncem tak velkým* Ztracený v moři Jako bod jako slza* Daleko od zimy a času* Modrý ostrov, uvidíte to brzy* modrý ostrov, mezi nebem a vodou * Za světem V úkrytu lidí * Nakonec ho najdete před sebou Modrý ostrov, * ztracený ve vesmíru* Modrý ostrov, ve světě vzhůru nohama* To nám nemůžeme vzít* Cestu už znám* jako modrý ostrov ... modrý ostrov* L'Île mystérieuse (Bonus - Interview d'Omar Sharif) (12.09.2014)

Naivní dílko s chaotickou kamerou, tisíc a jednou chybou skriptu, poloochotnickými hereckými výkony (ještě zvýrazněnými českým televizním dabingem s naprosto tragickým Pepíčkem Zímou), směšnou výpravou a lacinými triky, spíš uspávací než dramatické – božínku, jak málo mi tenkrát stačilo k absolutnímu uchvácení. Plus pravda ještě naléhavá ústřední melodie (kterou mi hodný táta zapsal do not, abych se ji mohl naučit na flétničku a zahájit tak svou celoživotní dechařskou kariéru) – vlastně snad jedině díky hudbě to drží trochu pohromadě. Ovšem pozor: mí dva filmově až příliš vzdělaní puberťáci to o čtyřicet let později celé odkoukali taky, sice s mnoha posměšnými poznámkami, ale zahnat se od toho nedali. Že by přece jen nějaká dovedně ukrytá nadčasová kvalita? A jedna věc je mi na tom z dnešního pohledu ohromně sympatická – samozřejmost, s jakou se tu do civilizovaného světa počítají arabské země. (22.03.2015)