Sugarlandský expres

Na Spielbergově snímku jsou nejzajímavější postavy obou desperátů. Vždy ho zajímal dětský svět, nekomplikovanost a naivita dětské mysli. Často se ve svých filmech vracel do dětství a z jeho tvorby je cítit, že v hloubi duše zůstal romantickým klukem s touhou po dobrodružství. Manželský pár drobných kriminálníků se rozhodl na útěku z vězení "osvobodit" maličkého syna ve spárů pěstounů bez ohledu na mizivé šance svého podnikání. Oba hrdinové jsou doprovázeni kolonou policejních vozů a obklopeni ostřelovači, ve své nezralosti a dětinskosti ale nechápou bezvýchodnost své situace. Vůbec nic jim nedochází, sní svůj sen a prožívají mumraj kolem sebe jako zábavnou šou se spoustou diváků. Užívají si každičký moment, kdy jsou středem pozornosti médií. O poznání lepší je v té roli Goldie Hawn, které postavy zastydlých puberťaček vyloženě sedí. Její umíněnost, bezstarostnost a okouzlení hračkami kolem jsou odzbrojující. Režisér v rozporu s realitou kormidloval pointu snímku narozdíl od přízemní reality do méně vyhrocené podoby, přesto mu americké publikum to rozstřílené auto v závěru nejspíš neodpustilo. Snímek se pohybuje v žánru tragikomedie, nicméně tenhle raný Spielberg ještě nedosahuje té bravurnosti vyprávění, na jakou si později filmoví fanoušci zvykli. Celkový dojem: 60 %. (22.03.2013)

Jakkoli už předtím Spielberg natočil několik rozsáhlých televizních projektů (natočil Duel; víceméně vytvořil postavu poručíka Columba), jeho celevečerní debut je až Sugarlandský expres, ve kterém vypráví podle skutečné události příběh mladého manželského páru, který v cestě za svým dítětem nešťastnou shodou okolností unese stejně starého policistu Maxwella Slidea. Státem odebrané dítě, které teď „patří“ pěstounům v Sugarlandu, od nichž chce pár milovaného syna získat zase zpět, je ale jen MacGuffinem vyprávění... Klíčový je motiv dětství/dospělosti u samotných „dospělých“ postav a dítě je jako v mnoha Spielbergových filmech jen impulz, nikoli hlavní téma. ___ Film konstruuje několik možných pohledů na celou událost. 1) Pohled tří mladých lidí v autě, kteří postupně více a více relativizují vztah únosci/unesený. 2) Pohled policejního kapitána Tannera, který je jim v patách a jako jediný si uvědomuje absurditu situace, když dospělí pořádají hon na děti, které dělají absurdní věci, aby získaly vlastní dítě. 3) Naprosto nevstřícný a skytě hysterický pohled majetnických pěstounů, které ani na okamžik nenapadne uvažovat, že pro mladý pár je touha po rodině a znovuzískání svého potomka naprosto přirozená (nehledě na prostředky). 4) Pohled americké veřejnosti, která pár až na několik militaristických psychopatů obdivuje, protože udělat cokoli pro udržení vlastní rodiny je přece tak americké a ušlechtilé. ___ Sugarlandský expres tak není i přes svůj žánr road-movie film o pohybu, protože samotný proces cesty jen poskytuje množství času pro postupné rozvíjení rovin jednotlivých pohledů. Přibývající množství policejních aut jedoucích v závěsu za hrdiny jen podtrhuje nepatřičnost situace... Klíčový je samozřejmě vývoj vztahu mezi ústředními třemi hrdiny v autě, když se ze Slidea stává další účastník úžasného dobrodružství s nesmyslným cílem. Slideův pohled je nejbližší divákovu, je nucen přehodnocovat postoje, snažit se chápat nesmyslné chování páru, ale i přes všechno opojení mediální popularitou a romantičností situace si uvědomuje, že Clovis s Lou Jean nakonec nemohou dosáhnout svého. ___ V Sugarlandském expresu je už vidět Spielbergova schopnost zprostředkovat vývoj soukromých vztahů jako fascinující dobrodružství, což později rozvine ve většině svých dalších snímků. Skoro každý jeho film o posunech v rodinných pozicích, přerodů dětských dospělých do skutečných dospělých (k čemuž jim často dopomůže kontakt s dítětem), o problematičnosti systému a v rámci možností nevinnosti jedinců (Tanner stojí na dvou pozicích – soukromá osoba a policejní důstojník, ale musí jednat v souladu s povinností) i o hořkosladkých koncích (Spielbergovy filmy většinou neposkytují modelové happyendy, každé štěstí je vykoupeno bolestí a ztrátou). (30.07.2007)

Spielbergův první kinofilm, který jsem si pustil jenom proto, abych měl tohohle režiséra odpozorovaného celého. A musím říct, že to nakonec nebylo vůbec špatné. Jo, příběh je takový klasický námět ve stylu Bonnie a Clyde nebo Thelma a Louise, ale relativně dlouhá stopáž nenudí a celý snímek hezky uteče, přičemž na konci nabídne zajímavé dilema. 80% (18.01.2017)

Aj keď sa jedná o Spielbergov dlhometrážny debut (výjma televíznych projektov), z toho, čo som od neho videl, ide podľa mňa o jeho najslabší film. Aj keď sa sprvu zdá, že tento mix krimi a road movie začína sľubne, zvyšok ukazuje opak. Dvojica slaboduchých protagonistov vyslovene nudí, divák aby čakal, kedy ich už konečne odbachnú, aby sa dej mohol vyvíjať iným smerom. Zachrániť to nedokáže ani inak schopný Ben Johnson, asi v jedinej vážnej postave, ostatné sú až nesympaticky odľahčené a totálne uberajú na atmosfére filmu. Celkovo je film príliš odľahčený a ten komediálny "náhľad" mi od začiatku vôbec nesedel. Inak, tých krátkozrakých 70-ročných odstrelovačov som vôbec nepochopil, asi nenašli žiadneho 80-ročného. Dramatickejší záver sčasti napráva celkový dojem, aj keď len o toľko, aby som nešiel v hodnotení o hviezdu nižšie. (19.02.2018)

No je videt, ze se Spielberg teprve zahrival, tohle nic moc extra neni. Prvni vec, ktera me napadla skoro na zacatku a nepresla me az do konce, proc proboha dva vicemene skoro netrestany manzele, ktery unesou nicim dulezityho poldu, pronasleduje policie snad z celyho statu, tady je totiz takovejch 30, 40 policejnich aut a vypadalo to spis smesne. Ale krome tohohle je navic celej film takovej vcelku utahanej a krome fajn uvodu se tam toho zas tak moc nedeje, takova lehce stereotypni jizda autem za synem, kde se hlavne ukazujou charaktery manzelu a unesenyho poldy a vsichni tri jsou predkladany jak naprosty sympataci, ktery by spolu sli klidne na pivko. Nevim no, proste me to moc nebralo. Nicmene je fajn videt tehdy jeste mladou, skvele hrajici a nesaskujici Goldie Hawn, i kdyz obcas se precejen neudrzi zacne blbnout. (03.01.2010)