Kairo

Houpačka. Místy Kurosawa dokáže parádně topit v hutné freaky atmosféře, bohužel taky ještě víc topit v příšerně natažených dvou hodinách. Díval jsem se na to napětkrát, na jeden zátah to nešlo vydržet bez chrápání. Čekal jsem to lepší, ale zas vzhledem k mé averzi vůči asijským filmům to tak hrozný není. 60% (06.09.2015)

Kairo je mistrovské dílo. Špičková studie života moderní společnosti a to zejména samoty, vykořenění a uzavírání se do sebe je elegantně podána na ilustraci tehdy se rozvíjejícího internetu. Myšlenky jsou tak nadčasové, že po třinácti letech od vydání vše platí ještě dvojnásob. O pointě filmu by se daly napsat sáhodlouhé eseje ale Kairo boduje zejména tím, že všechny tyto roviny jsou naprosto integrální součástí filmu. Kamera, hudba, atmosféra a horor samotný jdou ruku v ruce s námětem a jako celek tvoří jeden z nejlepších hororů všech dob. Práce s hudbou, zvuky a hlavně také i samotným tichem nemá obdoby. Interiéry, exteriéry, úhly kamery, světlo, stín či samotné rozestavění aktérů není zdaleka náhodné ale promyšlené do nejmenšího detailu. Pro horor je však nejdůležitější právě horor a tady Kairo obzvlášť exceluje. Tužší atmosféra neexistuje a vše se navíc obejde bez jediného jump scare. Vrcholné dílo Kurosawy a zároveň nejlepší horor populární vlny japonského hororu z přelomu století. (A že ta konkurence se špičkovým Ringu, Ju-onem či Audition není vůbec marná!) Stačí se jen zaměřit na to, co tu Kiyoshi Kurosawa naprosto přirozeně a nepodlézavým způsobem vyvádí s perspektivou, aby bylo jasné že jde o Režiséra s velkým er. (02.07.2014)

Jsem rád, že patřím k těm, kteří dokážou vnímat atmosféru filmu a ne jen děj odehrávající se na plátně. Naštěstí neočekávám od hororu potoky krve ani souložící rozleskávačky ve výřivce. *** Pro všechny kteří vědí, že i když ji na světle nevidí, ta příšera pod jejich postelí ukrytá prostě je. A má VŽDYCKY hlad... (04.10.2006)

Technológie napredujú neuveriteľným tempom. Nevieme, k čomu všetkému nás môžu doviesť... Viac ako kedykoľvek inokedy som si tieto 2 fakty uvedomil pri sledovaní 12 rokov starého filmu, kde sú počítače z dnešného pohľadu úžasne zastaralé, v štádiu hlbokého stredoveku. Sám som tomu dodal osobitú kvalitu sledovaním na obrovskej televízií - a k jej rozmerom príšerne malom rozlíšení.. No k filmu... Smrť je večná osamelosť a nepokojné utrpenie, to je pre mňa témou, a Kurosawa akoby sa pokúšal nás na to svojim smrteľným tempom pripraviť. Tešil som sa (či skôr bál), ale vôbec mi to nesadlo, absolútne brilantný námet bohatý toľkým myšlienkovým potenciálom realizovaný nenápadito a nezáživne. Príliš veľa času na kontempláciu. (19.10.2014)

Mno, tento film mi moc nesedl. Od japonců jsem přeci jen čekal něco víc. Doufal jsem, že se budu bát, že to zkrátka bude duchařina taková jak ji japonci umí. Ale strach se u mě bohužel vůbec nedostavil. Na druhou stranu, pokud bych měl hodnotit originalitu a zpracování (zejména vizuální), tak bych šel s palcem spíše nahoru. Celý film působí hodně depresivně a divák se nezbaví pocitu, že se každou chvíli musí něco stát. Něco špatného. A ono se taky něco špatného stane, jen to bohužel nebude nic tak děsivého, že by z toho člověk hrůzou zalezl pod peřinu. Já nepatřím k lidem, kteří považují lekačky za alfu i omegu dobrého horroru. Jde mi hlavně o dobrou atmosféru, s pokud možno napínavým dějem a něčím, co dokáže pořádně vyděsit. Atmosféra je v tomto filmu místy skutečně dobrá, ale všechno je příšerně natahované (podle mě by filmu slušela kratší stopáž - něco kolem 90min) a tak jsou veškeré dobré momenty vzápětí zabité. Hlavní postavy mi přišly také dosti nevýrazné, skoro až nesympatické. Pokud ovšem divák vydrží až do konce, bude mu odměnou překrásný postapokalyptický pohled na liduprázdné Tokyo, které je nádherné a děsivé zárověň a kam se na něj hrabe opuštěný NYC z I am legend. Celá moje jedna hvězdička nepatří ničemu jinému než právě těmto vizuálním orgiím. (31.01.2008)