Pan Vok odchází

Tady nejde o to, jak si pan Vok užívá, lidičky. Tady jde o to, jak se srovnává se životem zvolna se chýlícím ke konci mílovými kroky. I když to není tak rozpustilý, zábavný nebo hýřičský jako první díl, je to podle mě mnohem hlubší. Taková ta melancholie starýho člověka, kterej po životě prožitým způsobem, jakej si na začátku vybral a vždy považoval za nejlepší, ale dnes vidí, že nic horšího není, protože po něm nic nezbyde, ta melancholie je krásná a smutná a přímo z tohoto snímku sálající. Myslím, že Kopecký by tuhle roli ani hrát nemohl, protože z něj vždycky, až do smrti v každé roli ta energie přímo zářila, ale pan Vok je unaven, starý, nemocný a zklamaný a zničený životem. Co ho dříve bavilo a bylo důvodem jeho života, to mu dnes jen bouří nitro a rozviřuje bolestivé vzpomínky. Ví, že brzy umře a kromě několika pikantních historek nic nezůstane jako upomínka, žádný dům, strom ani syn. A Martin Růžek ho hraje opravdu dobře, ne jako do konce života hýřícího "vilného" staříka, ale jako trosku zvolna se smiřující s osudem nicky, jakou jsme vlastně my všichni. (29.04.2006)

Stáří změnilo pana Voka tak že byste v něm Kopeckého ani nepoznali... Jiná poetika než 1. Díl... Mořská panna Monika Hálová.. Kateřina z Ludanic (Drahokoupilová) se vdala za Petra Voka (Růžek), kterému v té době bylo 41  let v době kdy jí bylo mezi 14-15 lety. Marii Drahokoupilové bylo v době kdy ji hrála 38.a Martinu Růžkovi 61.Co film nezachytil byla její duševní nemoc která se projevila krátce po svatbě a Kateřina, ač téměř o 30 let mladší, umírá v 35 letech,10 let před smrtí Petra Voka. (11.01.2020)

Škoda, ale do stejné řeky podruhé obvykle nevstoupíš.  Po deseti letech se KS vrátil k postavě Petra Voka, o které natočil dobrou komedii s Milošem Kopeckým a dalšími. Jenže mezitím natočil několik silně normalizačních děl a zdá se mi, že s ním někteří už nechtěli hrát. Pan Růžek je herec dobrý, ale tu radost ze života (a tu lze mít i v šedesáti, i když tehdy to asi bylo těžší) nedal tak silně jako Miloš Kopecký, zbyl Václav Sloup jako intrikánský unavený - únava bych asi řekl je leitmotivem tohoto filmu - sluha, Marie Drahokoupilová najednou hraje jinou manželku než tehdy - proč proboha? pánové Vinklář a Řehoř jakoby zaskočili jen na chvíli a nechápali v jakém filmu to zrovna jsou a komické figurky jsou už jenom ty hodně ojeté (Štekl, Bryg, Gubel, Neděla, Hanus, Homola, Černý, Lír). Paní Janžurová taky tak nějak neví co by měla dělat. Film jsem si teď pustil, abych si ověřil dojmy a váhal jsem mezi jednou a dvěma hvězdama. Je to slabé, ale řemeslo je ještě slušné. Na druhou stranu Steklému bylo 76, to už není na super svěžest. Ale znova se na to asi nepodívám (06.01.2020)

Samozrejme, že aj mne sa viac páčil prvý diel. Je veľmi ťažko porovnávať pána Voka ( Kopecký - Růžek ), každý je iný. Ale mňa zaujalo pár monológov, ktoré na dobu vzniku boli dobré : "bez pasu cez hranice - chodiť ako sa mu zachce?" alebo " já bych rači knihu přání a sťížností". Nepáčil sa mi záver filmu, akoby nevedeli čo s tým , tak to rýchlo ukončili. Ja dávam 50%. (01.12.2008)

,,Chudina se postí celý rok. Dej jim kus flákoty!" Na komedii je to málo vtipné, na tragédii je to málo komické. Pryč je ta hravá lehkost prvního dílu a nastupuje melancholie stáří, která ale jakoby nemá divákovi co říct. Ale ona by i měla, ale to by musel režisér mít nějaký jasný záměr. Karel Steklý asi mířil tím směrem, ostatně několik scén má zvláštní melancholicky meditativní atmosféru, ale celkově vzato se jedná jen o nudnou komedii. Absence pana Kopeckého mi vůbec nevadila, ostatně role starého a smutného pana Voka by mu neslušela. A opět jedna výtka k žánru, jedná se totiž o pseudohistorický film, ostatně na to stačí si přečíst citaci výše. (18.03.2012)