Lvi salónů

Hlavní dějová linie příběhu se sestává z poznávání nejen městského života, jednoho vesnického stavbaře (Hartl), který se aspoň z počátku nechá vést starším zkušenějším kolegou, kterého dobře ztvárnil Jozef Dvořák. Ten ho učí jak získat nejlépe ženské srdce. Bydlí v maringotce na staveništích obrovských panelových sídlišť. V příběhu se dá vidět, co tehdy (1978) bylo všední a běžné – rozestavěné stavby, pražské šantány atd. Sledujeme vývoj kamarádů, jejich sny i jejich rozkoly. Dojde i na Brigádu socialistické práce. Snímek drží pohromadě výkon Dvořáka a celkem obstojné dialogy. Samotný příběh dozajista ne. Není vyjímečný, není natolik silný, aby hleděl přes ubíhající roky k nám, do současnosti. Zápletka je průměrná. Technické zpracování odpovídající zmíněnému roku, to znamená dosti špatné. Kamera podprůměrná, doprovodná hudba taktéž. Díky výkonům Dvořáka a Hartla a určité kvalitě dialogů, dostal snímek ode mě dvě hvězdičky. (20.02.2011)

Tak trefně vyjádřený "oficiální text distributora" jsem zde snad ještě nečetl a nenapsal bych svůj komentář lépe. Zdaleka se nejedná o komedii. Kdo si myslí, že příběh, kde se kluk z venkova ztrácí v životě a ve vztazích v Praze, kde jeden známý okrade druhého, může být komedií, tak v tomto případě se mýlí. Film se potácí mezi náznaky kritiky, náznaky satiry, náznaky humoru, náznaky dramatu, ale žádný není dotažen do konce. Snad i proto je dnes tento snímek již téměř zapomenutý. Zajímavý je jen tím, že rok jeho vzniku se shoduje s rokem narození autora tohoto textu. PS: vznikající sídliště byla opravdu odporná, neosobní a budící spíše úzkost. (18.04.2012)

„Krásný šatičky. Ale kdekdo byl by v nich veselejší...“ Sny a touhy dvou mladíků s duší světáků a snad i kočovníků v šedivé současnosti. Jak už pár lidí v komentářích napsalo, tento film lze brát do jisté míry i jako normalizační verzi Světáků (1969). Lvi salónů v něčem legendární Podskalského komedii skutečně připomenou, třeba i jedním z dialogů dvojice zedníků, kde v posteli jeden z nich s ní o večeru s dámou v nóbl podniku, symbolický je portrét Jiřiny Šejbalové umístněný na zdi šatnářky... Tohle jsou sice „Světáci“ o něco méně výrazní i vtipní, ale zároveň daleko realističtější, více ponurí, kdežto depresivnější atmosféra socialistické doby stylově proniká i do velmi pochmurného, temného a šedivého vizuálu. Spíše než jako komedii jsem tento film bral jako drama zčásti odlehčené humorem. Některé hlášky mě dokázaly rozesmát, s kouzlem poetického kontrastu ke mě doléhala úplně odlišná atmosféra v odlehčených chvilkách u maringotky: zařízení v retro stylu, výzdoba, kostýmy a jiné libůstky, starý gramofon... Naproti tomu na mě v jiných chvílích zapůsobilo dobře podané drama dvou dělníků, kteří procházejí stezkami mládí a školou života. Josef Dvořák, kterého jsem jako herce a komika nějak vždy (asi neprávem) podceňoval, mě příjemně překvapil, jen škoda, že ho spolu s Hartlem doplnily naopak nepříliš výrazné výkony ze strany hereček. Jinak mě k velkému překvapení tento film hodně bavil, dobře natočený příběh jen s minimem hluchých míst, kde slabší 4 hvězdičky ve výsledku jako nadhodnocení nevnímám. 70% (25.04.2021)

Když chybí příběh, dokážu se spokojit s účastí charismatických herců. Dagmar Veškrnová však toho charismatu nemá tolik, aby dokázala sama utáhnout film. A když není příběh, ani charisma, dokázal by mě k obrazovce alespoň připoutat hezký chlap. Ale koho si zvolit, Dvořáka nebo Hartla? Bohužel ani hudba za nic nestála. (08.12.2013)

Komedie? To snad ne.. Nesedělo mi obsazení filmu, Dvořák se chvíli tváří, jako by hrál v dramatu a za chvilku chodí jako v Polednici, Hartl je typově do role nekňuba, ale právě proto není zas tak zajímavý. Zápletka mě nenadchla, dialogy ničím nepřekvapily. Nostalgická je první scéna, ve které Dvořák prochází blátem a skáče k plůtku, ano, takové cesty domů ze školy na sídliště si době pamatuju. Úvod skoro jako z Chytilové:) (09.12.2013)